Článek
Argument je pořád stejný: když dovolíme hlasovat online, někdo vás může donutit odkliknout stranu XY a vy to nebudete moci změnit. Jenže tohle je řešitelné a dokonce to jinde funguje, viz Estonsko. Tam mají jednoduchý trik: můžete hlasovat víckrát a platí jen ten poslední hlas.
Takže pokud vás někdo donutí odklikat něco u šéfa v práci, doma si to prostě změníte. Hotovo.
Jak by to vypadalo u nás
Můj návrh je jednoduchý:
1) Přihlásím se eObčankou a PINem (nebo přes BankID, které eObčanku využije).
2) Potvrdím hlas dvoufaktorem (SMS nebo aplikace v mobilu).
3) Odešlu hlas a dostanu kontrolní kód, podle kterého si ověřím, že hlas byl uložen.
4) Kdykoliv do uzávěrky můžu hlasovat znovu a přepsat to.
5) Pokud přijdu k urně osobně, papír vždycky přebíjí elektroniku.
Navíc by mohl existovat takzvaný panik PIN. To zadám, když mě někdo nutí volit, a systém sice ukáže, že jsem hlas potvrdil, ale ve skutečnosti ho uloží neutrálně. Doma pak odvolím v klidu.
A co kupčení s hlasy?
Kupci hlasů potřebují důkaz, že jste volili podle dohody. Jenže: systém nikdy nevydá potvrzení, které by šlo použít jako důkaz.
Hlas si můžete vždycky změnit, takže i kdyby vás někdo nutil, nemá jistotu, že to tak zůstane.
Takže motivace ke kupčení mizí.
Bezpečnost a důvěra
Samozřejmě, že to není jen o kliknutí na mobilu. Pod kapotou by běžely moderní kryptografické fígle: slepé podpisy, mix-nety, homomorfní šifrování, veřejné logy. Ale to už je práce pro odborníky a auditory, ne pro běžného voliče. Podstatné je, že by každý mohl zkontrolovat, že jeho hlas je v urně, ale nikdo jiný by nezjistil, co v něm je.
Postupně a s rozumem
Nikdo nechce riskovat chaos. Takže by se to zavedlo po etapách:
• Začít s Čechy v zahraničí (na ambasádách dnes stojí fronty).
• Pak třeba v senátních volbách, kde je menší rozsah.
A až když se to osvědčí, pustit to do celostátních voleb.
Co bychom tím získali?
Účast 80 až 90 procent, lidi by prostě klikli z gauče nebo z mobilu.
Úspora času a nervů, konec běhání s obálkami a evidencí trvalých pobytů.
Větší důvěru, protože každý by mohl ověřit, že jeho hlas skutečně dorazil.
Tajnost voleb musí zůstat právem, ale nesmí být povinností, která nás svazuje v minulém století. Když to jde v Estonsku, může to jít i u nás.
Stačí chtít. A hlavně, přestat se schovávat za výmluvy, že „lidi by mohli být pod tlakem“.
Lidi už dnes pod tlakem jsou. Ale technologie umí nabídnout řešení, kde má člověk poslední slovo, doma, v klidu, na gauči.
Pokud si to přeje.
