Článek
Takže Karel Šíp začíná nudit? Prý už není tím, kým býval kdysi – svérázným vtipálkem, zakládajícím svou komiku - tak jako kdysi Grossmann, Šlitr či kompletně ansámbl Divadla Járy Cimrmana - na nehereckém projevu. Šípovi kritici údajný úpadek úrovně jeho pořadu přisuzují pokročilému věku. No, faktem je, že stáří, skutečné stáří, kdy každé ranní probuzení lze už mít za variantu Ježíšova zmrtvýchvstání, nikomu na náladě nepřidá, zejména když tělo už neslouží tak jak by mělo, hlava trpí výpadky paměti a vrstevníci jeden po druhém odcházejí na Věčnost se stále se zrychlující frekvencí. Nicméně Karel Šíp se stále ještě dost dobře drží a budiž mu přáno, aby tu s námi ještě pár let vydržel.
Ale nyní k věci: Kdysi mne Karel Šíp dokázal prakticky všemi svými pořady pobavit. Dnes už tomu tak není, což ale nepřisuzuji ani tak jeho věku a syndromu vyhoření, jako spíše pozvaným hostům. A možná i vlastní únavě ze života. Pokud zábavnost talk show spočívá téměř výhradně na bedrech hostitele, protože hosté postrádají dar humoru a většina z nich není ani schopna reagovat na Šípovy přihrávku (občas smeče) vtipnými nebo alespoň chytrými replikami, pak se hostitel ocitá ve značně svízelné situaci. Nechápu, proč pozvání do talk show přijímají lidé nejen nevtipní, ale dokonce i nesdílní, takže Kája z nich musí každé slovo páčit, musí jim napovídat, občas dokonce ze sebe dělá nechápajícího moulu, aby nějakou humornou situaci vytvořil a diváci neodcházeli s pocitem, že se zúčastnili pohřbu. Inu, časy velkých vypravěčů a bytostných vtipálků už pominuly, což zřejmě souvisí s úpadkem mentálních schopností zejména juniorní části národa – vždyť podle odborníků počínaje rokem 2000 každé následující desetiletí se průměrné IQ snižuje o 3 – 5 bodů
Humor totiž – pokud má zaznívat mimo výčep od štamgastů – vyžaduje vyšší než průměrnou inteligenci, značnou sečtělost, jazykovou vybavenost a také myšlenkovou pohotovost – viz excelentní slovní hříčky například Wericha a Voskovce, Mirka Horníčka, Felixe Holzmana, Vlasty Buriana, sexuálního průšviháře Jendy Cimického, Ilji Hurníka, konferenciéra Vladimíra Dvořáka, ale také Mirka Donutila, Vladimíra Menšíka, režiséra Zdeňka Trošky - mistři slova
Vzhledem k tomu, že mám jisté kontakty na mladou hereckou generaci, musím přiznat jisté rozčarování nad nevalnou úrovní jejich vyjadřovacích schopností, čímž nemám na mysli jevištní mluvu a recitování naučených rolí, nýbrž schopnost mluvit za sebe sama, svými slovy, neztratit se v improvizovaném dialogu a být schopen z vlastní hlavy pohotově vydolovat slova, která nejenže mohou kontrovat řečenému, ale dokonce řečené svým vtipem akcentovat. Milan Hein, principál divadla Ungelt, si dnes v rozhlase postěžoval na nemluvnost a nevtipnost herce a písničkáře Jirku Schmitzera, kterého si neprozřetelně pozval do své zábavné show, aby z něj pak musel doslova páčit nejen každé slovo, ale i citoslovce.
Šíp je znám jako velký příznivec sportu, nejen fotbalu, a jistě o mnoha sportovních odvětvích toho hodně ví, přesto se občas musí stylizovat do role pitomce a nešiky, jestliže má za hosta sportovní hvězdu, která však příliš rozumu a vtipu nepobrala. A tak evidentně zoufalý hostitel, jemuž se jeho zábavný pořad po rukama mění ve smuteční tryznu, obětuje své renomé a nechá se zasmušilým borcem poučovat o tom, k čemu je hokejka, proč tenista používá raketu a na co žokej Váňa v Pardubicích potřebuje koně, když je to město perníku, případně žádá rychlokurs dotyčného sportu přímo na jevišti, aby se pak svou kašírovanou nešikovností pokusil diváky alespoň trochu pobavit a tak si zachránit nejen honorář, ale také smlouvu na další ZÁBAVNÝ pořad. Připouštím, že pro komika Šípova věku je už nesnadné každý týden předstoupit před diváky zmlsané humoristickou nabídkou internetu a americkými komediemi, aby přitom už nevykrádal sebe sama a aby dokázal na jeviště dostat nepříliš okoukané tváře, protože neustálá recyklace celebrit dříve či později každou takt show zabije. Při současné žalostné nabídce lidí schopných perlit Šíp už přestává být vtipným autorem a průvodcem, aby se stal hrdinou, protože to fakt chce odvahu s tak beznadějným matriálem dělat srandu, doufat, že z toho nebude jedna velká katastrofa a zároveň derniéra letitého pořadu. Inu, dělat legraci je příliš vážná věc než aby si z toho bylo možno dělat legraci. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Běh času se nezastaví, Šípova éra zvolna pomíjí,
staří mistři humoru mezi námi už téměř nežijí,
od mladých duchaplnost a vtip nemůžeme čekat,
vždyť učí se už jenom jedno – přechytrale békat.
