Článek
Autor nechápe rozdíl mezi obhajováním okupace a objasňováním jejích příčin. Nevím o tom, že by autorem jmenovaní politici schvalovali srpnovou invazi voj Varšavské smlouvy do Československa. Jen se nemohou se současným mainstreamem shodnout na interpretaci této události, což je ale jejich legitimním právem. Ostatně autorovi nic nebránilo, aby se s nimi pustil do věcné polemiky a proti jejich argumentům postavil vlastní argumenty. Jenže autor tuto šanci promarnil tím, že se cele soustředil na ideologické mravokárství, fakta suploval vágními frázemi a jalovými hesly. A jako falešné eso z rukávu vytahuje tezi, že mnozí lidé si přejí návrat starých dobrých normalizačních časů, přičemž zapomíná, že dobrá polovina pamětníků reálného socialismu v průběhu pětatřiceti let, které uplynuly od převratu, už leží na hřbitovech, takže i kdyby toužili po socialismu, reálně jsou už mimo hru. Autor tehdejší dobu líčí jako éru rozvratu ekonomiky a ztráty svobod, ale popravdě, kdyby si dal tu práci, aby objektivně konfrontoval poměry v současném Česku se situací tehdejšího Československa (což by bylo samozřejmě obtížné s ohledem na to, že každé srovnání dvou společností vzdálených od sebe půl století nevyhnutelně vede ke zkresleným závěrům), patrně by byl šokován zjištěním, že dnes na tom nejsme lépe ani ekonomicky, ani pokud jde o míru svobod a demokracii; v letech Fialovy vlády došlo k daleko hlubším a četnějším krizím než kdykoli dříve, a rozvrat české ekonomiky nabyl katastrofických parametrů, jaké Husákovo Československo nezažilo. Pokud jde o ony ve všech pádech skloňované svobody, přiznejme si, že žije-li 43% lidí na hranici chudoby, pak je nemožné, aby si užívali výhod demokracie se všemi svobodami a právy, které by demokracie měla přinášet všem bez rozdílu – k čemu je jim Evropa bez hranic, když nemohou cestovat ani k Máchovu jezeru, nač je jim právní stát, jestliže náklady soudních řízení jsou už tak vysoké, že si je nemohou dovolit zaplatit ani kdyby jim šlo o život, k čemu jsou fráze o rovnosti ve společnosti, která ke nelítostně rozkastována podle majetkových poměrů, funkcí a konexí různých sociálních skupin, nač je jim tak fantastická nabídka moderních automobilů, když jim sotva zbývá na to, aby podmazali kámoše na technické kontrole, který jim pak prodlouží možnost vyjet na silnici s jejich starou škodovkou alespoň o další rok. Ale hlavně – autor hrubě pochybil tím, že svou kritiku opozičních subjektů pojal z pohledu politruka, ale opominul hledat a nalézt odpověď na kruciální otázku, zda se obyčejným lidem bez privilegií a benefitů, jaké režim dopřává například politikům, soudcům, šéfům státních firem, lékařům (atd.) žilo lépe za socialismu nebo v kapitalismu. Lidem, kteří jsou nuceni každodenně zápasit o živobytí a kteří se ekonomicky potácejí od výplaty k výplatě, jsou u prdele nějaká ,,česká muniční iniciativa“ a podobné monstrózní akce, protože ty za ně nezaplatí složenky, neuhradí náklady za potraviny a na provoz domácnosti, nepomohou zajistit dobré podmínky pro výchovu dětí, nezaplatí ošetření bolavého zubu, apod.
