Článek
Dnes, 21.srpna, si připomínáme jednu z nejtemnějších kapitol našich dějin – Den památky obětí invaze v roce 1968 a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy. Je to den smutku, reflexe a varování před totalitními režimy.
Ale očividně ne pro všechny. Protože některé duše z okrajů politického spektra polemizují, zda se o nějakou invazi a okupaci vůbec jednalo a zda nám nepřinesla více pozitiv než negativ.
Okupace nebyla okupace
Přesně takový revizionistický koktejl nám naservíroval Daniel Sterzik, předseda hnutí Stačilo v rozhovoru pro Parlamentní listy. Sterzik v něm s gustem relativizoval pojem invaze a okupace, bagatelizoval hrůzy a vyzdvihoval, že se u nás za okupace „rekordně stavěly byty i atomové elektrárny, lidé měli sociální jistoty“. A za to všechno jsme zaplatili jen „nějakou stovkou mrtvých z autonehod“. No neberte to!
Tento svérázný a poněkud toxický pohled na naši vlastní historii není jen Sterzikovým soukromým koníčkem – je poměrně rozšířený v určitých kruzích, které stále láskyplně vzpomínají na dobu minulého režimu.
Vzpomeňme si na rok 2019, kdy Poslanecká sněmovna schválila 21. srpen jako významný den památky obětí invaze. Poslanci KSČM se – zcela nečekaně – zdrželi hlasování (kromě Jiřího Dolejše, který hlasoval pro). Tehdejší místopředseda KSČM Stanislav Grospič to v Českém rozhlasem krásně vysvětlil: „Základní premisa z našeho pohledu souvisí s tím, že se nejednalo o okupaci… A oběti? To byly vesměs oběti dopravních nehod.“
Příčina dopravních neštěstí – zásah kulkou a přejetí pásy tanku
Ach…zase ty „dopravní nehody“. Je pravdou, že od srpna do prosince 1968 došlo v naší zemí k tolika nešťastným dopravním incidentům – historici uvádí nejméně 137 obětí. Sovětské tanky a obrněnci smetly lidi na přechodech, projely domem nebo způsobily, že lidé uhořeli ve svých bytech, nejspíš kvůli chaosu na vozovce. Nebo podlehli zraněním od střepin a kulek – přece jen kulky ze samopalů patří k nejrozšířenějším příčinám dopravních neštěstí, ne? Zkrátka dle komunistů to byly zcela běžné dopravní nehody, které se stávají dnes a denně.
Vypadá to, že novodobí komunisté (bez ohledu na to, pod jakým názvem se zrovna schovávají) se rozhodili oprášit starou dobrou doktrínu normalizace. A já osobně bych se nedivil, kdyby od omlouvání invaze, bagatelizování obětí a hledání pozitiv přešli rovnou k řečem o nezbytné bratrské pomocí.
Závan nostalgie – vůně prázdných regálů
Zatím o návratu těch starých dobrých dob teprve sní. Třeba zmiňovaný Daniel Sterzik, který sdílel svou vizi pro naši zemi: „Mám sen, že možná nebudeme mít tolik spotřebního zboží, nebudeme mít tolik ajfounů a tolik kalhot slavných značek, ba možná ani nebudeme mít tak naleštěná auto, ale všichni budou mít postaráno o zuby, každý bude míst svého obvoďáka.“
Také cítíte ten závan nostalgie? Tu dobu, kdy byly pošlapávány lidské svobody, nyní běžně dostupné spotřební zboží bylo považováno za luxus, byl zdevastován průmysl, ale kdy každý, kdo spolupracoval s režime nebo se proti němu nestavěl, měl sociální jistoty?
Volání po změně režimu
Ideologický návrat o několik desetiletí zpět je mezi členy a podporovateli hnutí Stačilo vcelku běžný jev. Například spolek Svatopluk Petra Druláka, který se nijak netají svou podporou komunistického hnutí, otevřeně mluví o nutnosti změny režimu: „Stačilo je strana, která to tady chce změnit, která chce změnit tenhle režim, která to tady nechce nějak kašírovat a já, my jako Svatopluk tomu dáme šanci, my máme program změny režimu.“
Pan Drulák dokonce i ví, co způsobí onu vysněnou změnu – mobilizace společenské energie a to, že národ povstane. Inu… nevím jak vy. Sice čtu „mobilizace společenské energie“, ale cítím z toho takové to „povstání utlačované dělnické třídy“.
Dle pana Druláka se na tuto změnu režimu, o které básní členové spolku Svatopluk či hnutí Stačilo, můžeme těšit už v blízké budoucnosti. Jsem nadšením bez sebe.
Dle vyjádření příznivců hnutí na sociálních sítích, kteří slibují svým názorovým oponentům spravedlivou odplatu, tak možná dojde i k znovuvytvoření slavné ozbrojené pěsti dělnické třídy. A dle fotomontáže kandidáta do voleb za hnutí Stačilo Jana Klána, se můžeme snad i těšit na tradiční komunistickou kratochvílí – likvidaci politických oponentů.
Soudruzi už se připravují na převrat. V roce 1948 to aspoň maskovali. Teď Stačilo se soudružkou Konečnou vyhrožují dopředu. A zneužívají vše. Odkaz Palacha, fotky z koncentračního tábora a další. Tahle chátra chce převzít moc v této zemi. Fakt jim to dovolíme? pic.twitter.com/lpVl3FORiS
— Danuše Nerudová (@danusenerudova) August 11, 2025
Komunisté se vracejí ke svým tradičním hodnotám
Zdá se, že současná komunistická úderka se po vzoru konzervatismu vrátila ke svým tradičním hodnotám se vším všudy. Mluví o změně režimu, ospravedlňuje a bagatelizuje invazi a okupaci a slibuje odplatu svým odpůrcům. Možná sní i o politické moci, kdy si budou moci vypůjčit památnou hlášku hokejového Nagana a zahlásit „Přepište dějiny!“.
Znovu by se tak hlásala ta správná pravda o bratrské pomoci, zlých imperialistických kapitalistech, podvratných živlech a třídních nepřátelích. Správná pravda o nedostižných sociálních jistotách, za které jsme v minulosti zaplatili „jen“ nějakou stovkou mrtvých, osobními svobodami a rozvratem ekonomiky.
Vše samozřejmě pod záminkou vlastenectví. Protože nic neřekne suverenita a láska k vlasti tak, jako zpochybňování o omlouvání invaze a volání po změně režimu.
Další zdroje:
