Článek
Motoristé sobě se před loňskými parlamentními volbami pasovali do role „jediné autentické pravice“ na české politické scéně. Slíbili otočit kormidlo země doprava, pohlídat avizované dluhové orgie Andreje Babiše a vrátit do politiky klasické pravicové hodnoty jako méně dluhů, byrokracie, dotací a více osobní odpovědnosti.
Před volbami se rozhodně netajili ambicemi stát se skutečnou alternativou k vyčerpané a rozpačité „klasické pravici“, která se spojením v koalici SPOLU stala těžkopádným molochem, který se zmateně vrtěl v kole a přemýšlel jestli jít napravo, nalevo nebo zůstat stát na místě, aby náhodou nikoho neurazil. Což mělo za následek, že dokázali naštvat naprosto všechny.
Motoristé zvolili opačnou cestu – poněkud svéráznou a bezesporu kontroverzní. Velkou část mediální pozornosti jim zajišťovala legendární šňůra průserů čestného prezidenta Filipa Turka a někdy až trapně křečovité pózy neohrožených borců, kterými se členové hnutí prezentovali na sociálních sítích i na televizních obrazovkách.
A přesto – nebo možná právě proto – to mohlo fungovat jako geniální PR stunt. Ukázat voličům, že pravice nemusí být jen snůška kompromisů, salónová opatrnost a nekonečné omlouvání se za vlastní existenci. Že pravice může být drzá, hlasitá a autentická.
A ruku na srdce, v době, kdy ostatní strany soutěžily o pozornost voličů hesly o spálené zemi trpící pod železnou rukou totalitní Fialovy vlády, vyhladovělými a ztrápenými občany tankujícími benzín za 150 Kč/l, Schrödingerovými Ukrajinci, existujícími v superpozici, kdy Čechům berou práci a současně nepracují a berou dávky, nebo strašením, že Babiš už se nemůže dočkat odeslání zvacího dopisu o další bratrské pomoci, nepůsobilo „duo Tucinka“ a jejich hraní si na neohrožené alfa samce nijak extrémně.
Podobně to vnímaly tisíce voličů a Motoristé, nová, drzá a nesmlouvavá pravicová strana, slavila velmi solidní volební úspěch. Nic už nestálo v cestě oné pravicové renesanci a odsunutí jejich vyčpělých předchůdců do zapomnění.
A pak přišla vláda…
…a s ní přišel ten nejrychlejší a nejbolestivější náraz do reality, jaký si lze představit.
Na předvolebním krizovém sjezdu strany se Petr Macinka rozpovídal o volebním programu Motoristů: „Není to žádná sbírka líbivých hesel, která mají naplnit billboardy.“ Realita ale po volbách dostala pořádně na frak a ukázalo se, že ony tvrďácké pózy a úderná hesla naopak skutečně zůstaly pouze na papíře, billboardech a sociálních sítích.
Babiše pohlídáme!
Hnutí se nijak netajilo tím, že je pro něj vyrovnaný rozpočet velmi důležitý. V jejich volebním programu dokonce rudě svítil nadpis Konsolidace veřejných financí: do čtyř let vyrovnaný rozpočet. A pod ním varování: „Tempo zadlužování, které předvedla dosluhující vláda Petra Fialy, je i navzdory jeho opakovanému zlehčování nejzásadnějším ohrožením budoucnosti naší země.“
Lídr Motoristů v Praze – Boris Štastný – dokonce v podcastu Ptám se já označil vyrovnaný rozpočet za jednu z „nepřekročitelných záležitostí“.
A realita? To „pohlídání Babiše“ skončilo v momentě, kdy Andrej Babiš prohlásil, že plán Motoristů na vyrovnaný rozpočet je nesmysl. Místo důrazu na snižování schodků přišlo tiché přikývnutí na rozpočet se schodkem 310 miliard Kč – tedy ještě vyšším, než měl jimi tak kritizovaný návrh finančního kouzelníka s čísly Zbyňka Stanjury.
Konec dotací!
V oblasti dotací byli před volbami Motoristé stejně tak neoblomní. Ve svém volebním programu psali, že „podniky, které si v posledních letech zvykly na život ze štědrých státních podpor, se musejí vrátit ke svému přirozenému prostředí – k trhu.
Ještě ostřejší byl ekonom hnutí Vladimír Pikora, který uvedl: „My se vracíme k tržní ekonomice. Takže konec dotací. Já už nechci vidět dotace. Na nic. Dotace je socialistické řešení na to, co politici neumí řešit normálně.“
Vcelku jasný vzkaz, který musel nahnat strach všem pobíračům dotací. Realita? Vláda schválila staronový dotační program, ze kterého v minulosti čerpaly velké podniky a který v minulosti kritizoval NKÚ za nehospodárnost a netransparentnost.
Opět další silný win pro autentickou pravici.
EET je státní šikana!
Dalším pravicovým závazkem byla pro Motoristy i otázka EET: „Motoristé sobě nepodporují znovuzavedení systému tzv. elektronické evidence tržeb (EET). V případě, že by toto téma mělo být v budoucnosti opětovně nastoleno a prosazeno, budeme trvat na výjimkách pro všechny malé podnikatele a drobné živnostníky s ročním obratem do pěti milionů korun.“
Jak dopadla tato další nepřekročitelná záležitost, o které Motoristé chtěli tvrdě jednat, už můžete snadno odhadnout. Nejenže hnutí ANO hodlá znovu zavést EET (s čímž se vlastně nijak netajilo ani před volbami), ale Alena Schillerová nám navíc dala odpověď na to, jak to bude s těmi výjimkami:„Debaty se na politické úrovni čekají, ale upřímně – po zkušenostech s EET 1 bych raději byla bez výjimek. Každá výjimka systém komplikuje. Je to peklo.“
Někde se vyhrát musí
Jako v pekle se nyní musí cítit voliči Motoristů (a možná i jejich samotní poslanci), kteří smutně škrtají jeden bod z „ambiciózního, ale také naplnitelného“ programu za druhým.
Vypadá, že zkušené a silné hnutí ANO zkrátka naprosto ignorovalo onen tvrdý postoj Motoristů a odeslalo je k šípku s poznámkou, že dospělácké věci budou řešit dospěláci.
To pro stranu, která stavěla na póze neohrožených vítězů a siláckých řečech o tom, jak oni konečně to kormidlo stočí doprava, musela být krutá rána.
Není tedy divu, že se Motoristé rozhodli poléčit své zraněné ego a znovu se vrátili ke svému oblíbenému repertoáru – urážky libtardů, útoky na prezidenta, kritika novinářů, neziskovek, soudů, opozice… kohokoliv, kdo se je dovolí zkritizovat.
Najednou se zdá, že jejich autentická pravicovost neleží v prosazování ekonomicky pravicových kroků, ale v tvrdém a hlasitém boji na kulturním poli. Jako snaha zakrýt skutečnost, že v těch opravdu důležitých věcech (dluh, byrokracie, dotace, EET…) nedokázali prosadit ze svého programu nic.
Motoristé jako hrobníci pravice
Motoristé jako by si představovali onu slibovanou renesanci pravicové politiky tak, že musí nebohé pravici, která už roky trpí pod ODS, nejdříve zakroutit krkem a zakopat ji metr pod zem, aby pak mohla být slavnostně vzkříšena.
Protože svým dětinským chováním prokazují pravici medvědí službu. V jejich podání totiž autentická pravice znamená kariéristy – ať už je to Macinkova SMS prezidentovi, ve které zmiňuje, že ministerská pozice pro Filipa Turka je pro něj osobní záležitost a očividně důležitější než stav země, nebo vznik nového ministerstva, aby nebyl Boris Šťastný smutný, že si ministerstvo zdravotnictví ponechal vítěz voleb.
Pravice, která se rovná urážkám a aroganci, ale bez schopnosti jakkoliv se bít za svůj program. Působí tak spíš jako další varianta KDU-ČSL, aneb profesionální koaliční partner, který vždy ochotně nabídne své služby vítězi voleb.
Přitom mohli Motoristé rozvířit vody české politiky a nabídnout alternativu k mdlé a unavené ODS. Místo toho nám ukazují, že pravice je buď ona vyčpělá nemoderní ODS plná „stréců“ nebo naopak parta „mladých“ týpků, co umí skvěle memovat, nadávat, hrát si na alfa samce na sociálních sítích a kňučet nad tím, že jim všichni ubližují.
Jedna lepší varianta než druhá. A pro potencionálního pravicového voliče vskutku těžká a smutná volba.
