Článek
Opak je pravdou: tím, kdo nechápe principy a smysl interakce politici – média jsou samotní novináři. Většinově mentálně poněkud indisponovaní a navrch narcističtí elitáři nepochopili co je to demokracie, resp. že demokracie není to, co si jako demokracii představují, tak jako nerozlišují asertivitu od agresivity, fakta od názorů, informace od dezinformací, objektivitu od subjektivity, analýzu od elektrolýzy, atd. Tak jako Zdíša Pokorná, Martin Schmarz, Petros Michopulos, Jindra Šídlo, Martin Řezníček, Jakub Železný a mnozí další novináři, postižení utkvělou představou, že jsou hlídacími psi demokracie a že mají schopnost chápání do hloubky, šířky a výšky mnohem rozvinutější než prohnaní politici a jejich přihlouplí voliči.
Autorka, prostoru Média již docela profláknutá tvůrkyně antibabišovských agitek, dovolává se názorů Petrose Michopulose z podcastu ,,Kecy a politika“, který smolí ve spolupráci s Jindrou Šídlem, a cituje jeden z jeho mnoha diskutabilních výroků, který pronesl na stanici ČRo Plus. Pro pochopení kontextu by bylo vhodné, kdyby autorka upřesnila, že Michopulos popouštěl svou zjitřenou fantazii z uzdy v propagandistické relaci proslulé antibabišovky Báry Tachecí ,,Osobnost plus“, protože tento údaj by čtenářům mnohé vysvětlil a nemuseli by více ztrácet čas sledováním výkladů, které jsou od pravdy ještě vzdálenější než názor, že prezident Pavel je moudrý a čestný muž, který není lídrem opozice a jemuž nejde o nic jiného než o demokracii, mír a blaho národa. Autorka z verbální kanonády, kterou Petros pálil proti premiérovi, vybrala šrapnel: „Andrej Babiš není schopen žádné konsensuální politiky, on není schopen žádných ústupků. Má dneska pocit, že na to čekal deset let a že konečně může neomezeně vládnout, jak se mu líbí. A konstelace, kterou má ve vládě, mu to umožňuje ze sta procent…“ Vida, takže my, kteří kritickým okem sledujeme pozorně dění na politické scéně, nejsme úplně blbí (přestože žijeme na venkově a nejsme už tak docela mladí) a vnímáme počínání Babišova kabinetu v souvislostech, jsme podle Petrose patrně padlí na hlavu, když na rozdíl od něj a jemu podobných naopak oceňujeme jak Babišovu zdrženlivost i v situacích, kdy se prezident popoháněn svými poradci chová vůči vládě konfrontačně a kdy vznáší požadavky (či spíše ultimáta) pro republiku nebezpečné, tak schopnost dělat konsensuální politiku, která dokonce nepostrádá racionalitu a perspektivu přesahující špičku nosu, což se Fialovi a jeho ,,hodnotové“ partě nepodařilo ani jednou za celé čtyři roky. Nejsem si jist, zda Petros vůbec ví co je to konsensuální politika, možná je tak špatně informován o smyslu tohoto termínu jako prezident Pavel, s nímž jistě souzní tak dokonale jako penisy s anusy homosexuálního páru.
Já narozdíl od Petruse a autorky, která ho bůhvíproč cituje jako nějakou politologickou autoritu, Babiše vnímám jako politika čtyř K: jako konsensuálního, konzistentního, koncepčního a konstruktivního premiéra, který v nesmírně složitém politickém, ekonomickém, sociálním bezpečnostním a zahraničněpolitickém terénu, přeoraném předcházející vládou jako pole u Verdunu šílenou kanonádou všech bojujících stran, si počíná s překvapivým přehledem a v rámci možností, které mu po sobě zanechala nekompetentní, o to ideologičtější Fialova vláda, dělá co může, aby republiku provedl minovými poli a mezi nevybuchlými granáty do zóny bezpečí a alespoň nastartoval proces směřující k prosperitě.
Mimochodem, podle jakých kritérií autorka, Michopulos a ostatní vyznavači ,,hodnotové“ politiky hodnotí, zda ten či onen subjekt je či není extremistický? Kritériem jistě není názor opozičních politiků, jejich voličů, prezidenta Pavla a převážně pražských, zejména veřejnoprávních novinářů. Ostatně partaje po celé roky a ještě nedávno obviňované z extremismu, byly z rozhodnutí soudu ze seznamu extremistických organizací a spolků vyškrtnuty, byť se s tím jejich odpůrci obtížně smiřují, protože se jim zamlouvalo a pro jejich propagandu bylo jedním z hlavních argumentů tradovaný mýtus, že například SPD je extremistickou bandou. Když se ale podrobněji podíváme na jeho program, mediální prezentaci a veřejná vystoupení, například v parlamentu, zjistíme, že extremistického na něm není vůbec nic. Odpor vůči nezvladatelné migraci je přece legitimním politickým postojem, který nelze objektivně, bez ideologické podjatosti, interpretovat jako projev rasismu. Názor, že muslimové a islám nepatří do Evropy, je pouze logickou reflexí toho, co se děje už celé roky v západní, jižní a severní Evropě. Rovněž nesouhlas s dalším vyzbrojováním Ukrajiny nebo s astronomickým zadlužováním členských států EU kvůli Kyjevu, když Ukrajina NENÍ členskou zemí EU, je zcela legitimním politickým názorem strany, která situaci válčících stran a jejich perspektivy vyhodnotila jinak než dosavadní mainstream a proto netají, že za jediné smysluplné řešení po více než čtyřech letech krveprolévání pokládá zastavení bojů za jakýchkoli podmínek, nikoli jejich eskalaci dalšími a dalšími dodávkami zbraní, munice a peněz, protože dosud se nikomu nepodařilo uhasit požár stříkáním benzínu do plamenů. Ani kritický pohled na EU v jejím současném, popravdě tristním stavu, do něhož ji převedla Ursula von der Leyenová s vydatnou pomocí příliš loajálních, či spíše devótních lídrů členských států, z nikoho nečiní extremistu. Vždyť Evropské unii již nevěří podstatná část Evropanů – a jsou snad všichni extremisty? A nyní obraťme pohled opačným směrem: nejsou snad skutečnými extremisty na naší politické scéně například Piráti? Nebyl to Ivan Bartoš, jejich tehdejší předseda, kdo prohlásil, že by mu nevadila islamizace Evropy? Není to pirátská europoslankyně Markéta Gregorová, kdo bojuje za přijímání mnohem větších počtů afrických a asijských migrantů a kdo se dal slyšet, že Česko by hravě zvládlo třeba milion ,,uprchlíků“? Nebyli to Piráti, kdo si tak porozuměl se squattery, užívajícími bez vědomí a souhlasu majitelů řadu nemovitostí a kdo přišel s nápadem vyřešit problémy s ubytováním statisíců cizinců jejich umístěním do českých domácností bez ohledu na to, co si o tom jejich vlastníci nebo podnájemníci mysli? Ostatně není extremistou prezident Pavel kolaborující se Sudetoněmeckým landsmanšaftem, volající po volební právu pro děti a snažící se naši republiku připravil o poslední zbytek státní suverenity zrušením práva veto v EP? Není extremistickou partají také ODS, která je namočena v řadě afér, kooperuje s kriminálním podsvětím – např. viz Fialova mafiánská kampelička a jeho ,,barmská neziskovka“, Blažkův a Stanjurův bitcoinový kšeft, propojení s tchaj-wanským režimem, s nímž ale žádná jiná země OSN neudržuje kontakty? Co dodat? Snad jen to, že
*
Antibabišismus kontaminoval mnohé hlavy,
je to parazit který mozkům v myšlení brání;
čč méně antibabišovec myslí o to víc je dravý,
nerozum a demagogie jsou jeho hlavní zbraní.
*
Michopulos, Šídlo, Schmarz a další fanatici
jak inkvizice Babiše upalují každý den v roce!
Mentálně nejsou způsobilí o něm pravdu říci;
inu tak to dopadá kdy nad myslí vládnou emoce.
*
Jak laciné obviňovat kohokoli z extremismu,
stačí ukázat prstem , vypustit pár jalových frází,
tak jako v časech rudoprávnického komunismu:
kdo chce jiné hanit u lidí na první signální sází.
