Článek
Autor zřejmě hodlal předvést svou bystrost (nebo bystrost někoho jiného) a proto ,,odhaluje“ detailní, téměř mikroskopické chybičky v jinak dokonalém díle, jehož autoři neměli ambici natočit historický dokument, nýbrž pobavit diváky. Takže, kritiku, záleží na tom jak zdí procházel Golem, zda hebrejský nápis četli zprava doleva, seshora dolů či naopak, nebo proč nezbourali kus barokové Prahy a kulisáci namísto chrámu svatého Mikuláše nepostavili maketu raně gotické rotundy? Já myslím, že na tom nezáleží ani trochu. Jde o příběh, nikoli o jeho kulisy.
Pokud by některý divák byl hnidopich, stejně tak by mohl vytknout Svěrákům řadu chyb v jejich realizačně mnohem jednodušším opusu ,,Obecná škola“ nebo strhat režiséra Frantu Filipa za to, že v jeho skvělé komedii ,,Láska jako trám“ za to, že Bohuš Záhorský coby brigádník v bazaru vyměnil kožich za Pivcův kabát, ačkoli – považte! – onen příšerný kožich dosud nebyl v komisi, tudíž nebyla stanovena jeho cena a nesměl být v prodeji. Prostě pokud jde o umění, zejména je-li jeho smyslem publikum pobavit nebo naopak vyděsit, jak je tomu u horrorů a filmových krváků, dovoleno je všechno a předem omluveno také, historická pravda a dobové reálie nejsou tak důležité jak by si možná historici přáli. Vlastně každé filmové, rozhlasové, výtvarné a literární dílu i pro dospělé je ve své podstatě pohádkou a tak bychom je měli brát. Copak někdy někdo ztýraný k smrti a vzápětí ukřižovaný mohl za pár hodin vstát z mrtvých, jak se to údajně podařilo Ježíšovi? No a vidíte, už přes dva tisíce let se jeho vzkříšení bere jako fakt, jeden a čtvrt miliardy věřících na tom zakládá celou svou existenci, napsáno o tomto zázraku byl bezpočet beletristických děl a vědeckých pojednání, natočena řada filmů, kvůli němu vysoké školství založilo teologické fakulty, kde je jako seriózní věda vyučováno bohoslovectví a odkud si absolventi odnášejí doktoráty či magisterské tituly, a dokonce se ve jménu zmrtvýchvstání Ježíše Krista lidé už po staletí mordují jak v náboženských válkách, tak podomácku v čarodějnických procesech a při potírání údajných kacířů, heretiků nebo jinověrců, jak tomu bylo a v Irsku nadále je při sporech mezi katolíky a protestanty. A přitom nevíme s jistotou, zda Ježíš skutečně žil a medicína i pohřebáci vylučují možnost oživení jakékoli mrtvoly, zejména tak krutě ztýrané jak tomu bývalo v případech obětí ukřižování.
Film, pokud nejde o vědecký dokument nebo o metodickou pomůcku pro žáky a studenty, spočívá fantazii, kreativitě, technických možnostech a finančních zdrojích autorů, detaily jsou proto podružné, pokud neslouží samotnému příběhu a děj neposouvají potřebným směrem. Takže já bych se vykašlal na odhalování drobných nesrovnalostí, přestože se v historických reáliích docela dobře vyznám a není pro mne obtížné rozpoznat románskou architekturu od gotické či rokokové, poznám, že příslušník řecké falangy byl omylem oděn a vyzbrojen jako římský legionář nebo že vysoký a vyzáblý asketa Jan Hus s planoucími zraky a vousy, jak ho známe z filmů Otakara Vávry a z četných obrazů a soch našich vlasteneckých umělců, se nijak nepodobal skutečnému Husovi, boubelatému bezvousému pyknikovi (byť musíme připustit, že po tak dlouho době, kterou jako vězeň strávil k temné studené kobce jen o chlebu a vodě, skutečně mohl změnit svou vizáž do podoby charismatického mučedníka, která je nám tak blízká). Co dodat? Snad jen to, že
*
Jsou věci důležité a jiné bez významu,
kdo pro pár stromů nevidí rozlehlý les,
kvůli kapce vody nekonečnost oceánu,
měl by si klapky z očí sejmout ještě dnes.
*
Filmová komedie není historickou prací,
autoři nemíní suplovat školu, ale bavit,
v přílišné didaktičnosti humor se ztrácí,
popisností reálií příběh bývá často zabit
