Článek
Jenda Macháček, jeden z početného štábu poradců prezidenta, cituje německého komentátora Wolfganga Münchau, který nehraje na to, že Ukrajina a Západ vítězí a Rusko je před kolapsem, ale naopak situaci analyzuje očima znalce, který se nebojí přiznávat pravdu. Jeník s ním zčásti souhlasí, zčásti nesouhlasí, a svou oponenturu uzavírá slovy, že je v zájmu EU i NATO, aby mezi Ruskem a Evropou existoval samostatný a udržitelný stát jménem Ukrajina.
Fakt, Jendo? Opravdu je v zájmu EU i NATO, aby mezi Ruskem a Evropou existoval samostatný a udržitelný prostor jménem Ukrajina? Patrně sis nevšiml, že takový stát mezi unijní Evropou a Ruskem už existoval. Shodou okolností se také jmenoval Ukrajina, byl samostatný a s pomocí Ruska i Evropy dokonce udržitelný, byť byl nejchudší zemí Evropy s nejvyšší emigrací, nejnižší porodností a největším počtem pohřbů na tisíc obyvatel. Průmyslová Ukrajina přitom bývala ekonomicky nejvýkonnější svazovou republikou SSSR, s nejvyšší životní úrovní obyvatelstva, ale stačilo pár let samostatné existence k tomu, aby jako jediný stát bývalého sovětského bloku padala ke dnu, zatímco všechny ostatní přes různé peripetie a excesy zaznamenávaly setrvalý růst. Pokud dnes kdokoli na Západě žvaní o potřebě Ukrajiny coby prostoru mezi Ruskem a Evropou, pak zřejmě neví nebo nechce připomínat, že to byl právě Západ, kdo tak dlouho dělal manipulativní politiku vůči Kyjevu, až se mu podařilo poštvat Ukrajinu proti Rusku a Rusko proti Ukrajině a tak zlikvidovat 604 000 km2 široký prostor neutrality a bezpečí, které bychom dnes chtěli zpátky. Ukrajina mohla být a také byla mostem mezi východem a západem Evropy a z tak exkluzivního postavení mohla nesmírně těžit – ale to by Západ nesměl intrikovat ve snaze vzdálit Ukrajinu od Ruska, protože si od toho sliboval bůhví co. No a máme tady už přes čtyři roky válku, deset milionů Ukrajinců v emigraci, Ukrajina přišla o čtvrtinu území a o statisíce mladých mužů, kteří padli na frontě. Pokud jde o onu samostatnost Ukrajiny, kristepane, vždyť od získání nezávislosti Ukrajina nebyla ani den samostatným státem, protože nemůže být samostatný ten, kdo je téměř zcela závislý na jiných, ať už se mu dostává podpory z východu nebo západu.
A co že jsme vlastně udělali pro to, abychom přišli o mírový most mezi východem a západem Evropy? Dosud se žádný z našich ukrajinofilů neodvážil odpovědět na otázku z jakého důvodu se od roku 1993 armády členských států NATO proháněly na území Ukrajiny, která členem NATO není, a proč spolu s ukrajinskou armádou uspořádaly téměř desítky společných manévrů, nejednou na dohled od ruských hranic? A jak se mohlo stát, že například Američané na Ukrajině budovali jakási vojenská střediska, jestliže, jak jsem zmínil, Ukrajina nebyla a není členem Severoatlantické aliance, což šokovalo i vlády některých členských zemí. V roce 1993 Ukrajina zahájila vojenskou spolupráci se Spojenými státy a NATO. Nejvýznamnějším počinem v roce 1993 bylo zahájení americko-ukrajinského programu státního partnerství (SPP), který byl založen mezi Kalifornskou národní gardou a Ukrajinou. Tento program položil základy pro pokračující společný výcvik, vojenské výměny a cvičení. Evropské velitelství USA (USEUCOM) prosazovalo zřízení vojenského styčného týmu (MLT) v Kyjevě již v roce 1993, ale jeho vyslání bylo z diplomatických důvodů odloženo. Nicméně vojenská spolupráce a angažovanost probíhala v rámci úřadu atašé obrany. Spolupráce v roce 1993 připravila půdu pro formálnější a rozsáhlejší vojenská cvičení, jako například „Peace Shield“ a „Sea Breeze“, která začala po připojení Ukrajiny k Partnerství pro mír v roce 1994. A následovaly téměř tři dekády společných manévrů armád NATO a Ukrajiny, např. Cooperative Bridge, Spirit of Partnership, Peace Shield, Autumn Allies, Cossack Step, Cooperative Neighbor a celá řada dalších, což nemile překvapovalo mnohé členské země EU a NATO, které se pozastavovaly na intenzitou vztahů mezi Washingtonem, Londýnem, Bruselem a Ukrajinou, která ač členem NATO nebyla, dostávalo se zdaleka největší přízně a tak štědrých vojenských dodávek, jako by se měla důkladně připravit na válku. A s kým jiným než s Ruskem, které však v té době udržovalo se Západem přátelské vztahy, bylo mu spolehlivým dodavatelem surovin, realizovalo společný kosmický či jaderný výzkum, objektivně nikoho neprovokovalo a na provokace prováděné vůči Rusku reagovalo pouze diplomaticky. Ruská agrese proti Ukrajině je samozřejmě neomluvitelným aktem porušení mezinárodního práva a zasluhuje odsouzení, ale ať mi nikdo netvrdí, že NATO, potažmo Západ, jsou zcela bez viny. O to více by se měly snažit o co nejrychlejší ukončení bojů a o zahájení mírových rozhovorů.
A jak je to se spoluzaviněním britského expremiéra Borise Johnsona s tím, co se od roku 2022 odehrává na Ukrajině? Boris Johnson už před časem přiznal, že v rozhodné době byl na návštěvě v Kyjevě (co tam dělal?) a že ,,poradil“ Zelenskému, aby Ukrajinci s Rusy nejednali, nýbrž bojovali, ačkoli v té době Zelenskyj byl nakloněn diplomatickému řešení konfliktu. Až roztomile působí Johnsonovo ujišťování, že Zelenskému nenařídil, aby dal přednost válce před mírem, jen mu prý válku doporučil s tím, že Západ Ukrajině pomůže. Myšlenka, že Johnson při své návštěvě Zelenskému vymluvil příměří, se poprvé objevila v květnu 2022 v článku respektovaného webu Ukrajinska pravda. Web uvedl, že se ukrajinští a ruští vyjednavači na konci března dohodli na podobě možné mírové dohody. „Putin je válečný zločinec. Na toho se musí zatlačit, ne s ním vyjednávat,“ měl pak Zelenskému o týden později říct Johnson. Člen Zelenského vyjednávacího týmu David Arachamija pak tento názor potvrdil. ,,Když jsme se vrátili z Istanbulu, Boris Johnson přijel do Kyjeva a řekl, že s nimi vůbec nic nepodepíšeme a ať prostě bojujeme,“ řekl v rozhovoru Arachamija. Teorii o Johnsonově zásahu nahrává to, že byl na začátku konfliktu jedním z mála západních státníků, kteří Zelenského netlačili k uzavření míru a podporovali ho v boji. Ukrajinský prezident sám přiznává, že načasování jeho návštěvy nejspíš přispělo k rozhodnutí válčit. Paradoxně to byl právě Boris Johnson, kdo podle britského serveru PoliticsHome roku 2016 obvinil EU z rozpoutání ozbrojeného konfliktu na východní Ukrajině a zastal se Ruska. Co dodat? Snad jen to, že
*
Prý nutně potřebujeme co jsme dávno měli,
oč jsme se však jako hlupáci sami připravili!
Ukrajinu jsme do EU a NATO přitáhnout chtěli,
teď aby nám nějací Ukrajinci na Ukrajině zbyli.
