Článek
Pokud cokoli tvrdí tento autor, vždy je na místě nedůvěra jako u každého, kdo opustil věcnou argumentaci (=pravdu), aby se dal do služeb propagandy. V tomto případě opoziční propagandy. Autorovy domněnky, které nám suverénně servíruje jako nesporné fakty, je nutno uvést na pravou míru, protože vesměs mají charakter dezinformací:
1. Názor, že prezident je lídrem opozice, není nářkem nesoucím z vládní koalice, jak nám sugeruje autor unisono s opozičními popírači, nýbrž jde o věcné konstatování faktu, který je tak zřejmý, že jej není zapotřebí nijak dokazovat.
2. Úvaha, že by Andrej Babiš usiloval o Pražský hrad je podle všeho naprosto scestný, protože pro Babiše je nejvyšší metou Strakovka a křeslo premiéra. Premiér, nikoli prezident, skutečně vládne, pod jeho vedením kabinet rozhoduje prakticky o všem a role prezidenta v systému parlamentní demokracie je nadbytečnou, počínaje Václavem Havlem přes jeho následníky až po Petra Pavla prezidenti se vždy jevili být v tomto systému problémem, protože všichni byli nesmírně ambiciózní, konfliktní a narcističtí, všichni směřovali k vytvoření kultu osobnosti a všichni čtyři usilovali pro sebe uzurpovat na úkor vlády více moci než jim podle Ústavy přísluší. Nalijme nekritickým fanouškům prezidenta Pavla čistého, byť pro jejich chuťové pohárky trpkého vína: každá republika nutně potřebuje vládu a parlament, ale může postrádat prezidenta. Pokud by prezident v příští minutě zmizel a už se nikdy neukázal, republika by to ani v nejmenším nepocítila. Pokud by zmizela vláda, republika by zanikla. Akční Babiš ví dobře proč být premiérem a proč nebýt prezidentem – premiér drží opratě v rukách a vede spřežení, prezident za kočárem pouze klopýtá, byť předstírá, že kočím je on.
3. Autor varuje, že pokud nepřevezme roli opozičního lídra Jan Grolich, tak má problém nejen opozice, ale i samotný prezident Pavel a s ním i demokratické principy v Česku. Předně Grolich sebe sama, lidovce, potažmo celou opozici nesmírně poškodil svou oslavnou řečí na srazu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. Myslím, že jeho adoraci potomků zakladatelů spolku, kteří – a to bez výjimky – byli aktivními nacisty, mnozí i vysoce postavenými, většina národa Grolichovi neodpustí tak jako tuto kolaboraci neodpouští expremiérovi Nečasovi, exministrům Hermanovi, Bělobrádkovi a Bekovi; ostatně jde o jednu z příčin, proč mají lidovci tak nízké preference, že pokud se jich neujme jiná partaj, aby jim pomohla přežít volby, stane se z nich mimoparlamentní subjekt, resp. jihomoravský folklórní spolek.
4. Demokratické principy nestojí a nepadají se žádnou z politických stran, ani s prezidentem Pavlem, tím méně s lidoveckou světluškou Grolichem. Hnutí ANO není pro demokracii o nic nebezpečnější než ODS, Starostové, Piráti, Lidovci, TOP 09 či kterákoli jiná partaj. O demokracii bychom se museli opravdu obávat, kdyby se do Strakovky vrátila bývalá koalice, známá pod názvem ,,Cosa nostra pěkně zostra“. Myslím, že demokracie, byť v jakési metamorfované české podobě, má u nás stabilní pozici. To oč se aktuálně hraje především, je bezpečnost České republiky a zachování její evropské podstaty. Zmiňuji-li bezpečnost, pak nemám na mysli víceméně imaginární hrozbu ze strany Ruska, nýbrž zcela reálné nebezpečí, které Evropě hrozí ze strany afrických a asijských zemí, ze kterých do Evropy už celé roky proudí miliony ilegálních migrantů. Termín migrační krize nevystihuje to co se odehrává především na západě, jihu a severu Evropy. Dnes už můžeme bez nadsázky mluvit o migrační katastrofě, věřící dokonce o Armageddonu. Pravdou je, že jsou to především opoziční partaje kdo Česko ohrožuje svým oportunismem vůči Bruselu, svou smířlivostí k migrační politice EU, která je vlastně promigrační, zvací a vítací. Připomínám ,,slavný“ výrok Ivana Bartoše z dob, kdy šéfoval Pirátům: Bartoš pravil, že by mu islamizace Evropy vůbec nevadila a že si budoucí Evropu představuje barevnou jako rozkvetlou louku, v níž budou společně harmonicky žít a navzájem se obohacovat lidé všech ras, různých kultur, rozličných náboženství – zkrátka Bartoš a mnozí jiní multikulturalisté měli snovou vizi, kterou se například ve Spojených státech nepodařilo proměnit v realitu ani za 250 let. A pak tu máme další nebezpečí jak pro demokracii, tak pro republiku a její suverenitu – prezidenta Pavla. Ano, toho blouda, který volá po volebním právu pro děti, po zrušení práva veto v EP, po nahrazení národní měny eurem, po vytvoření Spojených států evropských, po astronomickém zadlužení Česka kvůli nevratné půjčce Ukrajině, po zapojení Severoatlantické aliance do války proti Rusku, ale také po proměně parlamentní demokracie na prezidentský systém vlády.
5. Naprosto mimo realitu je autora předpověď, že (cituji) ,,pokud Babiš bude prezident, má volnou cestu k privatizaci státu. A tohle je asi největší výhoda pro Andreje Babiše, pokud by vyhrál skutečně prezidentské volby. On jako podnikatel, jehož Agrofert profituje na dotacích a státních zakázkách, by měl absolutní volnost k ovládnutí státní správy. Dosadil by si své spřízněné soudce, u nichž je priorita loajalita k Babišovi než jejich odbornost.“ Předně autor patrně nezná kompetence hlavy státu a netuší jak fungují instituce, jaké ochranné mechanismy jsou nastoleny právě za tím účelem, aby nikdo a nic nebylo závislé na jediné osobě a její suitě, a proto se odvažuje blábolu o tom, jak by se Babiš coby prezident zmocnil vlády na celou zemí, jak by ovládl veřejnou správu, justici, armádu, celou ekonomiku země, atd. Mimochodem, není to pouze Agrofert kdo profituje na dotacích a státních zakázkách, jak bůhvíproč tvrdí autor; ve skutečnosti dotace tvoří jen zlomek příjmů Agrofertu a kromě toho nejde o nějaké české specifikou, proto příjemci dotací jsou prakticky všechny zemědělské a potravinářské firmy nejen v Česku, ale v celé Evropě i ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii, atd. Připomínám, že zdatným příjemcem dotací pro rodinnou farmu je také bratr Mariana Jurečky, který o ně žádal i v době, kdy Jurečka byl ministrem zemědělství, takže se jednalo o exemplární střet zájmů. Přitom právě Jurečka nejvíce bouřil proti Agrofertu a při každé příležitosti Babiše kvůli zemědělským dotacím ostře kritizoval.
6. Dále autor pokračuje ve svém fantazírování: ,,kdyby Babiš vyhrál prezidentské volby rázem by přetransformoval Českou republiku na poloprezidentský systém a hybridně by přepínal dle toho, zda-li by premiér byl z jeho řad anebo proti němu. A díky spřízněnému Ústavnímu soudu by opozice ostrouhala. Pokud by se hnutí ANO udrželo u moci i po roce 2029, tak předseda vlády by rázem byla pozice přímo podřízená prezidentovi. Vláda by navrhovala zákony, které jsou Babišovi přímo šité na míru a on by tak byl nejen prezidentem, ale i šedou eminencí ve vládě i v samotném hnutí ANO. A s většinou v Senátu by tak rázem zákony jemu šité na míru mohl protlačovat s abnormální frekvencí… Vítězství v prezidentských volbách by tak Andreji Babišovi otevřelo cestu k privatizaci státu. Ale po prezidentských volbách bychom se mohli probudit v republice Agrofert. Státní úředníci by nahrávali Agrofertu dotace. Média veřejné služby by byla definitivně zničena. Judikatura by šla na ruku vládě a prezidentovi. A rázem by tady vznikla ta nová totalita… To je realita, která nám za zmíněné dva roky hrozí. A nejstrašidelnější je pak realita, že bychom se k té nové totalitě provolili demokratickou cestou.“
Vážně? A co hlava, autore? Předně pokud někdo opravdu usiluje o proměnu parlamentní demokracie na poloprezidentský, či spíše prezidentský systém vlády, pak je to Petr Pavel, inspirován Macronem, Erdoganem, Putinem, Zelenským, Lukašenkem a dalšími autoritářskými vládci, a poháněn svými mocichtivými poradci (někdo by řekl loutkovodiči) Kolářem, Jourovou, Dobrovským, Pehe a Žantovským. Situace je taková, že ve skutečnosti je to Andrej Babiš, kdo je nucen bránit parlamentní demokracii proti snaze Hradu zakroutit jí krkem a veškerou vládní moc přesunout ze Strakovky vysoko nad Prahu, do rezidentce generála Pavla. Co dodat? Snad jen to, že
*
Bláznovství se v Česku nějak rozmáhá,
Kdejaký šílenec nám vysvětluje jak co je,
přitom netuší kde je strop a kde podlaha,
když se trefí do záchodu jak dítě se raduje.
