Článek
Prezidentské volby jsou sice stále ještě relativně daleko, ale můžeme si být jisti několika věcmi. Čeká nás nejšpinavější kampaň v historii, mediální prostor zahltí dezinformace a skandální výroky a ať vyhraje kdokoli, společnost bude ještě více polarizovaná než doposud. A můžeme si být také jisti tím, že vláda Andreje Babiše bude chtít obsadit právě i prezidentský post. A je úplně jedno, jestli to bude někdo z aktivní politiky, občanský kandidát nebo někdo z vládních stran. Poslušný prezident a postupné ovládnutí Senátu prakticky Andreji Babišovi dá neomezenou moc.
U senátních voleb letos asi k žádnému výraznému posunu nenastane, protože vládní koalice nemá společné kandidáty. To nemá ani opozice, nicméně u ODS a STAN je takřka jasné, že pokud jeden z jejich kandidátů postoupí do druhého kola voleb, tak ten druhý ho podpoří. Nečekám žádný drastický efekt Kroměříž, kdy vyhrála volby dezinformátorka Jana Zwyrtek Hamplová. Ale tříštění opozičních sil je to poslední, co by si opoziční voliči přáli. Ale od Senátu se přesuneme opět k prezidentovi.
V dnešním článku si rozebereme, proč Andrej Babiš bude kandidovat na prezidenta, co by znamenala jeho výhra pro něj, vládu i hnutí ANO a jak by se změnila republika a její zřízení. Sledujte.
Petr Pavel bude čelit špinavostem. I nářkům, že je lídr opozice
Petra Pavla dostala do kampaně prakticky současná vláda, začal jí Petr Macinka neustálým okopáváním kotníků prezidentovi. Toho už vláda vykresluje teď jako lídra opozice a že je proti vládě. Což ale samozřejmě opět je lež jak Brno, protože na spoustě věcech mají vláda s prezidentem shodu. A pokud veto ohledně rozpočtových pravidel bere vláda jako nezodpovědný a aktivistický krok, měla by začít u sebe. Protože zadlužovat zemi je nezodpovědný krok. A můžeme si domyslet, jestli by takto u sebe doma hospodařili i členové vládní koalice.
Petr Pavel je ale především občanský kandidát, do voleb v roce 2023 ho nedostaly hlasy poslanců nebo senátorů. Což například Andrej Babiš se musel obrátit na vlastní poslance, aby ho do voleb dostali. Anebo Jaroslav Bašta, který byl kandidát za SPD, tak musel kandidaturu stvrdit vlastním podpisem, protože SPD v tu dobu mělo dvacet poslanců a Bašta byl jedním z nich. Petr Pavel nasbíral přes 80 tisíc podpisů a jsem přesvědčen, že nyní těch podpisů získá násobně více, pokud se rozhodne kandidovat znovu.
Osobně si myslím, že na Petra Pavla budou opět útoky ohledně jeho minulosti, dezinformace o mlácení první ženy anebo zpochybňování jeho vojenských úspěchů. A co se týče lídra opozice, tak bez ohledu na to, že je to lež, si za toto opozice může sama. Nemá ve svých řadách lídra, který by dokázal masově oslovit lidi a přesvědčit je o jeho vizi. Martin Kupka je velmi slabý lídr, Vít Rakušan se pořád hledá a Zdeněk Hřib je spíš liberální soft verze Igora Matoviče. Proto pokud do léta příštího roku nepřevezme roli opozičního lídra Jan Grolich, tak má problém nejen opozice, ale i samotný prezident Pavel a s ním i demokratické principy v Česku.
Pokud Babiš bude prezident, má volnou cestu k privatizaci státu
A tohle je asi největší výhoda pro Andreje Babiše, pokud by vyhrál skutečně prezidentské volby. On jako podnikatel, jehož Agrofert profituje na dotacích a státních zakázkách, by měl absolutní volnost k ovládnutí státní správy. Dosadil by si své spřízněné soudce, u nichž je priorita loajalita k Babišovi než jejich odbornost. Proto by se nikdo nemohl divit, kdyby třeba předsedou Ústavního soudu byl někdo jako Radek Vondráček. Změny v Ústavě by sice dělat nemohl, ale v případě, že by v roce 2029 vyhrála opozice volby, hrozila by implikace rétoriky Jaroslava Bašty do reality. A to, že prezident odvolá vládu a ohne si tak článek 62 dle sebe.
Tím by rázem Babiš přetransformoval Českou republiku na poloprezidentský systém a hybridně by přepínal dle toho, zda-li by premiér byl z jeho řad anebo proti němu. A díky spřízněnému Ústavnímu soudu by opozice ostrouhala. Pokud by se hnutí ANO udrželo u moci i po roce 2029, tak předseda vlády by rázem byla pozice přímo podřízená prezidentovi. Vláda by navrhovala zákony, které jsou Babišovi přímo šité na míru a on by tak byl nejen prezidentem, ale i šedou eminencí ve vládě i v samotném hnutí ANO. A s většinou v Senátu by tak rázem zákony jemu šité na míru mohl protlačovat s abnormální frekvencí.
Vítězství v prezidentských volbách by tak Andreji Babišovi otevřelo cestu k privatizaci státu. Nemyslím si, že by se došlo do takové míry, že by opět byla nepřímá volba prezidenta nebo něco takového. Ale po prezidentských volbách bychom se mohli probudit v republice Agrofert. Státní úředníci by nahrávali Agrofertu dotace. Média veřejné služby by byla definitivně zničena. Judikatura by šla na ruku vládě a prezidentovi. A rázem by tady vznikla ta nová totalita, před kterou Andrej Babiš strašil setrvale, když si vyhříval zadek v opoziční lavici. To je realita, která nám za zmíněné dva roky hrozí. A nejstrašidelnější je pak realita, že bychom se k té nové totalitě provolili demokratickou cestou.
Na hnutí ANO Babišova výhra mít vliv nebude
Pokud by byl Andrej Babiš doopravdy prezidentem, tak na preference hnutí ANO to zas tak zásadní vliv mít nebude. Babiš si sice nevyprofiloval tolik výrazných tváří tak jako to udělali Robert Fico na Slovensku nebo Bidzina Ivanišvili v Gruzii, ale dokud on bude v politice, tak hnutí s ním bude propojeno, i kdyby z něj vystoupil. Reálný vliv na preference ANO bude mít jen Babišův odchod z politiky, který se ale rozhodně nestane, dokud bude dýchat. Anebo by se musel stát tak šílený skandál jako na Slovensku, kde vražda novináře Jána Kuciaka hnula s preferencemi Smeru a od té doby Smer jen s nostalgií vzpomíná na čísla, jaké měl mezi lety 2006 až 2016.
Navíc by hnutí ANO mohlo vydělat na tom, i kdyby Andrej Babiš z hnutí vystoupil. Protože Karel Havlíček je mnohem přijatelnější pro opoziční voliče a navíc je součástí vládní koalice, kde kromě jedné roztržky s Jaromírem Zůnou nevypadá, že by měl s někým problém. Takže by nemuselo být anomálií, kdyby samotné hnutí ANO přeskočilo 40% hranici a zvýšilo tak náskok na své oponenty. ANO jede těžce průzkumovou politiku a právě nejvěrnější Babišův poddaný Havlíček je asi jedním z mála, koho si Babiš vyprofiloval k obrazu svému.
Můžeme se sice dohadovat, co bude s hnutím ANO, až v něm Andrej Babiš nebude. Havlíček pojede cestu babišismu, kdy bude moc v hnutí plně centralizovaná u předsedy hnutí. Pokud by ale se v hnutí začal projevovat nešvar v podobě vlastních názorů a vlastní autonomie, tak by se tady hnutí mohlo potenciálně drolit. Ale tohle je hudba daleké budoucnosti a počítám, že s Andrejem Babišem v politice nás čeká ještě minimálně 10-15 let.
Občanský kandidát může být i Babiš
Tady trochu hodím odbočku, neboť vláda otevřela právě na vlastního prezidentského kandidáta diskusi. Ministr Macinka prohlásil, že vláda by neměla stavět vlastního kandidáta, protože mu to přijde nekoncepční. Tento krok kvitoval i samotný Andrej Babiš, který si spíše stojí za občanským kandidátem. Jenže tohle je perfektní slovní hříčka, neboť právě i Babiš může být občanským kandidátem. Občanský kandidát totiž spoléhá na podpisy lidí a ne jen vyloženě politických kolegů. A kdyby Andrej Babiš si udělal čtyři návštěvy po Moravskoslezském, Ústeckém nebo Karlovarském kraji, odevzdá 150 tisíc podpisů lusknutím prstu.
A tady vidím právě to, proč Babiš bude kandidovat. On nebude přece provládní kandidátem. Vláda nemusí říkat, že Andrej Babiš bude jejím kandidátem. A pokud on řekne, že jde do kandidatury, tak řekne všem maximálně, že jde sám za sebe a bez podpory vlády. A jakmile dodá podpisy voličů, tak samozřejmě, že bude občanským kandidátem. A ve výsledku nikdo nemůže říct, že Babiš je oficiálně vládním kandidátem. Mezi řádky samozřejmě vládním kandidátem bude, ale oficiální stanoviska budou hovořit jinak.
Proto je třeba tyhle věci brát s rezervou. Anebo se také vše může změnit a Babiš předvede další názorovou otočku, tak jak je již u něho zvykem. Jenže pokud by vláda skutečně nasadila občanskou sílu, tak už je tady větší problém. Protože jen málokterá výrazná občanská tvář by spojila svou osobu se současnou vládní koalicí. Ačkoli o slovenském hudebníkovi Mariánu Čekovském se také tradovalo něco jiného, aby nakonec svůj odkaz pošlapal, že zahrál na vládních slavnostech Cyrila a Metoděje. Tak uvidíme, zda-li někoho vládní koalice do svých sítí doopravdy neuloví.
Závěr: I když Babiš prohraje, bude vítězem voleb
A tady se dostávám k poslednímu kroku. I kdyby Andrej Babiš šel do prezidentských voleb a prohrál by je, prakticky bude vítězem. Voliči stran jako SPD, Stačilo i část Motoristů to raději Babišovi hodí, než aby volili Petra Pavla. Ať už je pro ně Babiš sebevíc nepřijatelný, tak voliči podstoupí tuto bolest tak, že si na ní už zvyknou. A tohle by byla tvrdá past pro zmíněné strany. Protože Babiš by zůstal v té výkonné politice a jelikož je hnutí ANO nejsilnější hráč na českém politickém trhu, vybrakovalo by své partnery a menší strany už úplně. Tím by se hnutí stalo absolutní monopolem/oligopolem v české politice.
Pokud by Babiš inkasoval třeba 2.7 milionu hlasů, tak by toto označoval především za svůj úspěch a úspěch hnutí ANO. Zadupal by do země SPD i Motoristy, kterým by tak zůstaly jen oči pro pláč a Babiš by mohl pracovat s tak silným mandátem, který by mu do sněmovních voleb v roce 2029 zajistil jednobarevnou vládu. Anebo vládu s řízenou opozicí v podobě Martina Kuby a jeho hnutí Naše Česko. Babiš tedy má v rukou všechny trumfy a hraje strategicky famózní politickou hru na české půdě. A tam, kde mu chybí kognitivní schopnosti, tam mu to vynahrazuje trpělivost, dlouhodobá disciplína a chuť po moci.
Petr Pavel je dneska největším favoritem voleb a osobně si myslím, že vyhraje volby už v prvním kole. Ale vzhledem k tomu, jak slabá je opozice, jak mizerné demonstrace proti Babišovi dělá Milion chvilek, tak jeho vítězství tak jednoznačné rozhodně být nemusí. Pavel má sice výborný PR tým i tým poradců, ale proti všehoschopnému a mocichtivému Babišovi se bude muset obrnit pořádnou dávkou trpělivosti. A také neudělat ve zbytku prezidentského mandátu žádnou kardinální chybu, díky které by jeho popularita klesla.
Čekají nás opravdu šílené prezidentské volby.
Zdroje
Kdo by měl vyzvat Pavla? Jak vláda (ne)hledá vlastního kandidáta - iDnes
