Článek
Každý jsme nahraditelný, každý se může stát postradatelným. Když už se nám podařilo nahradit Boha evolucí, Adama a Evu párem australopitéků, víru věděním a hřích překvalifikovat na ctnost, pak není důvod po jednadvaceti letech velmi lukrativního zaměstnání jednoho velmi, ale velmi tendenčního novináře a moderátora pokládat jeho odchod za předčasný, s vážnými následky na další existenci České televize. Nic se nestane. Už proto, že Vašek Moravec značnou část veřejnosti silně iritoval, protože se nikdy netajil (alespoň upřímný dokázal být!) komu straní, s kým sympatizuje a koho nesnáší. Nikdy nedokázal být na stranami a nad věcí, vždycky se tu více, tu méně angažoval ve prospěch jedněch na úkor druhých. Tak jako například v Českém rozhlase komentátoři Honzejk, Vávra, Tachecí, Rakušanová, Fendrych či Pehe, kteří ve veřejnoprávním rádiu vytvořili jednotnou antibabišovskou frontu a není dne, aby do Babiše a jeho kabinetu nešili, přičemž na pravdu, objektivitu a zásady fair play nehledí. No, Vašek Moravec odchází, tím se nabízí šance jiným, dosud se krčím ve stínu velikána, předvést, co v nich je – a buďme za to rádi, protože vždy je lepší svěží vánek z luk než zatuchlý odér z chléva. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Vašek odchází, ale tak jako Olympik,
jeho odchod jistě bude plný návratů!
Václav není osoba, z Vaška stal se zvyk
a zvyky vytvářejí všeho bytí podstatu.
