Článek
Péťa Nečas, enfant terrible nejen ODS, ale celé české politické scény, navzdory své totální demoralizaci, mravním excesům a kriminální historii neodolal pokušení kázat propagandistické epištoly stejně jako celá eurohujerská a proto odnárodněná opozice, tentokráte na aktuální téma sudetoněmeckého potlachu v Brně. Nečas, který se tak často mýlil, když býval premiérem, prohlašuje, že jedním z příkladů, kdy se ,,to Babišovi vymklo z kontroly“, je vládní kritika brněnské akce. „Má to potenciál výrazně poškodit česko-německé vztahy. To bychom si neměli nalhávat,“ varoval Nečas. Babiš podle něj na následky konání své vlády nedohlédl. „Jestli žije v iluzích, že to jenom takhle přejdou? Tak nepřejdou,“ dodal expremiér. A já doplňuji: ,,Péťo, zase plácáš kraviny. Nerozuměl jsi politice dokud jsi byl politikem, nerozumíš politice ani když politikem už nejsi. A především nechápeš oč jde v interakci mezi námi a jimi.“
,,Usmiřovači a vyrovnávači s minulostí“ neustále melou a údajném českém strachu ze zrušení Benešových dekretů a o majetkových nárocích potomků odsunutých Němců coby příčině odporu ke konání srazu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území naší republiky. Přitom za hlavní iniciátory označují politiky současné vládní koalice a jako důkaz jejich licoměrnosti uvádějí kontakty SPD s německou AfD. Expremiér Nečas je jedním z těch, kdož a) přeceňují vliv politiků na smýšlení veřejnosti, b) podceňují historickou paměť národa, c) zaměňují příčiny a následky, d) zavírají oči před tím, čím Sudetoněmecký landsmanšaft ve skutečnosti je, kdo jej zakládal, k jakému odkazu se hlásí, a e) bagatelizují argumenty české strany a nekriticky přitakávají argumentům ,,sudeťáků“. Takže máme na vybranou ze dvou možností: 1) Nečas a jemu podobní, které nacházíme především v řadách opozice a kléru, jsou buď idioti, nebo 2) z nejasných, byť tušených důvodů slouží zájmům, jež nejsou zájmy Čechů, Moravanů a Slezanů. Poměrně často se poslední dobou setkáváme s názorem (ze strany příznivců konání brněnské akce), že za odpor větší části veřejnosti mohou především politici, kteří, jak včera zaznělo v pořadu ČRo ,,Jak to vidí“, moderovaném Zitou Senkovou, z úst germanistky Zuzany Lizcové (cituji) ,,debata je vedená mimořádně nešťastným způsobem a je velmi uměle vykonstruovaná. Většina české veřejnosti vnímá sudetoněmeckou otázku optikou sporů z 90. let, přestože landsmanšaft už před deseti lety vyškrtl ze svých stanov majetkové nároky a dnes se zasazuje o smíření a evropskou spolupráci. Čeští politici, kteří by měli současný stav a vzájemné vztahy vysvětlovat, akci odmítají…“ Podle Lizcové premiér Babiš v současné situaci nebrání kampani hnutí SPD, které patří k nejostřejším kritikům plánovaného sněmu.
Lizcová jako ostatní obhájci konání akce se hluboce mýlí. Námitky:
1) většina české veřejnosti NEVNÍMÁ sudetoněmeckou otázku optikou sporů z 90. let, nýbrž v kontextu dávné i nedávné historie,
2) politici, ostatně rychle pomíjiví, jsou v tom bez viny; česká veřejnost, ve srovnání ze ,,zbytkem Evropy“ nadprůměrně vzdělaná a dostatečně vybavená kritickým myšlením, nepotřebuje politiky k tomu, aby jí vysvětlovali co je dobré a co špatné, co je pravda a co pravda není; představa, že politik předstoupí před národ a svým výkladem promění negativní v pozitivní, změní smýšlení a emoce lidí, je naivní – ostatně přepisováním historie po Sametové revoluci naše demokracie utrpěla značné morální škody a Havlovo okřídlené ,,pravda a láska zvítězí nad lží na nenávistí“ dostalo hanlivou nálepku blábolu tlučhuby, který nikdy rozuměl živým lidem, nešustícím papírem jako smyšlené figurky jeho moralit, skutečnému životu a reálné politice,
3) nejde o Benešovy dekrety, které jsou (možná) vyhaslé, ale nezrušitelné, nejde ani o majetkové nároky potomků ,,sudeťáků“, které
a) žádná česká vláda nebude akceptovat na dnes, ani za sto let,
b) jsou bezpředmětné s ohledem na skutečnost, že německá strana dosud Československu, později Česku, neposkytla spravedlivé reparace za nesmírné materiální a imateriální škody, které našim zemím způsobila v průběhu okupace, ale i coby následek válečných operací na českém území, jež ve svém součtu činí cca tisícinásobek toho, oč (hypoteticky) mohli přijít odsunutí Němci, kteří si ostatně svůj poválečný osud zavinili sami, zatímco Češi, Moravané, Slezané a Židé byli zcela bez viny – oni v Mnichově nezradili republiku ( ,,díky“ naši spojenci Velká Británie a Francie!), neusilovali ani o metr čtvereční německého území, nediskriminovali německou menšinu, nevymysleli rasovou teorii a neměli v politickém programu likvidaci německého národa, Německo vojensky nenapadli, neokupovali, nedrancovali, a také nerozpoutali světovou válku,
3) připomeňme si meritum problému: nejde o Benešovy dekrety, nejde o majetky, jde o to, že Sudetoněmecký landsmanšaft má nacistické základy a k odkazu jeho zakladatelů se potomci jeho zakladatelů hlásí – třeba už jen tím, že tato organizace dodnes existuje, ačkoli z hlediska česko-německých vztahů je nejen zbytečnou, ale především do soukolí těchto nesporně výtečných vztahů sype písek tím, že je neodbytnou připomínkou toho nejhoršího, co Čechy a Němce po staletí dělilo až ve 20. století posléze rozdělilo. Proto je absurdní oblíbený narativ o tom, že Sudetoněmecký landsmanšaft přispívá k vysoké úrovni česko-německých vztahů a že i v Evropské unii stojí na straně České republiky. Mimochodem, byl to právě Bernd Posselt, kdo ještě jako europoslanec hlasoval proti přijetí Česka do Unie.
A kolektivní vina? Institut kolektivní viny za tak extrémních okolností jakými byly válka, okupace Československa, rasový program vyhlazení českého národa, a na počátku všeho prakticky jednotně nepřátelský postoj německé menšiny vůči republice, kterou 89,7% Němců v Sudetech nenávidělo a řečeno slovy Konráda Henleina toužilo zlikvidovat, stal se samozřejmě legitimním a legálním prostředkem řešení situace, kterou za daných okolností jinak řešit nebylo možné. A v diskuzi o údajném bezpráví, jehož se Benešova vláda měla dopustit, stále nezaznívá, že ti Němci, kteří se proti republice a národu neprovinili, odsunuti nebyli, směli v Československu zůstat se všemi lidskými a občanskými právy. Nebylo jich málo – 300 tisíc! Včetně mé babičky a matky. Čili i obvinění z uplatnění nepřípustného principu kolektivní viny neobstojí, Československo jej neaplikovalo bez toho, aby napřed nezkoumalo chování jednotlivých Němců a nevážilo jejich skutky, zda byli členy NSDAP, Henleinova Sudetendeustche Heimatfrontu (Konrad Henlein, Obergruppenführer SS), Freikorpsu, Werwolfů, či jiné nacistické organizace. Na tomto místě cituji sudetoněmeckého předáka Henleina, který v dopisu adresovaném Adolfu Hitlerovi napsal: ,,Sudetoněmecká strana musí skrývat své přiznání k nacionálnímu socialismu jako světovému názoru a politickému principu. Jako strana v demokraticko-parlamentním systému Československa musela navenek, ve svých ústních a písemných projevech, na shromáždění a v tisku, v parlamentu, ve své vlastní výstavbě a při organizování sudetského němectví, používat demokratickou terminologii a demokraticko-parlamentní metody. Neměla by proto nezasvěceným říšskoněmeckým kruhům připadat jako sporná a nespolehlivá. Sudetoněmecká strana vnitřně po ničem jiném tak netouží jako po vtělení sudetoněmeckého území, ba celého česko-moravsko-slezského prostoru do říše, avšak navenek musí vystupovat za zachování Československa a integritu jeho hranic…“
Předsírání loajality však brzy vzalo za své: SdP pokusila ve dnech 13. až 15. září 1938 v několika okresech za pomocí zbraní propašovaných z Německa o ozbrojený převrat s cílem tato území násilně připojit k Německu. Převrat byl okamžitě potlačen policií, celníky a armádou. Většina účastníků akce včetně Henleina a většiny politiků SdP pak uprchla do Německa a strana byla postavena mimo zákon.
Kdo po válce nestačil svléknout uniformu Wehrmachtu, příslušníka zbraní SS, Hitlerjugend či jiné složky nacistické branné moci, logicky musel republiku opustit, protože pouhá představa, že by se tito Němci, vesměs aktivní nacisté z rukama od krve, začlenili do československé společnosti a dál žili po boku těch, které terorizovali, věznili, vraždili, okrádali a jež plánovali vyhladit, jako by se nic nestalo, je natolik absurdní, že nikdo normální ji nemůže myslet vážně.
Mimochodem, ne všichni odsunutí Němci byli skutečně rodáky ze Sudet, značný počet přibyl až do Protektorátu jako noví usídlenci po vyhnání českého obyvatelstva z pohraničí, tisíce přistěhovalců se nastěhovali do prázdných bytů a domů po Židech deportovaných do koncentračních táborů, ujali se řízení jejich továren, dolů a dalších podniků, a působili také například jako úředníci okupační správy, v justici, u policie (včetně gestapa), apod. Co dodat? Snad jen to, že
*
Ne, nejsou to Češi kdo vyvolal nenávist,
o tu se Meeting Brno zasloužil nejvíce,
znemožnil za zlou minulostí obrátit list,
když landsmanšaftu otevřel české hranice.
*
Politici vliv nemají, národ ví proč nevítat,
floskule o smíření cítění národa neovlivní,
Čech sice nemá důvod Němce se dnes bát,
rozum však radí: landsmanšaftu se vyhni.
*
Náš poměr k sudeťákům nevyřeší politici,
žádná vláda tolik co názor národa neváží,
lid v referendu měl by politikům jasně říci,
zda landsmanšaft vítat nebo stát na stráži.
