Článek
****
To by nebyl Míča, aby v Médiu (kde jinde!) nezahájil ostrou palbu proti Tomiu Okamurovi kvůli jeho nedávné návštěvě v Číně. A jak je už u tohoto politruka tradicí když hodnotí někoho koho nesnáší, své fantazii nutně popustil uzdu, takže se od něj dozvídáme například, že Čína si s Okamurou vytřela podlahu. Pohled na Okamuru s násadou od koštěte zaraženou v řiti, kterak je namočen v mydlinkách smýkán po nějaké podlaze, by jistě byl zábavný, leč nad srandu nám musí být pravda a tak se držme reality.Tvrzení, že (cituji) ,,Čína s Okamurou vytřela podlahu…“ je zcela poplatné autorově nekritické oddanosti opozičním partajím a Hradu, akcelerované nenávistným antibabišismem, přestože opozice nezasluhuje žádné kladné body za to, co předváděla, dokud měla klíče od Strakovy akademie, a ,,zážitkový a festivalový“ prezident, oportunistický populista a pletichář jaký dosud na Hradě nebyl, je už mimo jakékoli politologické kategorie. Docela by mne zajímalo jaký proces se odehraje v hlavě než dospěje do fáze, kdy dojde k formulování kruciálního, leč nepravdivého a nadto přehnaně expresivního výroku, že Čína s Okamurou vytřela podlahu. Samozřejmě bylo možné předpokládat, že u pana Míči, který je stejným Tchajwancem jako například Miloš Vystrčil a Markéta Pekarová, Tomio Okamura milosti nedojde tady je na místě připomenout, že po letech izolace od Číny se jednalo o PRVNÍ kontakt Česka s Říší středu. O projev dobré vůle, který už dávno učinili a nadále činí prakticky všichni evropští a američtí lídři, kteří létají do Pekingu jako na běžícím pásu, jen naši a litevští politici mají zpoždění; naši proto, že Fialova koalice vsadila na Tchaj-wan, zatímco svět (který mimochodem samostatnost Tchaj-wanu neuznává a to ani OSN) už dávno pochopil, jak je Čína důležitá a že nezbývá než s ní válčit nebo kooperovat. A tak kooperuje, aby nemusel válčit, protože – ač tomu Míča a jemu podobní gerojové neuvěří – život je více než smrt. Narozdíl od předcházející vládní koalice jako mantru omílající jalové fráze o ,,hodnotové politice“ nová politická reprezentace se už připojuje k evropskému mainstreamu a začíná napravovat co Fialova vláda pokazila. Mimo jiné vztahy s Čínou.
Autor ve svých závěrech už jenom spekuluje:
,,Musíme se snažit o ekonomickou diplomacii s velkými zeměmi, ale ne za každou cenu. Okamura se měl aspoň hlasitě ohradit. Asi se bál a Čína s tím asi počítala. Dala nám jasně najevo, že pro ně nejsme rovnocenný partner.“ Asi se bál? A čeho se měl bát? I Čína respektuje postavení a diplomatickou ochranu zahraničních hostů a jistě by neudělala nic, čím by je ohrozila, protože by tím ohrozila to, co nejvíce potřebuje – kontakty se světem, ve kterém každý se může stát čínským zákazníkem.
,,Musíme se ptát, proč Čína zadržuje našeho občana, jakou roli v tom hraje jeho profese, a jakou roli v tom hraje Okamurova návštěva. Chtěli Číňané ještě před příletem Okamury do země dát najevo, kdo je silnější pes, nebo je to jen souhra náhod?“ Opravdu autor věří, že čínské vedení zamýšlelo předsedovi české Poslanecké sněmovny udělit lekci, zejména když Okamura neměl prsty v protičínské a protchajwanské politice Fialovy koalice? A MUSÍME se ptát? Ne, nemusíme. My jistě ne. Nevíme oč jde, vše co nám o případu přinášejí naše média a politici, jsou jen domněnky, nadto buď hysterické, pokud pocházejí od opozice, nebo bezobsažné, jsou-li od vládní koalice. Pokud jsem ale zaznamenal Okamurovo vyjádření po návratu z mise, kauzu s čínskými hostiteli probíral, takže není pravda, že by případ zatčeného českého občana bohorovně opominul, dokonce, jak suverénně autor prohlašuje, ze zbabělosti. Případů, kdy Češi v zahraničí skončí z nejrůznějších důvodů ve vězení, je každoročně řada, o většině z nich se ani nedozvíme, a naši politici obvykle nemohou pro jejich záchranu nic podniknout.
Míča píše: ,,Číňané vzali Okamuru na luxusní dovolenou, během které zařadili významnou českou firmu na sankční seznam a sledovali, co Okamurova delegace udělá. Nahlas neudělala nic. Přemýšlím, jak by se v takové situaci zachovala delegace minulé vlády. Nejspíš nijak, protože by do Číny nejela.“ Jak autor ví, že Okamurova delegace nic neudělala? Byl u toho? A má realistickou představu, že by mohl předseda Poslanecké sněmovny udělat, aby Tatrovku vrátil tam kde bývala, zejména v době, kdy prakticky všechny evropské automobilky v Číně prohrávají a vyklízejí pozice, zatímco Čína v Evropě vítězí a už zahnala do defenzívy i takového obra jakým je koncern Wolksvagen, který ruší tisíce pracovních míst a s výjimkou mladoboleslavské škodovky je v hluboké ztrátě. Okamura, ač z poloviny Japonec, sice vypadá jako Chan, ale pouhým ksichtem a několika slovy by způsobit zázrak nedokázal.
A jak by se zachovala minulá vláda? Autor má jasno: do Číny by prostě nejela. A Česko by tak zůstalo poslední členskou zemí Evropské unie, která by do Číny nevyslala svou delegaci, ale naopak jedinou, která by se manifestačně vydala do Tchaj-peje, aby ještě více utužila svazek Česka s Tchajwanem.
Co si autor sliboval od první parlamentní návštěvy českého politika v Číně? Že se vrátí s oním ,,českým občanem“, jehož jakožto představitel největší mocnosti světa, jíž Česko podle opozice zřejmě je, pouhým vztyčením ukazováčku vysekal ze žaláře? Že bude na hlavou mávat smlouvou, v níž se čínská strana zavazuje vytvořením nejlepších podmínek pro působení Tatry na čínském automobilovém trhu? Míča jako typický fanoušek současné opozice si samozřejmě potrpí na gesta a fráze, jimiž tak proslula Fialova ,,hodnotová“ opozice. Efekt sice nulový, výsledkem byly jen ekonomické ztráty a ztráta kontaktu s evropským mainstreamem, který se vydal jiným směrem než Praha – místo do Tchaj-peje, kam nikdo s výjimkou českých pomatenců nejezdí, do Pekingu, kam míří prakticky všichni. Co dodat? Snad jen to, že
*
Když se otcem myšlenky stává pouhé přání,
blábolení nesmyslů člověk se často neubrání;
Míča chtěl by Čínu plácnout českou dlaní,
poctivá česká facka je naší atomovou zbraní .
