Článek
Autor mudruje: ,,Veřejnoprávní média mají zvláštní odpovědnost. Mají poskytovat informace široké veřejnosti, kontrolovat moc a nabízet prostor pro různé názory. Jejich důvěryhodnost přitom závisí nejen na způsobu financování, ale také na kvalitě práce, transparentnosti a schopnosti odolávat politickým i ekonomickým tlakům. Právě proto je legitimní požadovat, aby vláda podrobně vysvětlila, jaké záruky nezávislosti by nový systém obsahoval. Stejně legitimní je chtít znát jeho skutečné náklady a dopady na rozsah veřejné služby…“
Tak jo. Proti tomu nelze nic namítat. Jenže konflikt mezi odpůrci změny financování ČT a ČRo a jejími podporovateli byl do značné míry vyvolán právě tím, že veřejnoprávní média, přesněji jejich redakce zpravodajství a publicistiky už celé roky NEPLNÍ deklarované poslání objektivního, kompetentního a důvěryhodného zdroje informací. Pokud jde o pořady pro děti, sportovní přenosy, dokumenty, kulturu, apod., nelze ani ČT, ani ČRo cokoli vytýkat. Jakmile ale zazní znělky zpravodajských a publicistických relací, na nemalou část koncesionářů zapůsobí jako rudá muleta na býka v koridě. Proč? Protože už celé roky jsme konfrontováni s tím, že veřejnoprávní média pojímají zpravodajství a publicistiku jako nepřetržitý proud propagandy jednu stranu politického spektra nezřídka nespravedlivě adorující, druhou stejně nespravedlivě dehonestující. A pokud se nám to nelíbí, pak podle televizních a rozhlasových obhájců nesmyslů prý nechápeme, že nezávislost není totéž co nestrannost. Což mně připomíná mudrování našich ústavních právníků, potažmo ústavních soudců, kteří nás v souladu s dikcí Ústavy ujišťují právem na spravedlivý proces, přičemž ovšem nezapomínají vysvětlit, že právo na spravedlivý proces není právem na spravedlivé soudní rozhodnutí! Fascinující myšlenkový i morální kotrmelec! Neumím si představit spravedlivý proces, který by nevyhnutelně nevedl ke spravedlivému rozsudku, jako si nedokážu představit úspěšnou operaci, po níž pacient zemře. Jedno přece podmiňuje druhé – spravedlivý proces spravedlivé rozhodnutí, nezávislost medií jejich pravdivost. Ostatně Etický kodex novináře zavazuje žurnalisty a sdělovací prostředky k tomu, aby byli vždy pravdiví bez ohledu na to, komu pravda prospěje a komu způsobí problémy. Jenže jak Česká televize, tak Český rozhlas se staly hlásnými troubami všech, které lze ve zkratce charakterizovat termínem ,,antibabišovci“, což jsou bez výjimky všechny parlamentní i mimoparlamentní opoziční subjekty, prezident Pavel a jeho hradní kamarila, veřejnoprávní média a jejich nejčastěji zvaní ,,experti“, například Honzejk, Votápek, Vávra, Rakušanová, Hvížďala, Víchová, Mitrofanov , Fendrych, Hudema a další, kteří kromě toho, že musejí Babiše buď nenávidět nebo jím pohrdat, také musí být nekritickými fanoušky Evropské unie řízené Ursulou von der Leyenovou, ortodoxními havloidy, ukrajinofily, rusofoby, eurohujery, příznivci multikulturalismu, podporovateli ,,palestinské věci“, mít porozumění pro LGBT+ komunitu, bezvýhradně podporovat prezidenta Pavla, vždy pozitivně referovat o Tchaj-wanu a negativně o Číně, schvalovat jakoukoli vojenskou intervenci USA a spojenců, jejich porážky interpretovat jako vítězství, a zaujímat kritický postoj k 1) Izraeli, 2) prezidentu Trumpovi, 3) Číně, 4) Kubě, 5) Ficovi a Slovensku, atd. Připomeňme si čím jsou veřejnoprávní média vůči občanům povinována (Syndikát novinářů České republiky vydal Etický kodex novináře, který je závazný pro všechny členy této profesní organizace. K jeho dodržování vyzval všechny novináře působící na území České republiky i za hranicemi, bez ohledu na jejich redakční příslušnost):
1. Právo na včasné, pravdivé a nezkreslené informace: Občané demokratického státu bez rozdílu společenského postavení mají nezadatelné právo na informace. Zajišťuje jim je Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků (EMFA) a další právní předpisy. Novináři přejímají plnou odpovědnost za to, že informace, které předávají publiku, jsou včasné, úplné, pravdivé a nezkreslené. Příspěvky označující subjektivní postoje a názory musejí být jasně označeny. Příjemce informací má právo na objektivní obraz skutečnosti.
2. Novináři jsou povinni: a) zveřejňovat jen informace, jejichž původ je jim znám, nebo v opačném případě je doprovodit nezbytnými výhradami; b) respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro ně může mít, c) vyhledávat informace, které slouží všeobecnému zájmu i přes překážky; dbát na rozlišování faktů od osobních názorů, d) nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat a souvislostí; e) odmítat jakýkoli nátlak na zveřejnění nepravdivé nebo jen částečně pravdivé informace, f) upřednostňovat kvalitu, obsah a pravdivost informací před snahou o maximální čtenost, sledovanost a poslechovost, g) nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informací, nezneužívat k jejich získání dobrou víru kohokoliv…
3. Požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice: Povahou novinářské profese je odpovědnost k veřejnosti. Proto je základním předpokladem pro tuto činnost vysoká profesionalita. Z tohoto hlediska jsou novináři povinni nést osobní odpovědnost za všechny své zveřejněné materiály.
Jako dlouholetý, pravidelný a velmi pozorný divák a posluchač médií veřejné služby jsem nucen konstatovat, že jak Česká televize, tak Český rozhlas (na mysli mám jejich redakce zpravodajství a publicistiky) se výše citovanému kodexu už celé roky zpronevěřují, a to v zájmu jedné strany politického spektra a na úkor ostatních. Nemyslím si, že by tento nežádoucí, pro demokracii katastrofální stav vyřešila změna jejich financování. Náprava by byla možná toliko radikální obměnou personálního složení výše uvedených redakcí, a to formou výběrových řízení pod dohledem veřejnosti, aby vláda nemohla být účelově obviňována ze spáchání personálních čistek, protože vesměs profláknuté figury, které jsou v nich už celé roky pohodlně uhnízděny, přestaly být zárukou seriózní žurnalistiky, což platí také pro oba generální ředitele Chudárka a Zavorala. Co dodat? Snad jen to, že
*
Generální stávka pro záchranu televize a rozhlasu?
Pořadí největších pitomostí roku rázem se mění!
A kvůli blbosti odpůrci a příznivci vjeli si do vlasů,
vždyť netřeba zachraňovat to co ohrožováno není!
*
Česká televize děsí se Nejvyššího kontrolního úřadu,
až dosud mohla utrácet miliardy zcela bez kontroly,
stačilo když generální ředitel prohlásil: Já nekradu!
a mohl spoléhat že ověřit účty ČT nikdo si nedovolí.
*
Český rozhlas? To je nemlich stejný případ jako ČT,
o koncesionářské poplatky nejde, jde o záruku bezvládí,
generální ředitel nezávislost s nezodpovědností si plete
a neprůhledné účetnictví koncesionářům prý nevadí.
*
Žel, nejsou všichni lidé obdařeni myslící hlavou,
jsou i tací které lze zmanipulovat jako cvičená psiska,
příčiny, následky, souvislosti nechápou, v logice plavou,
jasnou pravdu nevidí ani když na ni mžourají zblízka.
