Článek
Ve druhém kole senátních voleb v roce 2026 se zúčastnilo přibližně 18,34 % voličů. Opravdu lze výsledek takových voleb, charakterizovaných minimálním zájmem veřejnosti, hodnotit jako vítězství opozice, dokonce jako vyjádření negativního názoru veřejnosti na hnutí ANO a na současnou vládu? To si nemyslím. Pan Lakomý jistě ano, protože k jeho uspokojení postačují drobnosti, pokud se zdají vyznívat ve prospěch opozice. V Praze byla volební účast po mezi 10 a 14 procenty. Nejvyšší účast, 14,2 procenta, zaznamenali v Praze 13, naopak nejnižší, 9,99 procenta, byla v Praze 14. V Plzni odhadují zatím oslovené volební komise účast kolem 15 procent. A tak bychom mohli objet republiku kolem dokola a napříč, a všude bychom zjistili hluboký nezájem občanů jak o komunální volby, tak o volby do Senátu. Například v obvodu Brno-město hlasovalo 18,54 % voličů. Vítězem nad hnutím ANO se nestaly opoziční partaje, postrádající programy a osobnosti, nadto namočené v mnoha aférách a kriminálních kauzách, nýbrž disciplinovanost jejich voličů. Ti, poháněni zavilým, leč iracionálním antibabišismem, překonali nechuť volit a dostavili se do volebních místností v o něco větším počtu než příznivci vládní koalice, kteří nepokládají ani komunální, ani senátní volby za důležité. Pro ně jsou rozhodující volby do Poslanecké sněmovny, jen kvůli nim jsou ochotni zabrat a jít do akce.
Takže pokud pan Lakomý prožívá euforii z velmi laciného úspěchu opozičních subjektů, brzy z ní vystřízliví, protože podle průzkumů veřejného mínění a voličských preferencí se na dominanci hnutí ANO téměř nic nemění – Agentura STEM zveřejnila průzkum, podle kterého by ANO získalo 31,3 procenta hlasů (dle Medianu 29,9%), STAN 16,6 procenta, ODS 11,3 %, SPD 9%, Piráti 7,5%, Motoristé 5%. Ať je přesnější STEM nebo Median, pokud jde o hnutí ANO, dosahuje výsledků, o jakých se žádné z opozičních partají nesnilo v minulosti a nesní ani v současnosti. ANO by si v hypotetických volbách, pokud by se konaly nyní, připsalo 72 poslaneckých mandátů, STAN 43, ODS 31, SPD 22, Piráti 19 a Motoristé 13. Současné vládní strany ANO, SPD a Motoristé by si zachovaly většinu 107 poslanců. Nynější koalice má ve dvousetčlenné dolní komoře 108 křesel. Rovněž podle agentury NMS zveřejněného by i v říjnu sněmovní volby vyhrálo hnutí ANO. Připomeňme si žebříček oblíbenosti českých politiků, na jehož vrcholu kraluje patrně budoucí monarcha Petr Pavel s více než 50%, následován Andrejem Babišem s 31%, pak už jsou všichni hluboko pod prezidentem a premiérem: Petr Fiala 1,6%, Vít Rakušan 0,3%, Tomio Okamura 2%, Ivan Bartoš 0,1%, Danuše Nerudová 0,4%, atd.
Přestože obhájci existence Senátu argumentují jeho rolí pojistky demokracie a hlídače vlády, já jej pokládám jen za výnosnou trafiku pro vysloužilé politiky a lokální celebrity (viz např. sběratelé lukrativních funkcí Půta a Grolich) a pokud by byl zrušen, republika by to ani nepocítila, demokracie by neutrpěla a stát, resp. daňoví poplatníci by ročně ušetřili stamiliony korun, které jsou zbytečně vynakládány na něco, co potřebují stejně málo jako například prezidenta v systému parlamentní demokracie.
Pokud jde o tvrzení, že hnutí ANO nerespektuje výsledky voleb, nutno namítnout, že je nelze nerespektovat, tak jako není možné nerespektovat pravomocné rozhodnutí soudu, pokud člověk není revolucionář nebo anarchista, plánující převrat nebo atentát. Lze proti nim brojit opravnými prostředky, ale dokud nejsou zrušeny nebo změněny příslušnou instancí, pak platí a nezbývá nežli je akceptovat a podřídit se jim.
Výsledky hnutí ANO jak v komunálních, tak senátních volbách nejsou žádný karambolem, jak nám sugerují rozradostnění opozičníci. Ve skutečnosti se jedná o drobnou nehodu, která může mít pro vládní koalici velmi pozitivní, protože stimulující efekt. Jako by zazvonil budíček u postele spáče, který zapomněl, že musí na šichtu ve fabrice. Vláda má před sebou ještě více než tři roky na to, aby dokázala příjemně překvapit a pak ve volbách zdecimovala dnes tak rozradostněnou opozici.
Osobně se domnívám, že vláda si mírně pohoršila tím, že v posledních měsících řadu občanů zklamává překvapivě vstřícným postojem vůči Bruselu a utlumením protiválečné rétoriky. Mnozí očekávali, že Babiš podobně jako Fico nebo dříve Orbán se v rámci možností premiéra malé země tvrdě postaví na odpor proválečnému šílenství, které se zmocnilo Evropské komise a některých členských států, zejména Německa, Francie, Polska a Pobaltí, jímž Ukrajině už nijak nepomohou, ale Evropu dříve či později (spíše dříve než později) přivedou do katastrofy. Mluvil jsem s několika příznivci hnutí ANO a ti se shodli v názoru, že jakkoli celkově hodnotí vládu pozitivně, cítí se být zklamáni tím, jak vyměkla ve vztahu k válce na Ukrajině a k jejím aktérům, mezi které patří také Evropská unie, v níž měla zaznívat jeho kritika unijní politiky ,,hašení požáru přiléváním oleje do plamenů“. Ale nezaznívá, což byl podle lidí, s nimiž jsem na tohle téma mluvil, hlavní důvod, proč nešli svými hlasy podpořit hnutí ANO, aniž by tím vyjadřovali podporu opozici, kterou pokládají za to nejhorší, co jsme za posledních pětatřicet let na politické scéně zažili. Co dodat? Snad jen to, že
*
Ať se opozice opájí svým drobným vítězstvím,
až zítra vystřízliví dojde jí že předčasně jásala,
před minulými volbami také slavila pokud vím,
aby pak ve volbách jako těžký outsider prohrála.
*
Miminkům stačí dudlíky aby byla spokojená,
vyhladovělou opozici uspokojí volební cumel;
STAN hlásí že letošní volby kýžená jsou změna,
ale co bude až policie odhalí Rakušanův tunel?
