Článek
Pokud Klaus má být pro své jasné stanovisko podezírán z toho, že úkoluje vládu, jak tvrdí ideologicky zaťatý Ríša, pak už musíme mít za to, že v Česku všichni úkolují všechny a naopak, neboť všichni své názory vyjadřujeme nekompromisně a jako jedině správné, neznajíce pardonu pro nešťastníky, kteří nechápou naši genialitu a plácají nesmysly. No, Ríša, bez nejmenších pochybností o tom, že lépe než jiní, zejména než Klaus a ,,jemu podobní trollové“, chápe meritum věci (či spíše věcí), také své názory sází s razancí mladého komsomolce, což je také jednou z forem úkolování ostatních. A proto zasluhuje několik výchovných ťafek za uši. Předně jím zvolený titulek ,,Nikým nevolený občan Klaus…“ opomíjí skutečnost, že Klaus (s nímž jinak často nesouhlasím) byl opakovaně národem volen a zvolen, čímž se zásadně liší od Ríši, kterého patrně dosud nikdy nikdo do žádné veřejné funkce nevolil (byť bych mu nerad upíral, že na základce mohl být zvolen předsedou třídy, anebo že měl na starost sběr starého papíru). Ríša jistě nebude se mnou souhlasit, ale já mám za to, že ten, kdo byl předsedou politické strany, dvojnásobným premiérem a dvojnásobným prezidentem, předsedou Poslanecké sněmovny a kdo získal řadu významných mezinárodních ocenění, prošel tolika volbami a byl tolikrát zvolen, že ho prostě nelze titulovat ,,nikým nevolený…“
Pravda, Ríša by mohl namítnout, že použil slovní obrat ,,nikým nevolený občan…“, ale i tím by se dopustil chyby, neboť občany nejsme voleni, jimi se stáváme automaticky po dovršení určitého věku. Dalšího omylu se Ríša dopustil spojením nesouhlasu (podle Ríši zuřivého odporu) se vstupem Česka do eurozóny se sympatiemi k Rusku. Tohle je tradiční ideologické klišé příznivců eura a odpůrců Ruska: ten, kdo lpí na české koruně, je automaticky vhozen do jednoho pytle s prokremelskými trolly, i kdyby své stanovisko opřel o racionální důvody z ekonomického, nikoli politického kadlubu. A pokud Ríšovi, jak píše, rozum zůstává stát nad jednostranností postoje Klausova institutu, pak mně rozum nebere jednostrannost Ríšova postoje. A už vůbec neobstojí jeho závěr, že (z Klause) ,,doslova dští ideologický odpor k západní civilizaci, ze které má naše země pouze prospěch…“ Předně kladu otázku, jaký prospěch má Česko např. z nezodpovědné a nezvládnutelné migrační politiky EU, kterou většina vnímá jako hrozbu pro západní civilizaci, nikoli jako cosi prospěšného. Jaký prospěch by Česko mělo mít z řady politických, ekonomických, sociálních a bezpečnostních krizí, které mají svůj původ přímo v bruselské centrále EU? A tak by bylo možno pokračovat ještě dlouho. Ale jde o Klause a o obvinění, že je de facto zuřivým nepřítelem západní civilizace. Jenže Klaus vůči západní civilizaci odpor neprojevuje, naopak, po celou svou politickou kariéru, ale i časech předrevolučních, západní civilizaci adoroval – a činí tak dodnes. Ríša však pochybil tím, že Evropskou unii vnímá jako celou Evropu, jíž geograficky, politicky, ekonomicky a kulturně jistě není, ale co horšího, dokonce se mu termín Evropská unie překrývá s pojmem ,,západní civilizace“, přestože při vší úctě, EU je pouze jednou z podmnožin množiny zvané Západ. Klaus nikdy neodmítal západní civilizaci, vědom si toho, že přes tisíc let jsme její nedílnou součástí; jeho kritika vždy směřovala výhradně vůči Evropské unii, a to z naprosto konkrétních důvodů, s nimiž sice můžeme či nemusíme souhlasit, ale jež nelze (dez)interpretovat jako ataky vůči západní civilizaci. Pokud Ríša přepočítává údajné výhody našeho členství v EU podle evropských dotací, které do Česka v průběhu let přitekly, není od věci mu připomenout, že všechno nelze penězi zaplatit a vše si nelze koupit – například národní identitu, státní suverenitu, vztah k vlasti, ale také vztah k vlastní měně, pocit jistoty, že právě TADY, na malém kousku země pod Řípem, jsme doma, i kdybychom s potěšením scestovali celý svět.
Ríša připomíná Klausův pohled na vztah Západu s Ruskem citací jeho slov, pronesených v Petrohradu r.2015, z nichž dovozuje, že Klaus adoruje východní diktatury. Opomíjí však, že Klaus v té době jen vyjádřil názor, který zastávala naprostá většina evropských lídrů a jenž svou orientací na Moskvu překonávali mnozí kancléři, premiéři i prezidenti členských států EU. Klaus nebyl výjimka, jaký jí nebyl ani Miloš Zeman – takový byl prostě trend evropské politiky směrem na východ. Zkrátka a dobře, Ríša nemá Klause rád (což je eufemismus pro patologickou zášť) a proto vůči němu dští oheň a síru.
