Článek
Pán s bronzovou maskou na tváři, za kterou asi ukrývá svůj nevalný charakter se nechal fotit, jak podepisuje jakési cáry papíru, přičemž jeho velikášství se nevyhnulo ani jeho podpisu, který se tam málem nevejde.
Ale to není všechno, Donald Trump, který evidentně není s demokracií kamarád, si našel nové přátele a k tomu severokorejskému masovému vrahovi nyní přidal i toho ruského, přičemž počal okopávat bojující Ukrajinu do kotníků a bodat ji zezadu zákeřně do zad.
Inu, takhle se projevuje osoba nízká a osoba podlá, která je prosta jakýchkoli základních hodnot a pro kterou jsou lidé jen figurky na jeho mocenské šachovnici, kteroužto hru právě rozehrál proti zbytku demokratického světa.
Ale nejen to, o čem píšu, se stalo. Pokud pominu jmenování evidentních šílenců na významné mocenské a bezpečnostní posty Spojených států amerických, nelze opominout jednu naprostou bizarnost, kterou je to, že se Donald Trump prohlásil za krále.
Což o to, podobných opovážlivců najdeme v lidských dějinách před Donaldem Trumpem více, ale je nutno říci, že všichni bez výjimky dopadli špatně. A to z jednoho prostého důvodu. Protože králem se nelze prohlásit, nýbrž tohoto titulu musí být taková osoba charakterově hodna, musí být k tomuto poslání od útlého věku vychovávána a zároveň musí být korunována, čímž získá legitimitu a mezinárodní uznání.
Když si ale někdo korunu nasadí sám, neboť ho k tomu vede pouze jeho pošetilá pýcha, nabubřelost a povahová zkaženost, stává se jediným - šaškem. Dá se tak říci, že těmito popsanými skutky Donald Trump zostudil instituci prezidenta Spojených států amerických způsobem, jaký tato země ještě nikdy v dějinách nezažila a jeho pohrdání americkými demokratickými institucemi, jež jsou vůči němu bezbranné mne vede k myšlence toho, že Spojené státy americké jsou vlastně latentní diktaturou. Neboť míra moci soustředěná do rukou jedné osoby je zcela neuvěřitelná a nekontrolovatelná a nepodléhá nikomu a ničemu.
Ale vraťme se ke smyslu článku, který je navozen jeho názvem a porovnejme údajného zkostnatělého monarchu, kterému je v naší zemi od roku 1918 údajnými demokraty nasazována psí hlava právě s pomatencem v Bílém domě, který si na vladaře pouze hraje.
Nevím, v kolik hodin vstává Donald Trump, ale náš císař a mimo jiné král český, František Josef I., vstával každý den o půl čtvrté ráno. Spal na železné vojenské posteli v neméně skromném pokoji, který jsem viděl na vlastní oči v Schönbrunnu.
A jak víme od jeho osobního sluhy Ketterla: „Přesně o půl čtvrté přistoupil jsem denně k lůžku císařovu a probudil jej stereotypními slovy: ‚Kladu se k nohám Vašemu Veličenstvu a přeji dobrého jitra,‘ načež mi císař pokaždé poděkoval a otázal se po počasí. Pak vyskočil z postele a ranní toileta započala.“ Když se umyl, upravil a učesal, krátce se pomodlil a odešel ke svému psacímu stolu, kde ležely již stohy papírů jak z předchozího dne, tak i akta nová, která musel zpracovat.
Mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní se také dostavil jeho lékař dr. Kerzl, který buď panovníka prohlédl nebo se otázal na jeho zdraví a o páté přinesl Ketterl snídani, která vždy sestávala z bílé kávy, housky, másla.
Poté císař opět usedl k práci věnoval se úředním záležitostem, přijímal hodnostáře, adjutanty a ministry než mezi dvanáctou a třináctou hodinou obědval. Do jídelny nechodil, jídlo mu servírovali na jeho pracovní stůl, přičemž jedl nejčastěji Tafelspitz nebo Kaiserchmarrn, jednoduchá lidová jídla a pracoval tak i při jídle.
Dále se opět věnoval svým povinnostem, než okolo páté nastala doba večeře, kdy měl nejraději kyselé sedlé mléko, které jedl z talíře a k němu černý chléb s máslem. Okolo osmé večer císař již uléhal na lože, aby se pomodlil a usnul.
Císař František Josef I. se ale nezapsal do paměti lidu jen tímto svým skromným a odříkavým způsobem života, který věnoval péči a práci o ty, kterým sloužil, tedy svým národům, až do posledního svého dechu.
Ale vzdal se i své absolutní moci a tuto moc Říjnovým diplomem z 20. října 1860 předal lidu a položil tak základy demokracie a parlamentarismu, tedy uspořádání, ve kterém žijeme i my dnes. Tedy žádný „tatíček“ Masaryk, ale císař František Josef I. je ten, ke komu by 28. října měli potentáti chodit s věnci a poklonit se mu.
Řekl bych, že tímto aktem položil laťku pro údajné demokraty, a to jak v Bílém domě nebo v Parlamentu České republiky, tak vysoko, že se tito na ni pouze dívají ze své přízemní žabí perspektivy do nedostižných výšin.
František Josef I. také každý rok ve velikonočním týdnu omýval nohy dvanácti vídeňským chudým. A to proto, že i přes svůj majestát byl pouze tím nejmenším z lidí v říši a pokorným služebníkem svých poddaných. A také proto, že právě takhle se dostává úcty a autority.
Císař František Josef I., ale svého úřadu přece jen dokázal i mocensky využít a to, když plnil funkci, kterou dnes známe pod názvem ombudsman. Protože, když se některý z občanů naší krásné rakouské vlasti setkal s bezprávím, nebo s něčím kam lidský rozum a spravedlnost nedosáhla, přihlásil se k císaři na audienci, ten jej vyslechl a s mocí, která mu byla svěřena i rozhodl.
Že rozhodoval moudře a spravedlivě a ve prospěch svých poddaných svědčí to, že jich za svůj život vykonal více než 100 000. Tedy dal více než sto tisícům občanům Rakouska přednost před vším ostatním, aby napravil křivdy a odčinil je. Zkuste se prosím dnes přihlásit na audienci k takovému Trumpovi nebo Babišovi. No zkusit to můžete, ale to je zhruba tak všechno.
Je tomu tak proto, že tihle zmínění si jen hrají na krále a knížata, svou moc dávají najevo chvástáním se a šlapáním po chudých, z peněz sedřených z lidí na daních a v obchodech si staví v Průhonicích paláce za miliardy a prohlašují se jako Trump za krále, ale zůstávají přitom pouze i nadále zbabělými šašky, ukrytými za pancéřová skla svých limuzín a pochopy ochranek.
Neboť jejich moc nepochází od Boha, práva a staletých dějin, ze služby lidu, z pokory a odříkání, ale z touhy po penězích a moci nad lidmi, z lačnosti po majetcích a z vnitřní prohnilosti, která tvoří jejich nitro. A proto po nich nezůstane nic než lidské strádání, rozvrácená společnost a zhovadilost všeobecná.
Miroslav Václavek
Šumperk
