Článek
Konec koncesionářských poplatků: jednoduché a férové financování veřejnoprávních médií
Debata o financování České televize a Českého rozhlasu se v Česku vrací pravidelně. Většinou ale končí u kosmetických úprav – zvýšit poplatek, rozšířit okruh plátců, zpřísnit výběr. To jsou jen záplaty na systém, který vznikl v době, kdy se veřejnoprávní obsah přijímal jinak než dnes. Dnes sledujeme média na mobilech, počítačích i tabletech. Realita se změnila, systém ne.
Proto navrhuji jednoduché a férové řešení: zrušme koncesionářské poplatky a nahraďme je transparentním financováním ze státního rozpočtu. Každý občan by přispíval 800 korunami ročně, tedy zhruba 67 korunami měsíčně. Bez složenek, bez kontrol, bez byrokracie. Jedno jasné pravidlo, které pochopí každý během několika vteřin.
Automatický vzorec místo politických bojů
Klíčové je, že nejde o libovůli politiků. Výše financování se určuje podle jednoduchého vzorce:
počet obyvatel České republiky k 1. lednu × částka na osobu
Počet obyvatel vychází z dat Českého statistického úřadu, tedy nezávislé instituce. Výsledkem je automatický, předvídatelný a odpolitizovaný příjem, o kterém se každý rok nevede politická bitva.
Pojistky pro dlouhodobou stabilitu
Aby systém fungoval i v budoucnu, obsahuje několik jednoduchých, ale zásadních pojistek:
- každoroční úpravu podle inflace, aby financování neztrácelo hodnotu,
- strop 5 % ročně, aby se systém nevymkl kontrole,
- povinnou pětiletou revizi, která ověří, zda nastavení odpovídá realitě,
- změnu základní částky pouze kvalifikovanou většinou (minimálně 120 hlasů) v Poslanecké sněmovně.
Díky tomu není financování nástrojem momentální vlády, ale výsledkem širší společenské dohody.
Jasné rozdělení prostředků
Model zároveň transparentně stanovuje, jak se prostředky dělí:
- 75 % pro Českou televizi,
- 25 % pro Český rozhlas.
Odpadá nejistota i zákulisní vyjednávání. Obě instituce budou přesně vědět, s jakými prostředky mohou počítat, a mohou se soustředit na to podstatné – poskytování kvalitní veřejné služby.
Proč je to férové
Veřejnoprávní média jsou službou pro celou společnost, ne jen pro majitele televizorů. Dnes platí jen část domácností, přestože obsah využívají prakticky všichni. Nový model je proto spravedlivější, jednodušší a levnější než současný systém.
A hlavně: 800 korun ročně je cena za zpravodajství, kulturu a vzdělávání – služby, které nemají být závislé ani na vládě, ani na komerčních zájmech.
Z čeho to zaplatit
Financování je možné částečně pokrýt z úspor a zrušené byrokracie, protože současný systém výběru poplatků je sám o sobě drahý. Evidence, kontroly, vymáhání, složenky a provoz celého aparátu stojí stovky milionů ročně. Tyto náklady v novém modelu zcela mizí.
Celková částka – přibližně 8,6 miliardy korun ročně – je navíc nižší než současné příjmy z poplatků, takže nový systém je nejen jednodušší, ale i levnější. V kontextu státního rozpočtu jde o zanedbatelnou položku, která nevyžaduje žádné speciální daně ani nové odvody.
Závěr: jednoduchost místo chaosu
Navržený model není revolucí, ale návratem k jednoduchosti a zdravému rozumu. Znamená méně byrokracie, méně kontrol, nižší administrativní náklady a naopak více transparentnosti a předvídatelnosti.
Veřejnoprávní média jsou tu pro všechny. Je proto fér, aby byla financována způsobem, který je srozumitelný, stabilní a odolný vůči politickým tlakům.
