Článek
Chalupa stála něco přes tři společné výplaty
Částka 7 800 Kčs dnes působí téměř neuvěřitelně. Samotné historické koruny ale není vhodné mechanicky převádět pomocí inflace. Tehdejší ekonomika měla regulované ceny, omezenou nabídku a zcela jiné rozložení výdajů domácností.
Mnohem názornější je poměr kupní ceny k příjmu. Rodiče společně vydělávali přibližně 2 500 Kčs měsíčně, takže cena chalupy odpovídala 3,12 jejich společného měsíčního příjmu. Neznamená to, že ji mohli zaplatit po třech měsících práce. Také oni museli jíst, bydlet, živit děti a hradit další výdaje. Ukazuje to však velikost tehdejší finanční překážky.
V prvním čtvrtletí 2026 dosahovala průměrná hrubá mzda v Ústeckém kraji podle Českého statistického úřadu 45 482 Kč. Dva průměrně vydělávající zaměstnanci by tedy měli dohromady 90 964 Kč hrubého měsíčně.
Kdyby dnes chalupa stála stejný násobek jejich příjmu jako v případě mých rodičů, vyšla by přibližně na 284 tisíc korun. Takové ceny se však na současném trhu prakticky nevyskytují.
Dnešní chalupa představuje roky příjmů
Podle analýzy zveřejněné v květnu 2026 dosahovala průměrná nabídková cena rekreační nemovitosti v Česku přibližně 3,3 milionu korun. Údaj vycházející z dat realitní platformy přinesla ČTK prostřednictvím Českých novin.
Pro dvojici s uvedenou průměrnou ústeckou mzdou odpovídá 3,3 milionu korun více než 36 společným hrubým měsíčním příjmům. Jde tedy přibližně o tři roky všech hrubých výdělků obou lidí, kdyby neutratili ani korunu za jídlo, bydlení, dopravu, děti nebo daně.
V rodinném příběhu stála chalupa něco přes tři společné měsíční příjmy. Dnešní průměrná rekreační nemovitost představuje zhruba šestatřicet. Relativní finanční překážka je tak téměř dvanáctkrát větší.
Nejde o dokonalé porovnání. Neznáme rok nákupu, rozlohu ani původní technický stav rodinné chalupy. Dnešní průměr zahrnuje velmi rozdílné nemovitosti, od skromných chat po celoročně obyvatelné domy. Přesto je rozdíl natolik výrazný, že ho nelze vysvětlit pouze vyšším komfortem současných staveb.
Vnoučata si často nepůjčují na chalupu, ale na první domov
Srovnání má ještě jeden háček. Starší generace mluví o levně koupené rekreační nemovitosti, zatímco jejich vnoučata obvykle řeší hypotéku na své první skutečné bydlení. Byt nebo dům, bez kterého se nemohou osamostatnit, není totéž jako víkendová chalupa.
Podle nejnovějších údajů ČSÚ o cenách nemovitostí se v roce 2025 byt v Česku prodával průměrně za 72 410 Kč za metr čtvereční. Modelový byt o rozloze 70 metrů by tak stál přibližně 5,1 milionu korun. Průměrná cena rodinného domu dosahovala 56 066 Kč za metr čtvereční.
Pětimilionový byt představuje pro dvojici se dvěma průměrnými ústeckými mzdami téměř 56 společných hrubých měsíčních příjmů. To je více než čtyři a půl roku práce obou lidí bez jediného dalšího výdaje. Proto je představa, že si mladý pár jednoduše „pár let odloží a koupí byt za hotové“, vzdálená realitě.
I samotné vytvoření základní částky pro banku může trvat roky. U bytu za přibližně pět milionů znamená desetiprocentní vlastní podíl asi půl milionu korun. Pokud pár odkládá 15 tisíc měsíčně, potřebuje téměř tři roky. Na dvacetiprocentní podíl přesahující milion korun by stejným tempem spořil více než pět a půl roku.
Po celou dobu přitom musí někde bydlet a obvykle platit nájem. Ceny nemovitostí se navíc mohou dál zvyšovat, takže cíl se spořícímu páru průběžně vzdaluje.
Hypotéka není důkazem rozhazování
Česká národní banka dlouhodobě upozorňuje, že ceny bydlení rostly rychleji než příjmy domácností. Ve své analýze uvedla, že se kvůli tomu dostupnost bydlení zhoršila a ceny nemovitostí jsou vzhledem k příjmům i cenové hladině viditelně nad dlouhodobými trendy.
Mladí lidé si tedy neberou hypotéky jen proto, že neumějí spořit. Úvěr je pro většinu jedinou cestou, jak rozložit cenu nemovitosti, která odpovídá mnoha rokům jejich příjmů. Ani velmi disciplinované odkládání peněz nedokáže během několika let vytvořit několik milionů.
Při mezigeneračních debatách navíc často zaznívají výdaje za mobilní telefony, kávu, restaurace nebo dovolené. Jistě existují mladí lidé, kteří utrácejí neuváženě. Omezení drobných nákupů však samo nevyřeší milionový rozdíl mezi příjmy a cenou bydlení.
Kdyby člověk ušetřil například tisíc korun měsíčně navíc, za deset let získá bez započtení výnosů 120 tisíc korun. To je užitečná rezerva, ale při ceně bytu kolem pěti milionů nejde o řešení základního problému.
Ani za socialismu nebylo bydlení dostupné každému
Nízká cena rodinné chalupy neznamená, že celý tehdejší systém bydlení fungoval lépe. Státní a podnikové byty se přidělovaly, na některé se čekalo řadu let a významnou roli mohlo hrát zaměstnání, pořadník i osobní známosti. Materiál na opravy byl hůře dostupný a levně zakoupené venkovské objekty někdy neměly vodu, koupelnu ani odpovídající vytápění.
Historické okolnosti přidělování bytů, nízkého regulovaného nájemného a dlouhých pořadníků popisují například Seznam Zprávy.
Moji rodiče tedy nemuseli chalupu získat bez úsilí. Mohli ji dlouhé roky opravovat, shánět materiál a trávit na stavbě každý volný víkend. Jejich práce a odříkání jim nikdo nebere. Současně však platí, že samotná kupní cena představovala jen něco přes tři jejich společné měsíční příjmy.
Obě skutečnosti mohou být pravdivé zároveň: tehdejší nabídka byla omezená a systém nespravedlivý, ale kdo se k levné nemovitosti dostal, čelil výrazně nižší ceně v poměru k příjmům než dnešní kupující.
Mladí nezačínají tam, kde jejich prarodiče skončili
Starší člověk se dnes může dívat na vlastní chalupu, dům nebo byt a vidět za nimi desetiletí práce. Snadno přitom zapomene, že současná hodnota tohoto majetku nevznikla pouze jeho spořením. Velkou část vytvořil růst cen nemovitostí.
Vnoučata nezačínají se starou kupní cenou. Přicházejí na trh v okamžiku, kdy už podobný majetek stojí miliony. Pokud od rodiny nemovitost, pozemek nebo peníze nezdědí, musí celou dnešní cenu zaplatit ze současných příjmů.
Proto není spravedlivé měřit jejich schopnost hospodařit podle toho, zda dokážou zopakovat nákup za 7 800 Kčs. Rodiče tehdy koupili chalupu za částku odpovídající přibližně třem společným příjmům. Jejich vnoučata dnes čelí cenám ve výši desítek společných výplat.
Hypotéka v takové situaci není známkou osobního selhání. Je především odpovědí na trh, na kterém mzdy a ceny nemovitostí dávno neběží stejnou rychlostí.
