Článek
Patnáct procent musí zůstat, i když je důchod nízký
Opakuji se, vím to. Jenže když mi pořád chodí otázky typu „vezmou mamince celý důchod?“ nebo „bude mít táta v domově vůbec na holiče?“, tak se opakovat budu. Protože v tomhle nemá mnoho rodin jasno a strach bývá zbytečně větší než realita.
Základní pravidlo je jednoduché: po zaplacení ubytování a stravy v domově pro seniory musí klientovi zůstat alespoň 15 procent jeho příjmu. Říká to přímo zákon o sociálních službách. Nejde tedy o laskavost zařízení, hezké gesto ředitelky ani domluvu podle nálady. Je to zákonná hranice.
Když má senior důchod 20 tisíc korun, musí mu po úhradě za ubytování a stravu zůstat nejméně 3 tisíce. Když má penzi 16 tisíc, zůstává alespoň 2 400 korun. Není to mnoho, to si nebudeme nalhávat. Ale není pravda, že domov může vzít všechno do poslední koruny. Nemůže.
MPSV ve svém desateru k sociálním službám také připomíná, že klienti pobytových služeb platí za ubytování a stravu, ale musí jim zůstat zákonný zbytek na osobní potřeby. A ty osobní potřeby nejsou rozmar. Jsou to drobné nákupy, léky, kadeřnice, telefon, noviny, ponožky, brýle nebo dárek vnučce k narozeninám.
Stropy za pokoj a jídlo vzrostly, ale pořád nejsou bez omezení
Od roku 2026 se zvýšily maximální částky, které si zařízení mohou účtovat. Podle vyhlášky č. 505/2006 Sb. může ubytování v domově pro seniory stát nejvýše 335 korun denně, u jednolůžkového pokoje 380 korun denně. Celodenní strava může vyjít nejvýše na 290 korun denně.
Když se to sečte, vychází běžný vícelůžkový pokoj se stravou až na 625 korun za den. Při třiceti dnech je to 18 750 korun. Jednolůžkový pokoj se stravou může vyjít až na 670 korun denně, tedy 20 100 korun za třicet dní. To už je částka, která mnoha rodinám zamotá hlavu.
Jenže právě tady nastupuje oněch 15 procent. Pokud by plná úhrada způsobila, že seniorovi nezůstane povinný zbytek, musí se úhrada přiměřeně snížit. Přeloženo z úředničtiny: zařízení nemá právo říct člověku s nižší penzí, že buď zaplatí celé maximum, nebo má smůlu.
Rodiny si ale musí hlídat smlouvu a ceník. V domově se neplatí jen bydlení a jídlo. Péče se hradí zvlášť, obvykle z příspěvku na péči. Zákon uvádí, že u pobytových služeb se úhrada za péči stanoví ve výši přiznaného příspěvku na péči. To je jiný balík peněz než samotný důchod. A právě míchání těchto částek dohromady dělá v hlavách největší nepořádek.
Rodina má právo se ptát, ne jen podepsat papíry
Podle ČSÚ dosáhl průměrný plný starobní důchod na konci roku 2025 částky 21 175 korun. Jenže průměr je stará potvora. Mnoho žen, vdov nebo lidí s nízkými výdělky má méně. A při dnešních cenách v domovech je rozdíl mezi průměrnou a nízkou penzí vidět okamžitě.
Proto rodinám radím jednu věc: nepodepisovat smlouvu jen s pocitem, že „oni to nějak spočítali“. Ptejte se, kolik přesně činí úhrada za ubytování, kolik za stravu, kolik zůstane seniorovi a jak se postupuje, když důchod nestačí. To není drzost. To je péče o vlastní mámu, tátu nebo manžela.
Domov seniorů může být dobré a potřebné řešení. Mnoho rodin by bez něj péči vůbec nezvládlo. Ale dobrá služba musí mít jasná pravidla a klient nesmí být finančně vymazán. Senior není batoh, který se uloží do zařízení a všechny peníze se automaticky přepošlou pryč.
Takže ještě jednou, protože těch dotazů je opravdu pořád dost: domov seniorů nesmí vyčistit celou penzi za ubytování a stravu. Nejméně 15 procent příjmu musí člověku zůstat. Není to žádné královské kapesné, ale je to jeho zákonný zbytek. A ve stáří i pár tisíc korun rozhoduje o tom, jestli má člověk ještě trochu vlastního prostoru, nebo jen postel, talíř a pocit, že už o ničem nerozhoduje.
