Článek
Ročník 1989 vytvořil zřetelnou hranici
Zvyšování důchodového věku nebude jednorázovým skokem ze 65 na 67 let. Probíhá postupně. Člověk narozený v roce 1973 má podle nynějších pravidel důchodový věk 65 let a osm měsíců. Každému dalšímu ročníku se přidává jeden měsíc, až ročník 1988 dosáhne na 66 let a jedenáct měsíců.
Lidé narození v roce 1989 a později mají stanovený důchodový věk na 67 let. První z nich ho dosáhnou v roce 2056. Přesný přehled podle roku narození zveřejňuje Česká správa sociálního zabezpečení.
Sedmašedesáté narozeniny však samy o sobě důchod nezajistí. K řádné starobní penzi je potřeba získat také požadovanou dobu pojištění, zpravidla nejméně 35 let včetně uznatelných náhradních dob. Člověk s dlouhými mezerami může zákonného věku dosáhnout a přesto na penzi ještě čekat.
Dva roky navíc nemají pro každého stejnou váhu
Na papíře vypadají dva roky jako přijatelný rozdíl. Jinak je ale vnímá programátor, který může část týdne pracovat z domova, a jinak pokrývač, skladnice nebo ošetřovatelka po desetiletích fyzické práce.
Stejný věk neznamená stejnou pracovní schopnost. Rozhoduje zdravotní stav, náročnost povolání, možnost změnit pozici i ochota zaměstnavatele přizpůsobit práci staršímu člověku. Některé profese lze dělat déle díky zkušenostem, u jiných začnou záda, klouby nebo únava rozhodovat mnohem dříve než zákon.
Výmluvná jsou také data o životě bez závažnějšího zdravotního omezení. Podle přehledu Českého statistického úřadu měli pětašedesátiletí muži v roce 2022 před sebou v průměru 7,1 roku života ve zdraví, ženy 7,7 roku. Jde o populační ukazatel, nikoli předpověď pro jednotlivce. Přesto připomíná, že delší život automaticky neznamená stejně dlouhou schopnost pracovat na plný výkon.
Právě zde vzniká největší pocit nespravedlnosti. Důchodový věk je jednotný, opotřebení člověka však nikoli.
Za změnou stojí hlavně stárnutí společnosti
České penze jsou z velké části průběžné. Z pojistného, které dnes odvádějí zaměstnanci, podnikatelé a zaměstnavatelé, se vyplácejí současné důchody. Systém proto potřebuje dostatek pracujících vůči počtu penzistů.
Na konci roku 2025 představovali lidé ve věku 65 a více let 20,8 procenta obyvatel Česka. Do poloviny století má jejich podíl podle projekce ČSÚ vzrůst přibližně na 29 procent. Nejde tedy pouze o to, že se lidé dožívají vyššího věku. Do penze postupně vstoupí silnější generace, zatímco počet nově příchozích na pracovní trh nebude růst stejným tempem.
Vyšší zaměstnanost, produktivita, migrace nebo rychlejší růst mezd mohou tlak na systém zmírnit. Samy však nezaručují, že bude možné po desítky let ponechat stejný poměr mezi dobou práce a dobou pobírání penze.
Posunutí věkové hranice je pro stát snadno měřitelné řešení. Pro jednotlivce je však mnohem složitější, protože žádný zákon předem nezajistí zdraví ani vhodnou práci v 66 letech.
V 67 letech nikdo pracovat nemusí, musí si to ale dovolit
Důchodový věk není povinný konec zaměstnání ani příkaz pracovat až do posledního dne. Určuje okamžik, od kterého lze při splnění ostatních podmínek získat řádný starobní důchod.
Kdo má dostatečné úspory, příjem z majetku nebo podporu partnera, může zaměstnání opustit dříve a období do penze financovat z vlastních zdrojů. Jiný může několik posledních let přejít na kratší úvazek, méně náročnou pozici nebo samostatnou činnost. Pro část lidí však taková volba nebude dostupná. Budou potřebovat pravidelnou mzdu až do vzniku nároku.
Proto není hlavním problémem samotná sedmašedesátka, ale posledních deset let před ní. Pokud pracovní trh nabídne šedesátníkům jen fyzicky náročná místa, směny nebo nezaměstnanost, zákonný důchodový věk se může proměnit v období nejistoty. Delší pracovní život předpokládá také zaměstnavatele ochotné starší pracovníky přijímat a udržet.
Předčasný důchod zůstává drahou únikovou cestou
Člověk, který už práci nezvládá, může za současných podmínek odejít do předčasného důchodu nejvýše tři roky před svým řádným věkem. Pro ročníky se sedmašedesátiletou hranicí to tedy zpravidla znamená nejdříve v 64 letech.
Současně musí získat alespoň 40 let pojištění. Předčasná penze se trvale krátí za každých i započatých 90 dnů a její procentní část se až do dosažení řádného důchodového věku nevalorizuje. Pozdější dosažení sedmašedesátky tak prodlužuje také dobu, během níž se toto omezení uplatňuje.
Od roku 2026 mají lidé s alespoň 45 lety vybraných dob pojištění poloviční sazbu krácení. Započítává se zejména práce, podnikání, péče o dítě nebo závislou osobu a základní vojenská služba. Ne každé období evidované u úřadu práce či studia se však do těchto 45 let zahrne.
Zvláštní pravidla existují také pro některá dlouhodobě riziková zaměstnání. Nerozhoduje pouze název profese, ale zákonné zařazení práce, působení rizik a počet odpracovaných směn. Člověk by proto neměl automaticky předpokládat, že se výjimka vztahuje na každou těžkou manuální práci.
Mladší ročníky potřebují plánovat konec kariéry, ne jen penzi
Pro člověka narozeného v roce 1989 je dnes nemožné přesně odhadnout, jak vysoký důchod dostane v roce 2056. Změnit se mohou mzdy, valorizace, výpočet penzí i samotná legislativa. Hranice 67 let je však už součástí platných pravidel a rozumný osobní plán by s ní měl počítat.
Nejde pouze o pravidelné spoření. Stejně důležité je hlídat evidované roky pojištění, neignorovat dlouhé mezery bez odvodů a přemýšlet, zda bude možné současnou práci vykonávat i po šedesátce. U fyzicky náročné profese může mít rekvalifikace nebo včasný přechod na lehčí pozici pro budoucnost větší cenu než několik let spoření malých částek.
Důchod v 67 letech se poslouchá těžko, protože mladším lidem posouvá okamžik, který předchozí generace spojovaly s koncem povinností. Skutečnou otázkou však není, zda člověk dokáže oslavit sedmašedesáté narozeniny v zaměstnání. Rozhodující bude, zda k nim dojde se zdravím, použitelnou kvalifikací a dostatečnou rezervou, aby poslední pracovní roky nebyly jen čekáním na datum v kalendáři.
