Článek
Jedna část je stejná, druhá přísně osobní
Invalidní důchod se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra je pro všechny stejná a v roce 2026 činí 4 900 korun měsíčně. Procentní část se již počítá individuálně podle výdělků, délky pojištění a uznaného stupně invalidity, vysvětluje ČSSZ.
U invalidity třetího stupně přiznané v roce 2026 náleží za každý celý rok pojištění 1,495 procenta výpočtového základu. U druhého stupně se procentní výměra stanoví v poloviční výši, u prvního stupně v třetinové. Nejde přitom o prostý průměr posledních výplat. Starší příjmy se přepočítávají a výsledný průměr se ještě redukuje.
Od ledna 2026 platí také vyšší minima. U plného českého důchodu tak celková měsíční částka dosahuje nejméně 6 534 korun u prvního, 7 350 korun u druhého a 9 800 korun u třetího stupně. Podrobná pravidla zveřejnila Česká správa sociálního zabezpečení.
Samotné uznání invalidity ještě nezaručuje výplatu důchodu. Člověk musí zpravidla získat také potřebnou dobu pojištění. Ta se mění podle věku: například mezi 20 a 22 lety stačí jeden rok, mezi 26 a 28 lety čtyři roky a nad 28 let zpravidla pět let z posledních deseti. U lidí starších 38 let existuje ještě možnost doložit deset let pojištění z posledních dvaceti, uvádí MPSV.
Ve dvaceti pomůže dlouhá dopočtená doba, v šedesáti odpracované roky
Při výpočtu se nehodnotí jen roky získané do vzniku nároku. Přičítá se také takzvaná dopočtená doba – období od vzniku nároku na invalidní důchod do stanoveného důchodového věku. Stát tím částečně nahrazuje roky, které by člověk mohl odpracovat, kdyby mu v tom nebránilo zdraví.
U člověka, jemuž nárok vznikne kolem dvaceti let, může dopočtená doba představovat několik desetiletí. Má však jen krátkou pracovní historii a málo vlastních výdělků. Zákon proto chrání některé mladé pojištěnce zvláštním minimálním výpočtem. Samostatná pravidla platí také pro invaliditu třetího stupně vzniklou před osmnáctými narozeninami, známou jako invalidní důchod z mládí.
Ve čtyřiceti letech už bývá ve výpočtu kombinace skutečně získaných roků a poměrně dlouhé dopočtené doby. Kolem šedesátky zbývá do důchodového věku podstatně méně, člověk však může mít za sebou čtyři desetiletí pojištění a delší historii příjmů.
Nelze tedy říci, že mladší žadatel automaticky dostane více nebo méně. Věk mění poměr mezi skutečně získanou a dopočtenou dobou. Výsledek pak závisí i na výdělcích, stupni invalidity a mezerách v pojištění.
Právě mezery mohou nepříjemně překvapit. Pokud období od 18 let do vzniku nároku není dostatečně pokryto českým pojištěním nebo uznávanými náhradními dobami, může se dopočtená doba krátit. Několik let bez evidované práce, studia, péče či jiné uznatelné činnosti tak může částku citelně snížit.
Rozhodnutí nekontrolujte pouze podle částky na první straně
K rozhodnutí o přiznání důchodu přikládá ČSSZ osobní list důchodového pojištění. Jsou na něm výdělky a doby, které úřad použil. Vyplatí se zkontrolovat chybějící zaměstnání, studium, vojenskou službu, péči o dítě nebo závislou osobu i evidenci na úřadu práce. Chyba stará desítky let se sama neopraví.
Pozornost zasluhuje také datum vzniku invalidity, uznaný stupeň a rozsah dopočtené doby. Proti rozhodnutí lze podle ČSSZ podat písemné námitky do 30 dnů od doručení. Nestačí napsat, že je důchod nízký. Je třeba označit konkrétní chybějící období, nesprávný údaj nebo požadovat přezkoumání zdravotního stavu a přiložit dostupné doklady.
Příjemci invalidního důchodu prvního a druhého stupně by navíc neměli přehlédnout další pravidlo: samotná doba jeho pobírání se nezapočítává do pojištění pro budoucí řádný starobní důchod. Pokud to zdravotní stav dovoluje, má smysl pracovat v zaměstnání podléhajícím odvodům, případně se poradit o dobrovolném pojištění. Rozdíl se nemusí projevit hned, ale po letech může rozhodovat o nároku i výsledné částce starobní penze.
