Článek
Bez závěti rozhodne zákon, ne rodinná dohoda po kávě
Nejdřív je dobré si říct, kdo má po vás skutečně dědit. Pokud není dědická smlouva ani závěť, nastoupí zákon: v první třídě dědí děti a manžel stejným dílem. Nesezdaný partner do ní nepatří. Může přijít na řadu až tehdy, když nejsou potomci a splní podmínky společné domácnosti. To je rozdíl, který mnoho dlouholetých párů zjistí pozdě a dost nerado. Upravuje to občanský zákoník.
U manželů je nutné rozlišit, co patří do společného jmění a co je výlučným majetkem jednoho z nich. Do pozůstalosti se nepočítá automaticky celý byt, každá úspora ani vše, co doma léta sloužilo oběma. Před rozhodnutím proto sepište nemovitosti, účty, pojistky, auto, cennosti, podíly ve firmě i úvěry. U každé položky uveďte, komu patří, kde je doklad a zda na ní vázne dluh. Zvlášť majetek získaný darem nebo děděním může patřit jen jednomu z manželů.
Tohle není pozvánka k rodinné poradě, při níž se má hlasovat o chalupě. Je to základní pořádek. Zvlášť tam, kde jsou děti z více vztahů, nový partner nebo majetek vzniklý před svatbou, se nevyslovené předpoklady mění v drahou hádku.
Závěť má říct jasně kdo, co a kdy. Vydědění není uražená věta
Závěť je osobní a odvolatelný projev vůle. Domácí závěť bez svědků musí člověk napsat celou vlastní rukou a vlastnoručně ji podepsat; důležité je také datum. To proto, aby se poznalo, která vůle platí, když se v šuplíku objeví více papírů. U složitější rodiny, nemovitostí nebo obavy ze sporu má rozumný smysl notářský zápis. Notářský zápis se eviduje, takže se v pozůstalostním řízení dohledá. Podrobnosti uvádí Portál veřejné správy.
Děti nelze jen tak „vyškrtnout“. Jsou nepominutelnými dědici; zletilému potomkovi náleží nejméně čtvrtina jeho zákonného podílu, nezletilému tři čtvrtiny. Nejde však automaticky o kus domu. Povinný díl je peněžní nárok. Vydědit potomka lze pouze ze zákonných důvodů, například když neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, neprojevuje opravdový zájem, byl odsouzen za čin svědčící o zvrhlé povaze nebo vede trvale nezřízený život. „Je nevděčný“ notáři opravdu nestačí.
Chcete-li, aby byt připadl jednomu dítěti a druhé dostalo peníze, napište to přesně a ověřte, zda pozůstalost na vyrovnání stačí. Velkorysé řešení na papíře se může změnit v nucený prodej bytu, když po smrti chybí hotovost na povinný díl.
Dar není poznámka pod čarou. Co dát notáři na stůl
Už darovaný majetek do pozůstalosti obvykle nepatří. Neznamená to ale, že nemá na dělení žádný vliv. Na povinný díl se započítávají bezúplatné dary, které nepominutelný dědic dostal v posledních třech letech před smrtí, s výjimkou obvyklých darů. Zvláštní pravidla platí také pro pomoc dítěti při založení samostatné domácnosti, manželství, povolání či podnikání; ta se může započítat i dříve.
Započtení přitom samo o sobě neznamená, že obdarovaný musí dar vrátit. Mění však výpočet, co komu z pozůstalosti náleží. Na dědický podíl se dar zásadně započítává tehdy, když to zůstavitel výslovně přikáže ve formě závěti; soud může zasáhnout i bez příkazu, byl-li by nepominutelný dědic bezdůvodně znevýhodněn. Tady se láme chleba. Dát jednomu dítěti byt a druhému říct „to si pak srovnáte“ je recept na spor, nikoli na spravedlnost.
Ke každému většímu daru si proto nechte darovací smlouvu, datum, hodnotu a stručné vysvětlení, zda má být při dědění započten. Před notářem pak nezatajujte dary ani dluhy. Kdo po smrti zjistí, že závazky převyšují majetek, má hlídat lhůtu pro výhradu soupisu; uplatní-li ji, odpovídá za dluhy jen do hodnoty nabytého dědictví. Základní postup po úmrtí shrnuje Portál veřejné správy.
Notář není kouzelník ani rodinný psycholog. Potřebuje pravdivé podklady – a ty je nejlevnější dát dohromady, dokud se o nich dá mluvit v klidu.
