Článek
Rok 2026 je poslední rok starého pořádku
V roce 2026 ještě platí poměrně srozumitelné pravidlo. Kdo vychoval dítě a splní zákonné podmínky, může mít starobní důchod zvýšený o výchovné 500 korun měsíčně za každé dítě. Podle České správy sociálního zabezpečení jde o zvýšení procentní výměry starobního důchodu a stejné dítě se může započítat jen jedné osobě, tedy tomu, kdo o něj pečoval v největším rozsahu.
Právě jednoduchost byla na výchovném jeho největší předností. Ano, pětistovka nevyrovná roky nižších výdělků, přerušené kariéry ani noční směny u horeček. Ale byla jasná. Jedno vychované dítě, jedna částka. Žádná vyšší matematika, žádné čtení zákona se silnou kávou a práškem na tlak.
Od ledna 2027 se ovšem u nově přiznávaných důchodů pravidla mění. Těm, kdo už starobní důchod mají, stát přiznané výchovné nevezme. Stejně tak se u důchodů přiznaných do konce roku 2026 nemá zpětně přepočítávat péče podle nového systému. Tady je dobré neplašit. Změna míří hlavně na lidi, kteří o důchod požádají až od roku 2027.
Nový výpočet má být chytřejší. Jenže chytrost někdy kouše
Ministerstvo práce popisuje změnu jako omezení starého výchovného a jeho nahrazení u prvních dvou dětí rodinným, tedy fiktivním vyměřovacím základem. Podle MPSV se péče o první dvě děti do tří let věku u důchodů přiznaných od roku 2027 ocení jako příjem ve výši 100 procent průměrné mzdy. Pečující člověk tedy nebude v systému vypadat, jako by v té době ekonomicky zmizel.
Na papíře to zní spravedlivěji než paušální pětistovka. Žena, která byla doma s malými dětmi a kvůli tomu měla nízké nebo žádné výdělky, může na novém výpočtu vydělat. Jenže důchody nejsou pohádka, kde dobrý úmysl automaticky dojde k dobrému konci. ČSSZ u důchodové reformy uvádí, že se mají porovnávat dvě varianty: ocenění péče fiktivním základem a dosavadní pohled na péči jako na vyloučenou dobu. Vybrat se má výhodnější možnost.
Tady se láme chleba. U třetího a každého dalšího dítěte zůstává výchovné 500 korun zachované. U prvních dvou dětí už ale pevná částka nebude základním pravidlem. Dostane se ke slovu jen tehdy, když v porovnání vyjde starý způsob lépe. Neboli: kdo čekal, že se nový výpočet prostě přičte ke staré pětistovce, čekal příliš mnoho.
Past leží u dětí, o které se pečovalo před rokem 1986
Nejtvrdší dopad může přijít u žen, které měly první dvě děti hodně brzy a do důchodu půjdou až od roku 2027. Proč zrovna ony? Protože výpočet důchodu pracuje s rozhodným obdobím. Zákon o důchodovém pojištění obecně stanoví, že do rozhodného období pro osobní vyměřovací základ se nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986.
A tady je ta nenápadná, ale protivná past. Jestliže péče o první nebo druhé dítě do tří let věku proběhla celá před 1. lednem 1986, nový fiktivní vyměřovací základ se u ní nemusí prakticky uplatnit. Současně už od roku 2027 nebude u prvních dvou dětí automaticky náležet staré výchovné jako dřív. Výsledek? Žena, která dítě vychovala úplně stejně jako mladší ročníky, může u nového důchodu přijít o částku, s níž počítala.
Nejde o žádnou drobnost schovanou v akademické debatě. Pět set korun měsíčně je šest tisíc ročně. U dvou dětí dvanáct tisíc. To je pro stát položka v systému, pro důchodkyni nové brýle, doplatky za léky nebo rezerva na opravu pračky. Stát není spořicí prasátko, to víme všechny. Ale když se pravidlo tváří jako ocenění péče, nemělo by trestat ženy jen proto, že rodily ve špatném kalendářním desetiletí.
Kdo má jít do důchodu v roce 2027 nebo později a děti měl před polovinou osmdesátých let, neměl by čekat na překvapení v rozhodnutí. Vyplatí se zkontrolovat evidenci dob pojištění, připravit rodné listy dětí a při žádosti výslovně uvést všechny vychované děti. Papír, ten starý neřád, má v důchodech pořád dlouhé prsty. A u matek, které celý život slyšely, že péče se jednou spravedlivě započte, by bylo fér, aby jim stát tu spravedlnost nevzal drobným písmem.
