Článek
Osmašedesát není nový zákon ani termín pro příští rok
Titulek o důchodu v 68 letech možná zní, jako by Němcům už někdo připsal další rok práce do kalendáře. Tak daleko věc není. V Německu nyní pokračuje dříve schválené zvyšování běžného důchodového věku na 67 let. Lidé narození od roku 1964 mají na řádnou penzi dosáhnout právě v 67 letech, jak uvádí německá důchodová správa.
Do debaty teď vstoupila vládní komise pro budoucnost penzí. Její návrh počítá s tím, že by se po roce 2031 důchodový věk spojil s růstem očekávané délky života. Za každý rok života navíc by lidé odpracovali o osm měsíců déle, zbývající čtyři měsíce by připadly na delší pobírání penze. Podle současných odhadů by se tak hranice v roce 2041 posunula na 67 a půl roku a v roce 2051 na 68 let. Popsal to Deutschlandfunk.
Je dobré říct to naplno: jde o doporučení, nikoli hotový zákon. Německá vláda a parlament by musely pravidla teprve prosadit. Jenže ani „pouhé doporučení“ není nevinná akademická hra. Jakmile si stát začne zvykat na myšlenku, že vyšší věk vyřeší finance, umí se z návrhu časem stát velmi konkrétní paragraf.
Statistiky nestárnou stejně jako lidé v práci
Argument komise je známý i od nás: lidé žijí déle, přibývá důchodců a na jednoho penzistu připadá méně pracujících. Německo má navíc před sebou silný odchod poválečných ročníků do penze. Někdo ten účet zaplatit musí, buď zaměstnanci na odvodech, stát z daní, nebo budoucí důchodci delší prací.
Na papíře je to až nepříjemně logické. Jenže papír, ten starý neřád, nepozná rozdíl mezi účetním, který pracuje v teple u počítače, a ženou, která čtyřicet let zvedá pacienty, stojí u pásu nebo uklízí po nočních směnách. Průměrná délka života není totéž co počet let, kdy člověk skutečně zvládne pracovat bez bolesti, vyčerpání a nemocenské.
Právě proto se ozývá silná kritika odborů. Německý svaz ver.di připomíná, že pro mnoho lidí je už důchod v 67 letech nedosažitelný, protože fyzická a psychická zátěž některých profesí je příliš vysoká. Jeho předseda Frank Werneke návrh vyššího věku odmítl jako sociálně necitlivý, protože neřeší rozdíl mezi kanceláří a provozem. Stanovisko ver.di míří přesně na slabé místo celé debaty.
Kdo nemůže vydržet do nového řádného věku, většinou neodchází na zasloužený odpočinek. Často končí na nemocenské, v nezaměstnanosti, v invaliditě nebo v předčasné penzi s trvalým krácením. Stát pak slavnostně zvýší důchodový věk, ale lidé odejdou dřív zadními dveřmi. Jen s horšími penězi a pocitem, že selhali oni, ne systém.
Německý spor je nepříjemné zrcadlo i pro Česko
Německo zatím navrhuje také zrušit možnost důchodu bez krácení po 45 letech pojištění, známou jako „důchod v 63“. To je další bod, který může tvrdě dopadnout na lidi, kteří začali pracovat brzy a mají za sebou dlouhou, ale těžkou dráhu. Komise tím chce ušetřit a udržet poměr zhruba dvou let práce na jeden rok v penzi. Tagesschau upozorňuje, že návrh nevytahuje důchod na 70 let naráz, ale dlouhodobě mění samotný princip.
Český čtenář by nad tím neměl mávnout rukou, že jde o německý problém. I u nás se vedou spory, kdo vydrží pracovat déle, jak se mají posuzovat náročné profese a zda lze spravedlnost měřit hlavně rodným číslem. Odpověď by měla být jednoduchá: nejde. Člověk, který celý život pracoval rukama, nemá stejné možnosti jako ten, komu odchází do penze hlavně kancelářská židle.
Vyšší důchodový věk může být součástí řešení, ale jen tehdy, když stát nabídne skutečnou cestu pro lidi, kteří na něj zdravotně nedosáhnou. Ne výjimku schovanou v formuláři, ale jasné podmínky, dostupnou rekvalifikaci, ochranu před vyhazovem po šedesátce a důstojnou alternativu pro náročné profese.
Jinak se z důchodu v 68 letech stane jen elegantní věta pro ekonomy a velmi tvrdá realita pro ty, kdo už v šedesáti cítí každou směnu v kolenou.
