Článek
Český důchod může chodit i do ciziny
Když někdo řekne, že by chtěl v penzi bydlet u moře, už se tomu tolik nesměju jako kdysi. Dřív to vypadalo jako sen pro bohaté. Dnes si člověk vezme kalkulačku, podívá se na nájem v Česku, na počasí za oknem a najednou mu Bulharsko, Chorvatsko nebo jih Španělska nepřipadají tak vzdálené.
Český důchod se dá pobírat i v zahraničí. Česká správa sociálního zabezpečení uvádí, že důchod může posílat na účet v cizině nebo v Česku. Od ledna 2026 se navíc většině důchodců žijících v zahraničí zjednodušila pravidla: potvrzení o žití se má posílat jen dvakrát ročně a penze chodí pravidelně měsíčně. Lidem bydlícím na Slovensku tato povinnost odpadla úplně.
To je příjemná změna. Kdo někdy řešil úřední papíry na dálku, ví, že i jeden formulář navíc umí zkazit týden. Jenže tím praktické starosti nekončí. Důchod může přijít, ale kurz měny se hýbe, banka si může vzít poplatky a místní ceny nejsou vždycky tak nízké, jak ukazují reklamní články o „životě za pár korun“.
A hlavně: u moře se také platí nájem, energie, léky, opravy, pojištění a doprava. Slunce účty nezaplatí.
Levnější země neznamená levný život pro každého
Ano, v některých zemích se žije levněji než v Česku. Podle Eurostatu se v roce 2024 cenové hladiny v Evropě výrazně lišily. V Bulharsku byly spotřebitelské ceny 39 procent pod průměrem EU, zatímco v Dánsku 41 procent nad průměrem. Rozdíly jsou tedy obrovské.
Jenže důchodce nežije z evropského průměru. Žije v konkrétním městě, v konkrétním bytě a s konkrétním zdravím. Levnější oběd v restauraci je hezký, ale když člověk potřebuje specialistu, léky, dopravu do nemocnice nebo pomoc v domácnosti, rázem se účet mění.
Podle Českého statistického úřadu byl průměrný plný starobní důchod v prosinci 2025 21 175 korun. S takovou částkou může člověk v některých levnějších lokalitách dýchat volněji než v českém nájmu. Ale neznamená to automaticky pohodlí. Kdo prodá byt v Česku a koupí si malý byt u moře, má jinou pozici než senior, který bude všechno platit jen z penze.
A tady bývá největší omyl. Lidé si představí dovolenou. Jenže žít někde celý rok není totéž jako dva týdny sedět na pláži. Mimo sezonu může být letovisko prázdné, služby omezené, sousedé pryč a autobus do města jede dvakrát denně. Romantika rychle ztichne, když člověk potřebuje doktora a neumí se pořádně domluvit.
Zdravotní péče je důležitější než výhled na moře
Ve stáří není nejdůležitější pláž. Je to lékař. A to říkám úplně bez poezie. Kdo má tlak, cukrovku, srdce, klouby nebo bere pět léků denně, musí si před stěhováním zjistit zdravotní péči dřív než cenu kávy.
V rámci EU může český důchodce využít pravidla pro zdravotní pojištění. VZP vysvětluje, že při přestěhování do jiné země EU je vhodné předem požádat českou zdravotní pojišťovnu o formulář S1, dříve E121. Ten se pak registruje u pojišťovny v nové zemi bydliště. Evropský portál Your Europe k tomu dodává, že důchodce má po registraci přístup ke zdravotní péči v nové zemi za stejných podmínek jako místní lidé.
To zní dobře. Ale stejné podmínky jako místní neznamenají české podmínky. Někde se doplácí víc, někde se čeká jinak, někde je problém jazyk. A mimo EU už člověk často řeší soukromé pojištění a pravidla dané země. Tam se bez pečlivého počítání může levný sen rychle změnit v drahou past.
Proto bych každému seniorovi řekla: nejezděte naslepo. Nejdřív si tam zkuste žít měsíc nebo dva mimo hlavní sezonu. Zjistěte si lékaře, lékárnu, dopravu, banku, pojištění a cestu zpátky do Česka. A hlavně si přiznejte, jestli zvládnete být daleko od dětí, vnuků a známého prostředí.
Penze u moře může být krásná. Pro někoho i levnější a klidnější než život v českém paneláku. Ale není to pohádka pro každého. Kdo ji dobře spočítá, může vyhrát kus pohodlí. Kdo se nechá opít sluncem a nízkou cenou nájmu, může zjistit, že skutečné stáří se neptá, jestli máte z balkonu výhled na vlny. Stačí, aby přišla nemoc, samota nebo první úřední problém v cizím jazyce.
