Článek
Jedna penze jako plat šéfa. A pak běžný důchod za dvacet jedna tisíc
Když slyším, že někdo bere důchod kolem čtvrt milionu korun měsíčně, chápu, že to lidem zvedne obočí. Mně taky. Člověk celý život počítá koruny, hlídá inkaso, léky, nákup a pak čte o penzi, která vypadá jako plat vysokého manažera. To už s člověkem pohne.
Podle Seznam Zpráv vyplácela sociální správa ke konci roku 2025 starobní důchod vyšší než 70 tisíc korun 102 lidem. Jeden mimořádný případ se pohybuje kolem čtvrt milionu korun. To je částka, kterou si většina českých seniorů ani neumí spojit se slovem důchod.
Jenže pozor. Tady by bylo laciné začít křičet, že se někdo válí v luxusu za státní peníze. Takhle jednoduché to není. Takové extrémní důchody jsou výjimky z dávnějších pravidel, dlouhých pracovních kariér, vysokých příjmů a někdy i zvláštních souběhů. Nejsou to penze, které by si dnes člověk běžně „vyběhal“ na úřadě.
A hlavně: vedle toho stojí realita většiny. Podle Českého statistického úřadu dosáhl průměrný plný starobní důchod v prosinci 2025 částky 21 175 korun. Starobní důchod pobíralo 2,346 milionu lidí. To je skutečný obraz českého stáří, ne jeden rekordní případ.
Dnešní pravidla bohatým výdělkům přistřihla křídla
Důchod se u nás nepočítá tak, že kdo měl obrovský plat, dostane obrovskou penzi ve stejném poměru. Český systém je hodně solidární. Vyšší příjmy se započítávají jen omezeně a nad určitou hranici už vůbec.
Česká správa sociálního zabezpečení vysvětluje, že při výpočtu se osobní vyměřovací základ upravuje pomocí redukčních hranic. Pro důchody přiznávané v roce 2025 se příjem do první hranice započítával celý, mezi první a druhou hranicí jen z 26 procent a nad druhou hranici už se nezohledňoval vůbec.
Řečeno normálně: i kdyby dnes někdo vydělával pohádkové peníze, důchodový vzorec ho nepustí do pohádkového důchodu. Vysoké příjmy pomohou, ale jen do určité míry. Stát na jedné straně vybírá vysoké odvody, na druhé straně při výpočtu penze část těchto výdělků prostě zastaví na bráně.
A od roku 2026 se pravidla ještě utahují. ČSSZ uvádí, že se postupně omezí započítávání výdělků i dob pojištění. Započítávání do první redukční hranice má klesat až na 90 procent pro důchody přiznávané v roce 2035 a později. Sazba za rok pojištění se má snížit z dřívějších 1,5 procenta na 1,45 procenta.
Takže ne, dnešní čtyřicátník nebo padesátník se k podobné rekordní penzi normální cestou nedostane. I kdyby měl výborný plat a pracoval poctivě. Systém mu řekne: děkujeme, zaplatil jste dost, ale výpočet má strop.
Rekord dráždí, ale problém je jinde
Mně na tom nejvíc vadí jedna věc. Když se objeví zpráva o čtvrtmilionové penzi, lidé se začnou hádat mezi sebou. Jedni nadávají na „zlaté důchodce“, druzí zase na závist. Jenže tím se zakryje podstatnější problém: většina seniorů nežije z rekordů, ale z průměru, a často ani na ten nedosáhne.
Podle ČSSZ se každý důchod skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra je stejná pro všechny, procentní část závisí na průběhu pojištění. To je fér princip, jenže v praxi se v něm obyčejný člověk lehce ztratí. A když se pak do veřejné debaty hodí extrémní částka, vznikne spíš zlost než porozumění.
Rekordní penze tedy není důkaz, že se čeští důchodci mají královsky. Je to zvláštní přežitek systému, který už dnes funguje jinak. Pro většinu lidí je důležitější, jestli jim po nájmu a energiích zůstane na zubaře, nové brýle a normální jídlo. Tam se láme skutečný život.
A přesto má tahle výjimečná částka jednu užitečnou funkci. Připomíná, jak moc je český důchodový systém složitý a jak špatně se o něm mluví. Jeden člověk může mít penzi jako manažer. Miliony dalších počítají každou tisícovku.
To není závist. To je potřeba říct nahlas. Protože důvěra v důchody nestojí na tom, že všichni dostanou stejně. Stojí na tom, že lidé pravidlům rozumějí a mají pocit, že nejsou za hlupáky. A ten pocit se u nás bohužel ztrácí až příliš snadno.
