Senioři jsou diskriminováni digitálními slevami. Bez aplikace platí i o stovky korun víc

Je dobré nezačínat urážlivou zkratkou, že senioři „nezvládají techniku“. Mnozí ji zvládají velmi dobře. ČSÚ uvádí, že v roce 2023 používalo mobilní telefon 96 procent lidí nad 65 let. Tlačítkový přístroj však mělo 54 procent seniorů, a ten věrnostní aplikaci prostě neotevře. Český statistický úřad tím připomíná rozdíl, na který se v reklamě poněkud zapomíná.

Ještě výmluvnější jsou údaje o internetu. V roce 2025 jej v mobilu používalo 58 procent lidí ve věku 65 až 74 let, ale mezi lidmi nad 75 let jen 26 procent. Ve skupině 75+ navíc 42 procent osob uvedlo, že nikdy online nebyly; jde přibližně o 410 tisíc lidí. ČSÚ nehovoří o pohodlnosti, ale o skutečné digitální propasti.

Bez aplikace nejde jen o chybějící ikonu na displeji. Člověk musí zvládnout instalaci, registraci, přihlášení, aktualizace, někdy e-mail a hlavně ukázat správný kód dřív, než pokladní nákup uzavře. Pro někoho rutina. Pro jiného malý veřejný stres, kvůli němuž raději zaplatí plnou cenu a mlčí.

Slovo diskriminace zde berme jako popis dopadu, ne jako hotový právní verdikt. Obchodník může vázat výhodu na členství ve věrnostním programu, aplikaci nebo jiné podmínky. Sama Česká obchodní inspekce radí zákazníkům, aby podmínky slev zkoumali, protože mohou být navázané právě na aplikaci či věrnostní členství. ČOI také rozlišuje běžně oznamované slevy od takzvaných přizpůsobených slev, kam patří výhody spojené s věrnostním programem.

Jenže možnost nastavit pravidla ještě neznamená, že jsou pravidla pro všechny stejně použitelná. Kdo má moderní telefon, data, e-mail a jistou ruku při práci s displejem, dostane cenu snadno. Kdo má tlačítkový mobil, slabý zrak, třes rukou, poruchu paměti nebo jednoduše strach z podvodů, stojí u téhož regálu jako zákazník druhé kategorie.

To není útok na slevy. Naopak: slevy jsou pro domácí rozpočet vítané. Jen by bylo poctivé přiznat, že digitální cena není pro každého stejně dostupná. A že starší lidé nejsou jednolitá skupina ani technický odpad, který se má přehlédnout mezi samoobslužnou pokladnou a QR kódem.

Nejjednodušší cesta není zrušit aplikace, ale přidat rovnocennou možnost. Stačila by fyzická věrnostní karta, telefonní číslo nadiktované pokladní, jednorázový papírový kupon nebo obsluha, která umí slevu načíst bez toho, aby zákazník musel zápasit s mobilem. Nejde o milost ani o frontu navíc. Jde o obyčejnou službu.

Od 28. června 2025 v Česku platí zákon o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb. Neřeší přímo to, zda má být věrnostní sleva dostupná i bez aplikace, ale vychází z principu, že vybrané digitální služby a výrobky mají být přístupnější lidem se zdravotním omezením. Ministerstvo průmyslu a obchodu správně upozorňuje, že přístupnost není jednorázové razítko, ale praktická vlastnost služby.

Senioři mohou udělat jednu věc hned: před placením se zeptat, zda existuje jiný způsob, jak slevu získat. Není na tom nic nedůstojného. Rodina zase může pomoci s nastavením aplikace, ale neměla by to vydávat za jediné řešení. Ne každý chce mít v telefonu další účet, heslo a obavu, co se stane po příští aktualizaci.

Dobrá sleva není ta, kterou obchodník umí nabídnout jen technicky zdatným. Dobrá sleva je ta, ke které se zákazník skutečně dostane.