Článek
Nejvíc peněz mizí tiše, ne najednou
Když má člověk nízký důchod, každá rada o šetření zní někdy trochu drze. Jako by stačilo nekoupit si koláč a penze se zázračně narovná. Tak jednoduché to není. Kdo má po nájmu a lécích pár tisíc, ten nepotřebuje poučování, že má zhasínat v koupelně. To už dávno dělá.
Jenže jsou výdaje, které se nepoznají podle jedné účtenky. Starý tarif na telefon. Nevýhodná smlouva na elektřinu. Předražené pojištění bytu. Lék s vyšším doplatkem, u kterého se nikdo nezeptal na levnější variantu. Příspěvek od pojišťovny, který propadl, protože účtenka skončila v koši. Tohle nejsou maličkosti. Tohle umí za rok udělat tisíce.
U energií je dobré jednou ročně zkontrolovat, jakou smlouvu člověk vlastně má. Energetický regulační úřad vysvětluje rozdíl mezi smlouvou na dobu určitou a neurčitou a upozorňuje, že u doby určité bývá ukončení před termínem složitější. Od roku 2025 navíc platí limit pro smluvní pokuty při předčasném odchodu od dodavatele, jak ERÚ popsal ve zprávě o nových právech spotřebitelů. Přeloženo: nepodepisovat po telefonu, nenechat se tlačit a nejdřív vědět, za co by byl odchod.
Lékárna nemusí spolknout víc, než musí
Léky jsou kapitola sama pro sebe. Člověk nejde do lékárny pro radost, ale protože musí. A právě tam se často ztrácejí peníze. U některých receptů se vyplatí zeptat, zda existuje levnější lék se stejnou účinnou látkou. Není to ostuda. Ostuda je mlčet a pak doma počítat, jestli vyjde na nákup.
Senioři by také měli znát ochranný limit na započitatelné doplatky. VZP uvádí, že u lidí nad 65 let činí limit 1000 korun za rok a u seniorů nad 70 let 500 korun. Od roku 2025 už po dosažení limitu člověk započitatelné doplatky v lékárně dál neplatí, místo dřívějšího čekání na vrácení peněz. Jen pozor, nezapočítává se každý doplatek. A právě proto má smysl se v lékárně ptát.
Další zapomenuté peníze jsou příspěvky zdravotních pojišťoven. Třeba VZP nabízí seniorům příspěvek na pohybové aktivity nebo dentální hygienu, pokud splní podmínky. Jiné pojišťovny mají vlastní programy. Nejde o žádné bohatství, ale pětistovka na dentální hygienu nebo pohyb je pořád pětistovka. V důchodu se i takové peníze počítají.
Smlouvy po šuplících jsou někdy dražší než špatný nákup
Velká chyba je nechat staré smlouvy žít vlastním životem. Telefon, internet, pojištění domácnosti, televize, bankovní účet. Všude může být starý tarif, poplatek nebo služba, kterou už člověk dávno nepotřebuje. Jedna stokoruna měsíčně sem, dvě stovky tam, a za rok je pryč částka, za kterou by se dal zaplatit zubař nebo nová lednička na splátku.
Tady bych seniorům radila jednu obyčejnou věc: vzít šanon, posadit k tomu někoho důvěryhodného a projít smlouvu po smlouvě. Ne s podomním prodejcem. Ne s hlasem v telefonu, který tvrdí, že má „výhodnou nabídku jen dnes“. S někým z rodiny, poradny nebo s člověkem, kterému věříte. Podvodníci moc dobře vědí, že starší člověk se bojí říct ne. A právě na tom vydělávají.
Stejně tak se vyplatí hlídat slevy. Senior Pas, městské průkazy, levnější jízdné, knihovny, bazény, kultura, rehabilitace. Není potřeba honit každou korunu jako zajíc po poli, ale ptát se na seniorskou slevu není žebrání. Je to využití pravidel, která existují právě proto, aby starším lidem trochu ulevila.
A když už šetření nestačí, má přijít žádost o pomoc, ne hladová skromnost. Úřad práce popisuje dávku státní sociální pomoci, která od října 2025 zahrnuje i složku na bydlení. Osamělý senior s vysokým nájmem nebo energiemi by si měl zjistit, jestli na podporu nedosáhne. Ne až ve chvíli, kdy dluží.
Z malého důchodu se snadno radí a těžko žije. Ale právě proto nemají peníze odtékat tam, kde nemusí. Projít smlouvy, zeptat se v lékárně, využít pojišťovnu, pohlídat slevy a nebát se úřadu. Není to kouzlo. Je to jen obrana proti tomu, aby senior neplatil za nepořádek v systému i ve vlastním šuplíku.
