Článek
Tři sta korun je zatím návrh, nikoliv jistota
O plánovaném lednovém zvýšení starobních důchodů jsme již psali. Poněkud stranou pozornosti zůstalo, že valorizace se týká také důchodů invalidních, vdovských, vdoveckých a sirotčích.
Ministerstvo práce navrhlo, aby se od ledna 2027 základní výměra důchodu zvýšila ze současných 4 900 na 5 200 korun. Procentní výměra, která zohledňuje výdělky, dobu pojištění a u invalidních důchodů také jejich stupeň, by tentokrát nerostla. U již vypláceného samostatného invalidního důchodu by tak zvýšení činilo rovných 300 korun měsíčně.
Definitivně rozhodnuto ovšem není. Materiál zveřejněný v oficiální Knihovně připravované legislativy je k 24. srpnu teprve v připomínkovém řízení. Jde o návrh nařízení vlády, který kabinet ještě musí schválit. Dokud se tak nestane, nelze částku vydávat za hotovou věc. Ve veřejné debatě se navíc objevuje možnost vyššího přidání, ta však zatím nemá schválenou podobu ani jisté rozpočtové krytí.
Pokud člověk pobírá invalidní důchod v souběhu například s důchodem vdovským, základní výměra mu náleží pouze jednou. Zvýšení se tedy nebude násobit počtem současně vyplácených penzí.
Stejná částka, velmi rozdílné životní podmínky
Invalidní důchod není starobní penze přiznaná o několik let dříve. Jeho účelem je nahradit alespoň část příjmu člověku, jehož pracovní schopnost dlouhodobě poklesla. Podle ČSSZ existují tři stupně invalidity a výsledná částka se odvíjí nejen od zdravotního omezení, ale také od získané a dopočtené doby pojištění a dřívějších výdělků.
U prvního stupně odpovídá pokles pracovní schopnosti 35 až 49 procentům, u druhého 50 až 69 procentům a u třetího nejméně 70 procentům. Lidé s prvním či druhým stupněm proto obvykle nemají žít pouze z invalidní penze. Systém předpokládá, že podle zdravotních možností využijí zbývající pracovní schopnost. Vhodná práce na zkrácený úvazek však není dostupná všude a zdravotní omezení nemusí zaměstnavatel umět nebo chtít zohlednit.
Statistiky ČSSZ ukazují, že invalidní důchody pobírají stovky tisíc lidí. Část z nich přitom hradí pravidelné doplatky za léky, dopravu na kontroly, rehabilitace nebo pomoc v domácnosti. Přidání 300 korun znamená 3 600 korun za celý rok, tedy necelých deset korun na den. Není to úplně zanedbatelná částka, ale rozpočet člověka s omezenou možností výdělku zásadně nezmění.
Plošné zvýšení pevné části je alespoň výhodnější pro příjemce nízkých důchodů než čistě procentní valorizace. V korunách však dostane stejně člověk s nízkým invalidním důchodem prvního stupně i příjemce podstatně vyšší penze. Rozdílné náklady spojené se zdravotním stavem takové nastavení neřeší.
Valorizace přijde sama, o další pomoc se musí požádat
Pokud vláda návrh schválí, o lednové zvýšení nebude nutné žádat. ČSSZ upraví vyplácené důchody automaticky. Od roku 2026 již ale neposílá všem klientům papírové valorizační oznámení. Dokument je dostupný na ePortálu ČSSZ nebo v datové schránce; listinnou podobu lze získat za stanovených podmínek. Podrobnosti vysvětluje ČSSZ ve svém přehledu.
V lednu se proto vyplatí zkontrolovat příchozí platbu a případnou nesrovnalost řešit přímo s důchodovou správou. Samotná valorizace však nenahrazuje nové posouzení zdravotního stavu. Jestliže se zdravotní omezení prokazatelně zhoršilo, může člověk požádat o změnu stupně invalidity. Potřebovat bude aktuální lékařské zprávy a musí počítat s tím, že nové posouzení může stupeň nejen zvýšit, ale také ponechat, snížit či invaliditu odejmout.
Invalidní důchod automaticky nezakládá ani nárok na příspěvek na péči. Ten se posuzuje podle toho, zda člověk zvládá základní životní potřeby a nakolik potřebuje pomoc jiné osoby. Řízení se zahajuje samostatnou žádostí u Úřadu práce, jak uvádí Ministerstvo práce. Vlastní podmínky mají rovněž průkazy TP, ZTP a ZTP/P nebo příspěvek na mobilitu.
Tři sta korun je lepších než nula. Za skutečné řešení situace invalidních důchodců je však považovat nelze. Vedle valorizace potřebují dostupnou práci, bydlení, péči a dávky, které odpovídají jejich skutečnému omezení, nikoli pouze stejnou částku připsanou všem.
