Článek
Důchody se zatím vyplácejí bez problémů
Při pohledu na aktuální čísla se může zdát, že žádný vážný problém neexistuje. Za prvních sedm měsíců roku 2026 stát vybral na důchodovém pojištění 438,97 miliardy korun. Na penze a správu systému ve stejném období vydal 442,25 miliardy. Rozdíl činil pouze 3,29 miliardy korun, ukazuje průběžná bilance Ministerstva financí.
Takový výsledek rozhodně neznamená, že stát nemá na nejbližší důchody. Výplata penzí není závislá na tom, zda se v jednom konkrétním měsíci vybere přesně potřebná částka. Pokud pojistné nestačí, rozdíl se uhradí z dalších příjmů státního rozpočtu.
Právě v tom se ale skrývá podstata sporu. Stejné peníze potom chybějí na zdravotnictví, dopravu, školství, obranu nebo obsluhu státního dluhu. Stát si může pomoci dalším zadlužením, avšak ani tato možnost není bezedná.
Na účtu neleží peníze, které jsme si sami odložili
Důchodové pojištění není osobní spoření. Odvody dnešních zaměstnanců a podnikatelů se používají především na penze současných důchodců. Člověk si placením pojistného buduje nárok podle zákonných pravidel, nikoliv vlastní balík peněz uložený na státním účtu.
Systém proto dobře funguje, když je hodně pracujících, rostou jejich mzdy a na jednoho penzistu připadá dostatek plátců. Horší situace nastává, když počet seniorů roste rychleji než počet ekonomicky aktivních obyvatel.
Na konci roku 2025 žilo v Česku přibližně 2,27 milionu lidí starších 65 let a tvořili téměř 21 procent obyvatelstva. Podle projekce Českého statistického úřadu by se jejich podíl mohl kolem poloviny století přiblížit 29 procentům. Do penze navíc začnou ve větším počtu odcházet silné ročníky narozené v sedmdesátých letech.
Nejde tedy jen o dnešní schodek důchodového účtu. Rozhodující je, kolik lidí bude za deset, dvacet nebo třicet let penze pobírat a kolik jich bude odvádět pojistné.
Propouštění úředníků celý problém nevyřeší
Často zaznívá, že vláda má nejprve šetřit sama na sobě. Omezit zbytečné agendy, nevýhodné zakázky nebo počet politických funkcí dává smysl. Rozsahem se však tyto úspory nemohou měřit s důchody, na které stát ročně potřebuje přes 700 miliard korun.
Rozpočet na rok 2026 počítá s celkovým schodkem 310 miliard korun. V návrhu rozpočtu na rok 2027, který v září ještě nebyl definitivně schválen, Ministerstvo financí navrhlo schodek 389 miliard a další zvýšení výdajů na penze o 19,2 miliardy korun. Čísla shrnuje ministerský návrh rozpočtu.
Ušetřená miliarda je stále miliarda. Nelze však slibovat, že několik menších škrtů v provozu úřadů dlouhodobě zaplatí důchodový systém o stovkách miliard. Pokud mají veřejné finance skutečně změnit směr, musí se rozhodovat také o největších příjmech a výdajích.
„Sáhnout na důchody“ nemusí znamenat jejich snížení
Představa, že stát jednoho rána zkrátí všem stávajícím seniorům penzi o několik tisíc korun, je málo pravděpodobná. Nominální snížení již přiznaných důchodů by bylo právně, sociálně i politicky mimořádně problematické.
Zásah může vypadat mnohem méně nápadně. Důchody mohou v dalších letech růst pomaleji než mzdy, budoucím penzistům se může změnit výpočet nové penze nebo se může dále posouvat věk odchodu. Stát může zpřísnit předčasné důchody, omezit některé výhody či přesunout větší část odpovědnosti na soukromé úspory.
Pro dnešního seniora je přitom důležité rozlišovat mezi skutečným snížením vyplácené částky a pomalejším růstem její kupní síly. Penze může každý rok nominálně stoupnout, ale pokud současně rychleji zdraží bydlení, energie, potraviny a služby, životní úroveň důchodce se přesto zhorší.
Samotný hospodářský růst demografii nepřemůže
Vyšší zaměstnanost, lepší výběr pojistného a rostoucí mzdy mohou bilanci výrazně zlepšit. Současný téměř vyrovnaný důchodový účet ostatně ukazuje, jak důležitý je počet zaměstnaných lidí a jejich výdělky.
Pomoci může rovněž příchod zahraničních pracovníků, vyšší zapojení rodičů malých dětí na trhu práce nebo delší pracovní aktivita lidí, kterým zdraví dovolí pokračovat. Ani jedno z těchto opatření ale není jednoduchým tlačítkem. Noví pracovníci musejí odvádět pojistné dlouhodobě a později sami získají nárok na penzi.
Růst produktivity může zajistit, že menší počet zaměstnanců vytvoří větší ekonomickou hodnotu. O rozdělení těchto peněz však stále rozhoduje stát. Více prostředků na penze může znamenat vyšší daně, nižší výdaje jinde nebo další dluh.
Národní rozpočtová rada upozornila, že při pokračování současné politiky bude od roku 2028 potřeba veřejné finance upravit v rozsahu přibližně 130 až 140 miliard korun v dnešních cenách. Podle jejího zářijového stanoviska nebude stačit čekat, že schodek odstraní příznivější hospodářský vývoj.
Největší změny pravděpodobně pocítí budoucí penzisté
Současní důchodci se nemusejí obávat, že stát přestane penze vyplácet. Mnohem nejistější je příslib, že všechny budoucí důchody budou při stárnutí obyvatel růst stejným tempem a za stejných podmínek jako dosud.
Každá vláda má jen několik základních možností. Může více vybrat, méně vydat, přesunout peníze z jiných oblastí nebo si půjčit. Obvykle zvolí kombinaci všech cest a změny rozloží do mnoha let, aby nebyly příliš bolestivé najednou.
Debata proto nemá stát na otázce, zda se na důchody vůbec sáhne. Parametry systému se již mění a pravděpodobně se budou upravovat znovu. Podstatné je, kdo ponese největší část nákladů, zda budou změny oznámené dostatečně dopředu a jestli stát ochrání lidi, kteří už nemají možnost svůj příjem ani úspory zásadně ovlivnit.
Peníze na důchody zítra nedojdou. Na splnění všech dnešních slibů bez vyšších příjmů, úspor jinde nebo dalšího dluhu jich však v budoucnu skutečně nemusí být dost.
