Článek
Nejdřív příspěvek pryč, potom oprava za pochodu
Od července 2024 už starobní důchodci nedostávají státní příspěvek k penzijnímu připojištění nebo doplňkovému penzijnímu spoření. Kdo měl penzijko založené, najednou zjistil, že stát změnil pravidla během hry. Ne všichni mohli odejít bez ztráty. Někteří by při předčasném ukončení museli vracet státní příspěvky, jiní mohli přijít dokonce i o část vlastních vložených peněz.
Ano, čtete dobře. Člověk si spoří na stáří, dožije se důchodu, stát mu řekne, že už podporu nedostane, a když chce odejít, narazí na sankce. Tohle se lidem vysvětluje těžko i u stolu s kávou, natož u přepážky.
Teď Sněmovna schválila úpravu, která má tyto lidi z pasti pustit. Podle Ministerstva financí se má týkat starobních důchodců se smlouvami uzavřenými před koncem roku 2023. Ti, kteří v penzijku zůstali jen proto, aby nepřišli o dřívější podporu, by mohli smlouvu ukončit bez sankce. A ti, kteří už odešli a peníze kvůli pravidlům ztratili, by mohli požádat o navrácení.
Peníze ano, ale na žádost. Tady bude kámen úrazu
Podstatná věc: kompenzace nemá přijít automaticky na účet. Podle ministerstva budou muset klienti aktivně požádat svou penzijní společnost. Lhůta má být půl roku od účinnosti novely. A novela ještě musí projít zbytkem legislativního procesu. Takže zatím žádné běhání s formulářem, ale také žádné spokojené odložení brýlí do šuplíku.
Tady mám obavu. Senioři se o takových věcech často dozvědí pozdě. Jeden dopis se přehlédne, druhý vypadá jako reklama, třetí skončí mezi složenkami. A kdo nemá děti poblíž nebo internet v mobilu, může klidně prošvihnout půl roku jen proto, že mu nikdo jasně neřekl: babi, dědo, tohle se vás možná týká.
Podle Českých novin se možnost ukončit penzijko bez sankce může týkat zhruba 150 tisíc lidí a kompenzace asi 16 tisíc těch, kteří už předčasně odešli a o peníze přišli. To nejsou tři omylem přehlédnuté smlouvy. To je velká skupina lidí, kteří doplatili na pravidlo napsané od stolu.
Ať už člověk volí kohokoli, tady by měl zpozornět. Důvěra ve spoření na stáří nestojí na barevných letácích bank a fondů. Stojí na tom, že stát nemění podmínky tak, aby slabší strana zůstala stát s taškou u dveří.
Ústavně to prošlo, lidsky to pořád drhne
Zrušení státních příspěvků pro důchodce už posuzoval i Ústavní soud. Ten návrh na zrušení změny odmítl a uvedl, že úprava od 1. července 2024 odňala příspěvek lidem s přiznaným starobním důchodem, ale nezasáhla do minulých nároků způsobem, který by byl protiústavní. Vyplývá to ze stanoviska Ústavního soudu.
Jenže zákonné ještě neznamená rozumné. To si doma u kuchyňského stolu říkáme často. Ústavní soud neřeší, jestli se starší člověk cítí podvedený, když mu stát nejdřív roky posílá příspěvek a potom mu sdělí, že pro něj už motivace ke spoření skončila. Soud řeší mantinely práva. Život řeší složenky, léky, opravu pračky a strach, aby člověk zbytečně nepřišel o pár tisíc, které si střádal po stovkách.
Penzijní společnosti už po změnách v roce 2024 samy připomínaly, že starobní důchodci od 1. července 2024 na státní příspěvek nárok nemají; přehled pravidel uvádí například Generali penzijní společnost. Jenže doporučení „neukončujte smlouvu“ zní jinak člověku, který má slušnou rezervu, a jinak tomu, kdo by ty peníze potřeboval hned.
Kdo má penzijko, měl by si pohlídat dopis i lhůtu
Praktická rada je prostá, i když protivná: kdo je ve starobním důchodu a má staré penzijko, měl by si zjistit, jestli se ho změna týká. Nečekat na sousedku z druhého patra, nečekat na televizní debatu a neříkat si, že „oni to nějak pošlou“. Podle dosavadních informací se bude žádat u penzijní společnosti, ne na sociálce.
Ukončit smlouvu nebude povinnost. Někdo může chtít ve spoření pokračovat, třeba kvůli zhodnocení nebo daňovým odpočtům, pokud má zdanitelné příjmy. Jiný si raději vezme naspořené peníze, protože v osmdesáti už se špatně poslouchá rada, že má člověk myslet na dlouhý horizont.
Celé je to poučení. Když stát chce, aby si lidé spořili na stáří, nesmí s nimi zacházet jako s položkou v excelové tabulce. Senioři nejsou finanční produkt. Jsou to lidé, kteří si často odkládali z malých výplat, z přesčasů, z vdovských důchodů a z toho, co zbylo po nákupu. Jestli se peníze vrátí, dobře. Ale spravedlivé by bylo, kdyby se do takové pasti vůbec nedostali.
