Článek
Nejdříve musíme porovnat částky, které skutečně přijdou na účet
Průměrný starobní důchod dosahoval na konci března 2026 částky 21 793 korun, jak vyplývá ze zveřejněných údajů o českých penzích. Průměrná hrubá mzda činila v prvním čtvrtletí stejného roku podle Českého statistického úřadu 50 282 korun.
Hrubou mzdu však nelze přímo porovnávat s důchodem vypláceným na účet. Po běžných odvodech, dani a základní slevě na poplatníka odpovídá uvedená mzda přibližně 39 500 korunám čistého u zaměstnance bez dalších daňových zvýhodnění.
Průměrný český důchodce má tedy zhruba 55 procent příjmu zaměstnance s průměrnou mzdou. Pokud by chtěl pouze změnou země získat srovnatelnou kupní sílu, potřeboval by žít tam, kde jsou celkové náklady přibližně o 45 procent nižší než v Česku.
Nejde přitom o srovnání s průměrnou mzdou místních obyvatel. Otázka zní, zda si senior za 21 793 korun v zahraničí koupí přibližně tolik, kolik si člověk v Česku pořídí za čistých 39 500 korun.
Hranici splňují hlavně tři asijské země
Pro orientační porovnání lze využít mezinárodní index životních nákladů, který zahrnuje běžnou spotřebu i nájemné. Podle přehledu Numbeo pro polovinu roku 2026 dosahovalo Česko v ukazateli životních nákladů včetně bydlení hodnoty 37 bodů.
Aby česká penze získala kupní sílu průměrné čisté mzdy, musela by cílová země dosahovat přibližně 20,4 bodu nebo méně. Do této hranice se dostaly tři poměrně známé destinace: Indonésie s hodnotou kolem 18,5 bodu, Vietnam s 19,1 bodu a Filipíny s 20,2 bodu.
Po prostém přepočtu by průměrná česká penze měla v Indonésii podobnou sílu jako přibližně 43 600 korun v Česku. Ve Vietnamu by odpovídala asi 42 200 korunám a na Filipínách přibližně 39 900 korunám. Právě Filipíny se tedy nejvíce přibližují přesné odpovědi na otázku z titulku. Vietnam a Indonésie vycházejí ještě o něco levněji.
Je však důležité zdůraznit, že nejde o částky, které by senior skutečně dostal. Jde pouze o vyjádření toho, jaké množství průměrně oceněného zboží, služeb a bydlení by si mohl za český důchod dovolit.
Filipíny vycházejí jako nejpraktičtější finanční vítěz
Nízké ceny samy o sobě nestačí. Senior potřebuje také legální možnost zůstat v zemi dlouhodobě. Z této trojice mají poměrně srozumitelně nastavený program právě Filipíny.
Tamní program SRRV je určen zahraničním zájemcům o dlouhodobý pobyt. Podle aktuálních podmínek filipínského úřadu pro důchodce musí penzista starší 50 let u základní varianty doložit doživotní příjem nejméně 800 dolarů měsíčně a uložit stanovený vklad 15 000 dolarů.
Průměrný český starobní důchod příjmovou hranici při běžném kurzu překonává. Mnohem větší překážkou by byl požadovaný dolarový vklad, který představuje několik set tisíc korun. Země je tedy levná pro každodenní život, vstupní podmínky však nejsou dostupné každému.
Výhodou Filipín je rozšířená angličtina a možnost volit mezi drahou Manilou, turistickými oblastmi a podstatně levnějšími menšími městy. Právě volba místa by rozhodla, zda by propočet opravdu vyšel. V obchodních centrech hlavního města nebo v oblíbeném letovisku může být zahraniční senior daleko nad národním průměrem.
Vietnam a Indonésie vítězí cenou, nikoliv jednoduchostí stěhování
Vietnam nabízí velmi nízké ceny jídla, dopravy, služeb i bydlení mimo nejžádanější části velkých měst. Z čistě ekonomického hlediska by tam český průměrný důchod mohl skutečně působit jako slušný příjem.
Problémem je pobytový režim. Oficiální turistický portál uvádí možnost elektronického víza až na 90 dnů. To se hodí pro vyzkoušení několikaměsíčního pobytu, nikoliv jako automatické právo strávit v zemi celé stáří. Pro skutečné přestěhování by senior potřeboval jiný legální důvod pobytu a musel by počítat s případnými změnami pravidel.
Podobně vychází Indonésie. Národní průměr nákladů je velmi nízký, ale například turistické části Bali mohou být výrazně dražší. Senior, který chce evropský standard bytu, dovážené potraviny a pravidelné návštěvy soukromých zařízení, se do statistického rozpočtu vejít nemusí.
Levnější život totiž zpravidla předpokládá, že se člověk alespoň částečně přizpůsobí místnímu způsobu bydlení, stravování a dopravy. Kdo se pokusí žít úplně stejně jako doma, jen v tropické zemi, velkou část cenové výhody ztratí.
Thajsko ani levnější Evropa přesnou podmínku nesplní
Thajsko, Malajsie, Bulharsko, Albánie nebo Gruzie mohou být proti Česku levnější. Rozdíl však podle průměrných indexů není tak velký, aby se kupní síla penze 21 793 korun vyrovnala české průměrné čisté mzdě.
V těchto zemích by si důchodce mohl proti životu v českém nájmu polepšit, ale nikoliv téměř zdvojnásobit svou kupní sílu. Výhodou evropských zemí naopak může být kratší vzdálenost od rodiny, jednodušší doprava a v některých případech také příznivější pobytový režim. Čistě finanční prvenství ale zůstává jihovýchodní Asii.
Jediný dražší účet může celou výhodu vymazat
Použitý propočet záměrně dává stranou kvalitu zdravotnictví, bezpečnost a podnebí. Při skutečném stěhování je však odsunout nelze. Soukromé zdravotní pojištění ve vyšším věku, pravidelné léky, klimatizace, cesta do Česka nebo pomoc při ztrátě soběstačnosti mohou stát více než celý měsíční rozdíl v cenách potravin.
Výsledek mění také kurz koruny. Český důchod chodí v korunách, zatímco výdaje vznikají v jiné měně. Oslabení koruny může život v zahraničí během krátké doby prodražit, i když se místní ceny nezmění.
Českou penzi je možné posílat i člověku bydlícímu mimo republiku. Je však nutné splnit administrativní podmínky, které popisuje ČSSZ u výplaty důchodů do zahraničí. Samostatně je třeba vyřešit zdravotní pojištění, daňovou rezidenci a povolení k dlouhodobému pobytu.
Nejrozumnějším testem proto není okamžitý prodej českého bytu. Senior může nejprve v zemi strávit dva nebo tři měsíce, vést si přesný přehled nákladů a bydlet způsobem, který by zvládl dlouhodobě.
Na papíře dokážou Filipíny, Vietnam a Indonésie proměnit průměrnou českou penzi v příjem s kupní silou české průměrné mzdy. V reálném životě však vítěze neurčí nejlevnější oběd, ale bydlení, pobytové oprávnění a účet za situace, které se do cenových žebříčků nevejdou.
