Článek
Z částky převedené na eura vyjde Čech jako chudý příbuzný
Stačí převést český důchod na eura a porovnat ho s penzí v Německu, Francii nebo Nizozemsku. Český senior zpravidla prohraje. Západní důchod může být v přepočtu o mnoho tisíc korun vyšší a jeho příjemce má větší možnosti při cestování nebo nákupu zboží s podobnou cenou po celé Evropě.
Dvojnásobná penze však automaticky neznamená dvojnásobnou životní úroveň. Německý či nizozemský senior platí místní nájem, služby, pojištění a řemeslníky. Český penzista nakupuje většinu běžných potřeb za české ceny. Přímý převod měn proto ukazuje, kolik si oba mohou dovolit například na stejné dovolené, nikoliv jak se jim žije doma.
Také označení „západní důchod“ je příliš široké. Francouzský, německý, nizozemský, britský a americký systém fungují odlišně. Někde hraje hlavní roli stát, jinde zaměstnanecká penze, povinný fond nebo vlastní investice. Porovnávat pouze jednu státní dávku znamená část skutečných příjmů vynechat.
Před pádem do chudoby chrání český systém překvapivě dobře
Jiný obraz nabídne srovnání relativní příjmové chudoby. OECD za chudého v tomto ukazateli považuje člověka, jehož příjem nedosahuje poloviny mediánu v dané zemi. Podle posledních srovnatelných údajů, většinou za rok 2022, se pod touto hranicí nacházelo 7,6 procenta českých lidí starších 65 let.
V Německu to bylo 12,6 procenta, ve Spojeném království 15 procent a ve Spojených státech 22,9 procenta. Ještě lépe než Česko naopak vycházela Francie s 6,1 procenta a Nizozemsko se 4,6 procenta. Podrobná čísla zveřejňuje OECD ve srovnání příjmové chudoby seniorů.
Právě zde může vzniknout západní názor, že čeští důchodci jsou vlastně privilegovaní. Přestože dostávají nižší částky, menší podíl z nich spadne hluboko pod životní úroveň své země. Český systém totiž rozdíly mezi nízkými a vysokými penzemi výrazně vyrovnává.
Ukazatel má ale omezení. Česká hranice relativní chudoby je kvůli nižším příjmům obyvatelstva stanovena níže než německá. Člověk se tedy může těsně nad ní vejít do statistiky jako „nechudý“, a přesto velmi pečlivě počítat každou návštěvu lékárny nebo nákup potravin.
Průměrně vydělávající Čech není důchodovým vítězem
Důležitým měřítkem je náhradový poměr. Ten sleduje, jakou část čistého pracovního příjmu může člověku nahradit budoucí penze. OECD ve svém modelu počítá s člověkem, který pracuje celou kariéru a pobírá průměrnou mzdu.
Pro Česko vychází čistý náhradový poměr přibližně na 55,9 procenta. To je o něco více než v Německu, kde model ukazuje 53,3 procenta, ve Spojeném království s 54,2 procenta nebo v USA s 51,3 procenta.
Současně je však český výsledek pod průměrem OECD, který činí 63,2 procenta. Francie dosahuje 70 procent a Nizozemsko, kde velkou roli hrají zaměstnanecké penze, přibližně 96 procent. Údaje a přesnou metodiku obsahuje přehled čistých náhradových poměrů OECD.
Český zaměstnanec s průměrným příjmem tedy nemůže obecně tvrdit, že má jeden z nejštědřejších důchodových systémů. Proti některým západním zemím dopadne lépe, proti jiným výrazně hůře.
Největší výhodu mají lidé s nižšími výdělky
Český výpočet je silně přerozdělovací. Nízké příjmy se při stanovení penze nahrazují podstatně vyšším podílem než vysoké výdělky. Člověk, který celý život vydělával málo, proto může v důchodu zaznamenat menší propad životní úrovně než zaměstnanec s nadprůměrným platem.
Z pohledu ochrany nejslabších jde o přednost. Z pohledu lidí, kteří odváděli vysoké částky, může stejná vlastnost působit jako nedostatečná zásluhovost. Český senior tak může být současně dobře chráněný před úplným propadem a nespokojený s tím, jak málo jeho penze odráží dřívější příjem.
Neobvykle malý je také rozdíl mezi penzemi mužů a žen. Podle Eurostatu pobíraly ženy v Česku v roce 2024 v průměru o 9,6 procenta méně než muži. Průměr Evropské unie dosahoval 24,5 procenta. V Nizozemsku rozdíl přesahoval 36 procent a v Rakousku 35 procent.
Nižší rozdíl neznamená, že jsou české seniorky bohaté. Ukazuje však, že se jejich příjmy ve stáří tolik nevzdálily od penzí mužů. Vdova s nízkým vlastním důchodem přesto může po úmrtí partnera pocítit prudký finanční propad, protože náklady na bydlení neklesnou na polovinu.
O skutečném bohatství často rozhoduje bydlení
Dva lidé se stejným důchodem mohou žít úplně jinak. Majitel splaceného bytu hradí energie, služby a opravy. Nájemník musí ze stejného příjmu každý měsíc odevzdat také tržní nájem. Právě bydlení dokáže z průměrné penze vytvořit slušný příjem i částku, se kterou se téměř nedá vyjít.
Západní pozorovatel může českému seniorovi závidět splacený byt, levnější dopravu nebo nižší cenu některých služeb. Nevidí však, že majitel starého domu může potřebovat novou střechu, vytápění nebo statisíce na rekonstrukci. Nemovitost vytváří majetek, nikoliv automaticky peníze na běžné výdaje.
Podobně zavádějící je srovnávat českého vlastníka bytu s německým nájemníkem a potom závěr vztáhnout na všechny seniory. Spravedlivé srovnání musí postavit vedle sebe domácnosti se stejnou velikostí, podobným bydlením a stejnou potřebou péče.
Ani odchod do penze není mimořádně českou výsadou
Často se tvrdí, že Češi odcházejí do důchodu brzy, zatímco západní Evropané pracují téměř do sedmdesáti. Rozdíl existuje, ale postupně se zmenšuje. Podle modelů OECD má budoucí běžný důchodový věk v Česku dosáhnout 67 let. Stejný věk vychází pro Německo, pro Británii 68 a pro Nizozemsko 70 let. Francouzský model naopak pracuje s nižší hranicí.
Současní čeští důchodci mohli odcházet dříve než budoucí generace, nešlo však o výsadu neznámou na Západě. Také tam existují předčasné penze, výjimky pro dlouhé kariéry a ostré spory o každý rok práce navíc.
Stěžovat si mohou, za privilegované se ale považovat nemusí
Čeští senioři mají oprávněný důvod upozorňovat na drahé bydlení, energie, potraviny, léky nebo nedostupné služby. Nízký podíl lidí pod statistickou hranicí chudoby nezaplatí osamělé seniorce rozbitou pračku ani soukromého zubaře.
Současně není přesné popisovat všechny české penzisty jako zbídačenou skupinu. Systém poměrně účinně tlumí extrémní příjmové rozdíly, chrání lidi s nízkými celoživotními výdělky a vytváří menší rozdíl mezi penzemi mužů a žen než většina Evropy.
Výsledek proto není ani „český chudák“, ani „privilegovaný důchodce“. Český senior má ve srovnání se Západem nízký příjem v absolutních částkách, ale poměrně silnou základní ochranu. Zda se cítí bezpečně, nakonec rozhoduje především bydlení, zdraví, rodinná situace a to, kolik mu po povinných platbách skutečně zůstane.
