Článek
Stejný věk, úplně jiná penze
U důchodů umí být rozdíl krutý. Dva lidé jsou stejně staří, oba celý život nějak pracovali, oba mají pocit, že státu své odvedli. Jenže jeden byl zaměstnanec se slušnou mzdou, druhý OSVČ, která dlouhá léta platila jen povinné minimum. A pak může přijít rozdíl ne v pár stovkách, ale v tisících měsíčně.
Důchod se totiž nepočítá z dojmu, kolik se člověk nadřel. Podle České správy sociálního zabezpečení se starobní penze skládá ze základní výměry a procentní výměry. Základní část je stejná pro všechny, v roce 2026 činí 4 900 korun. Ta druhá se odvíjí hlavně od výdělků a získané doby pojištění. A právě tady se živnostníkům vrací to, co roky posílali na sociálním pojištění.
Jestli někdo platil nízké zálohy, neznamená to jen nižší platbu dnes. Znamená to i slabší základ pro budoucí výpočet. Ono se to v padesáti ještě dá přehlížet. Člověk řeší zakázky, auto, hypotéku, děti na škole a bolavé rameno. Jenže v pětašedesáti už nejde říct: tak já bych si to prosím přepočítal jinak.
OSVČ si kupují volnější ruce, ale někdy i slabší stáří
Živnostníkům nikdo nemá závidět. Mnozí nemají placenou dovolenou, jistotu mzdy ani nemocenskou, pokud si ji neplatí. Když zakázky nejsou, složenky stejně přijdou. Jenže u důchodu platí protivná jednoduchost: z malých odvodů nebývá velká penze.
ČSSZ u záloh OSVČ uvádí, že minimální záloha na důchodové pojištění pro hlavní činnost činí v roce 2026 podle aktuálně publikovaných pravidel 5 720 korun, u vedlejší činnosti 1 574 korun. Záloha se počítá z vyměřovacího základu a ten je u OSVČ navázaný na daňový základ, nikoli na tržby, které lidem často matou hlavu.
Do toho přišla další politická otočka. Ministerstvo financí oznámilo, že Sněmovna přehlasovala veto Senátu a schválila zpětné snížení minimálního měsíčního vyměřovacího základu OSVČ ze 40 na 35 procent průměrné mzdy; zákon podle Ministerstva financí míří k podpisu prezidenta. Pro živnostníky to může být úleva v peněžence. Pro budoucí penzi je ale pořád dobré nezapomenout, že nižší povinný odvod není žádné důchodové požehnání.
Tady je ta past. Každý rád platí méně, dokud platí. Málokdo rád bere méně, až přijde řada na důchod.
Padesátka je poslední slušné varování
Kdo má dnes kolem padesáti, neměl by čekat na dopis z úřadu těsně před penzí. ČSSZ nabízí Informativní důchodovou aplikaci, kde si člověk může zkontrolovat evidované doby pojištění a získat orientační odhad starobního důchodu. Není to věštírna, ale lepší než spoléhat na sousedku, která „někde slyšela“.
U OSVČ má smysl podívat se nejen na roky, ale i na základy. Jestli někdo dlouho platí minimum a zároveň nemá vlastní úspory, penzijko, investice nebo majetek, měl by zbystřit. Ne za rok. Teď. V padesáti se ještě dá něco změnit: navýšit odvody, víc spořit, upravit podnikání, doplatit dobrovolné pojištění tam, kde to zákon dovolí, nebo si aspoň realisticky říct, jaký životní standard ho čeká.
Průměrný starobní důchod byl podle Českého statistického úřadu v prosinci 2025 ve výši 21 175 korun. Jenže průměr je stará potvora. Někomu ukáže slušné číslo, jinému schová dvanáct nebo čtrnáct tisíc a otázku, jak z toho zaplatit nájem, léky a zubaře.
Nejde o strašení živnostníků. Jde o obyčejnou poctivost. Nízké odvody pomáhají přežít dnešní měsíc, ale mohou zhoršit celé stáří. A stát by to měl lidem říkat jasněji, ne až ve chvíli, kdy už mají šediny, složku s papíry a strach otevřít výpočet.
Padesátníci ještě nejsou staří. Ale na důchod už nejsou mladí dost na to, aby mohli mávnout rukou. Kdo dnes nechce vědět, kolik má v systému zapsáno, může se za pár let divit. A u důchodu bývá takové překvapení drahé, dlouhé a každý měsíc znovu viditelné na účtu.
