Článek
Když člověk raději vezme méně, ale hned
Rozumím tomu. Člověk má za sebou čtyřicet let práce, bolí ho záda, v práci se tváří, že starší zaměstnanec je přítěž, a do toho ze všech stran slyší o reformách, posunech a nových pravidlech. Pak si řekne: raději půjdu dřív a budu mít aspoň jistotu.
Podle ČT24 požádalo za leden a únor 2026 o předčasný starobní důchod 3 419 lidí, zatímco ve stejném období roku 2025 to bylo 1 407 žádostí. To už není pár jednotlivců, kteří si špatně spočítali odchod. To je jasný signál, že lidé systému nevěří a berou to, co jim ještě připadá uchopitelné.
Předčasný důchod se lidem často nejeví jako výhoda, spíš jako únik. Únik z práce, kterou už nezvládají. Únik z nejistoty, co politici zase změní. Únik z pocitu, že když budou čekat, dopadnou ještě hůř.
Jenže tady je potřeba říct pravdu bez sladkého obalu. Předčasná penze není řádný důchod o něco dřív. Je to nižší důchod, a krácení zůstává trvale.
Jistota existuje, ale zadarmo není
Česká správa sociálního zabezpečení uvádí, že v roce 2026 je pro předčasný starobní důchod potřeba 40 let doby pojištění a odejít lze nejvýše tři roky před dosažením důchodového věku. Důchod se krátí podle toho, o kolik dní člověk odchází dřív, a toto krácení je trvalé.
To poslední slovo je nejdůležitější. Trvalé.
Znám lidi, kteří si řeknou, že to nějak vydrží, hlavně když už nebudou muset do práce. A někdy mají pravdu. Když je člověk vyčerpaný, nemocný nebo ve firmě jen čeká, kdy ho pošlou pryč, může být dřívější odchod rozumné řešení. Zdraví si za pár stovek navíc člověk nekoupí.
Ale kdo má ještě možnost pracovat a rozhoduje se jen ze strachu, měl by si dát velký pozor. Každý měsíc v penzi pak může připomínat, že rozhodnutí bylo rychlé. A v důchodu už se těžko dohání to, co člověk podepsal jednou žádostí.
Novinkou je mírnější krácení pro ty, kteří mají opravdu dlouhou pracovní dráhu. ČSSZ popisuje, že lidé s alespoň 45 lety pojištění mají od roku 2026 při předčasném důchodu nižší krácení, konkrétně 0,75 procenta výpočtového základu za každých započatých 90 dní. Pro ostatní platí tvrdší režim. A to je rozdíl, který může v penzi bolet nebo pomoci.
Třetina předčasných důchodů není náhoda
Předčasné penze nejsou žádný okrajový jev. Podle Českého statistického úřadu tvořily ke konci roku 2025 předčasné starobní důchody 32,8 procenta všech příjemců plného starobního důchodu. Průměrný plný starobní důchod dosáhl v prosinci 2025 částky 21 175 korun.
Skoro třetina. To je hodně.
Ať mi nikdo neříká, že všichni ti lidé jen pohodlně prchají z práce. Mnozí začali pracovat brzy, v učilišti nebo hned po škole. Dělali rukama, na směny, v provozech, kde se o „aktivním stárnutí“ hezky mluví jen na konferencích. V šedesáti už tělo není tabulka v ministerském materiálu. Tělo je koleno, plotýnka, vysoký tlak a únava, která nejde dospat za víkend.
Na druhou stranu stát nemůže předstírat, že masový odchod do předčasných penzí nic nestojí. Stojí. Lidi i systém. Člověk dostane méně peněz. Stát přichází o pracovníky a zároveň vyplácí důchody delší dobu. Tady nevítězí nikdo, jen se různě přesouvá bolest.
Proto bych každému řekla: neberte předčasný důchod podle nálady, strachu ani řečí v hospodě. Nechte si spočítat konkrétní varianty. Zkontrolujte roky pojištění. Podívejte se, jestli nespadáte mezi dlouho pracující s mírnějším krácením. A hlavně si přiznejte, jestli utíkáte z nutnosti, nebo z obavy.
Obojí je lidské. Ale jen jedno se dá těžko odkládat.
Nápor žádostí ukazuje, že lidé chtějí jistotu. Já se jim nedivím. Jenže jistota s trvale nižším důchodem není výhra, spíš dohoda se systémem: dnes mi dej klid a já za něj budu platit každý měsíc. Kdo to ví a počítá s tím, ať jde. Kdo to neví, může jednou sedět nad výměrem a říkat si, že ten klid byl dražší, než čekal.
