Vyděláváte kolem 80 tisíc měsíčně? V důchodu vás může zaskočit propad, na který stát nestačí

Kdo bere kolem 80 tisíc hrubého, často předpokládá, že mu stát jednou vrátí alespoň slušnou část životního standardu. Tady bývá první studená sprcha. Důchod se nepočítá z poslední výplaty ani z toho, kolik člověk za kariéru odevzdal na odvodech. Počítá se z dlouhodobého průměru příjmů, přepočteného podle zákonných pravidel, a ten se následně výrazně redukuje.

Pro důchody přiznané v roce 2026 se z příjmu do 21 546 korun započítává 99 procent. Z části mezi 21 546 a 195 868 korunami už jen 26 procent. Nad tuto hranici se nepřihlíží vůbec, jak uvádí Česká správa sociálního zabezpečení. Vysoký příjem tedy důchod zvýší, ale zdaleka ne tak, jak by člověk čekal podle výplatní pásky.

Představme si člověka, který má po přepočtu celoživotních výdělků osobní vyměřovací základ 80 tisíc korun a získal 45 let pojištění. Ve zjednodušeném modelu bez výchovného, předčasnosti a dalších zvláštností by mu v roce 2026 vyšel důchod zhruba na 29 až 30 tisíc korun měsíčně. Žádná bída. Jenže propad z osmdesáti tisíc na necelých třicet je pořád propad, který nepřekryje věta, že průměrná penze přece roste.

Takže kdo měl vysoký příjem, mívá často také vyšší životní náklady. Větší byt, hypotéku, auto, pojištění, pomoc dospělým dětem, návyky, které nebyly před penzí nijak přepychové. Při odchodu z práce pak nezmizí všechno najednou. Výdaje zůstávají, ale příjem se scvrkne.

Není to chyba úřednice ani ztracený rok v evidenci. Český systém je postavený tak, aby rozdíly mezi důchody nebyly stejné jako rozdíly mezi mzdami. Nízké příjmy nenechá spadnout úplně dolů, vyšší příjmy naopak přibrzdí. Pro společnost je to obhajitelný princip. Pro člověka, který roky odváděl pojistné z nadprůměrné mzdy, je to ale někdy velmi hořké probuzení.

A nový důchodový systém tento rozdíl ještě o něco prohloubí. U nově přiznávaných důchodů se od roku 2026 postupně snižuje jak zápočet příjmu do první redukční hranice, tak sazba za rok pojištění. V roce 2026 činí sazba 1,495 procenta výpočtového základu za každý celý rok, v dalších letech bude dále klesat až na 1,45 procenta. ČSSZ u důchodové reformy to popisuje jako pozvolné zpomalení růstu nových penzí.

Nejcitelnější to bude pro lidi, kteří jsou dnes dobře placení, ale nemají vlastní rezervu. Často žijí v pocitu, že mají na důchod ještě daleko a že při takové mzdě se není čeho bát. Jenže vysoký příjem není totéž co majetek. Kdo všechno spotřebuje na běžný život, může po šedesátce zjistit, že stát mu sice pošle penzi, ale na zachování dosavadního života zkrátka nestačí.

Nejde o to strašit lidi s vyšší mzdou, aby si doma sedli s kalkulačkou a přestali spát. Jde o to, aby přestali věřit, že si stát jejich životní úroveň automaticky přenese do důchodu. Nepřenese. Státní penze je základ příjmu ve stáří, ne náhrada za všechny roky vyšších výdělků.

Rozumný člověk si proto nemá hlídat jen plat, ale i to, co po něm zůstane. Kolik má odpracovaných let, zda v evidenci nechybí výdělky, jak vypadá jeho bydlení bez pravidelné mzdy a zda by domácnost přežila, kdyby jeden z partnerů zemřel nebo onemocněl. To už není finanční kouzelnictví. To je obyčejná opatrnost.

Pomoci může Informativní důchodová aplikace ČSSZ, která ukáže evidované doby, příjmy i orientační odhad budoucí penze. Výsledek není věštba, ale užitečné zrcadlo. Člověk aspoň uvidí, zda mu za několik let nehrozí propad, který dosud nechtěl vidět.

Vysoká mzda tedy není vstupenka k vysokému důchodu. Je to možnost připravit se lépe než lidé, kteří takovou šanci nemají. Kdo ji promarní v domnění, že se o něj stát postará podle výplatní pásky, může jednou zjistit, že nejdražší nebyl život před důchodem. Nejdražší je nevědět, jak moc se po něm změní.