Článek
Dnešní odvody platí dnešní penze
Představa, že si každý zaměstnanec během života odkládá peníze na vlastní důchodový účet, je mylná. Český systém je průběžný. Jak vysvětluje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pojistné placené současnými zaměstnanci, zaměstnavateli a podnikateli se používá na důchody vyplácené nyní.
Výše penzí proto nezávisí pouze na tom, kolik odpracovali dnešní senioři. Rozhoduje také počet pracujících, jejich mzdy, zaměstnanost a objem řádně odvedeného pojistného. Když příjmy nestačí, stát rozdíl doplní z dalších rozpočtových příjmů. Ani ty ovšem nevznikají samy – pocházejí z daní, omezení jiných výdajů nebo z půjčených peněz.
Rozměr systému je značný. Podle nejnovější analýzy MPSV se jen za první čtvrtletí roku 2026 na dávkách důchodového pojištění bez plateb do ciziny vydalo 176,9 miliardy korun. Meziročně to bylo o 6,2 miliardy více.
Vyšší penze nejsou nelegitimním požadavkem. Mnoha seniorům po zaplacení bydlení, energií a léků nezůstává příliš velká rezerva. Poctivá debata však musí vedle částky na složence ukázat také zdroj peněz.
Rozhoduje, kolik hodnoty vznikne za hodinu práce
Vyšší zaměstnanost a mzdy přinášejí do systému více pojistného. Samotný růst mezd ale není bez hranic. Pokud dlouhodobě výrazně předbíhá produktivitu, firmy platí více za práci, aniž by vytvořily odpovídající množství výrobků a služeb. Náklady se pak mohou promítnout do cen, slabší konkurenceschopnosti nebo omezení pracovních míst.
Produktivita neznamená, že má člověk běhat rychleji kolem stroje nebo pečovatelka zvládnout více klientů. Jde o hodnotu vytvořenou za pracovníka či odpracovanou hodinu. Zvyšují ji lepší technologie, smysluplné investice, kvalitní dopravní a energetická infrastruktura, vzdělání i méně zbytečné administrativy.
Aktuální čísla jsou smíšená. Český statistický úřad uvádí, že v prvním čtvrtletí 2026 produktivita na jednoho pracovníka meziročně vzrostla o 1,1 procenta. Hodinová produktivita však klesla o 0,8 procenta, protože počet odpracovaných hodin rostl rychleji než vytvořená hodnota. Reálná průměrná mzda současně stoupla o 6,4 procenta.
Jedno čtvrtletí samozřejmě nerozhodne o důchodech za dvacet let. Naznačuje však, proč nelze zaměňovat rychlejší růst výplat s trvalým zvýšením výkonnosti ekonomiky. Podstatné bude, zda firmy dokážou více investovat a posouvat se k činnostem s vyšší přidanou hodnotou.
Každý slib by měl mít zveřejněný účet
Pravidelná valorizace není dárek vlády. Má důchody chránit před zdražováním a částečně je spojovat s růstem reálných mezd. V roce 2026 se základní výměra zvýšila na 4 900 korun a procentní výměry přiznaných důchodů se zpravidla zvedly o 2,6 procenta, jak uvádí ČSSZ.
Nad rámec zákonných valorizací lze penze zvýšit politickým rozhodnutím. Pak ale musí zaznít, zda půjde o jednorázový, nebo trvalý výdaj, kolik bude stát za celý rok a odkud peníze přijdou. Formulace „zaplatí stát“ není odpověď. Stát nemá jinou peněženku než příjmy od obyvatel a firem, výnosy svého majetku a dluh.
Dlouhodobý tlak nezmizel ani po posledních reformách. Národní rozpočtová rada odhaduje, že v nejobtížnějších desetiletích může schodek penzijního systému dosahovat přibližně 1,5 procenta hrubého domácího produktu. Hlavní příčinou je stárnutí obyvatelstva a méně lidí v produktivním věku.
Při posuzování slibu proto sledujte čtyři věci: zda jde o platný zákon, nebo teprve návrh, jaká bude částka po odečtení inflace, kolik opatření stojí ročně a kdo je zaplatí. Důstojný důchod se pozná podle toho, co si za něj člověk koupí – nikoliv podle počtu nul, které lze připsat před volbami.
