Článek
Renta pro sportovce zatím není hotová věc
V Poslanecké sněmovně se objevil návrh, který má otevřít cestu k podpoře bývalých úspěšných sportovních reprezentantů. Nejde zatím o hotový zákon ani o automatické zvýšení starobního důchodu, jak by si někdo mohl myslet podle titulku u kávy. Podle Seznam Zpráv změnu prosazují ministr pro sport Boris Šťastný a místopředseda Sněmovny Patrik Nacher, a to přes úpravu zákona o podpoře sportu.
Smysl má být dvojí. Mladším vrcholovým sportovcům pomoci se vzděláním po kariéře, starším bývalým reprezentantům zase v situaci, kdy se po letech služby sportu ocitnou ekonomicky špatně. To se říká pěkně a já proti tomu lidsky nic nemám. Kdo přivezl medaili, kdo celé mládí nechal na tréninku a pak skončil s bolavými zády a malým důchodem, ten si zaslouží víc než potlesk při výročí.
Jenže právě tady začíná ta nepohodlná část. Návrh zatím neříká jasnou částku. Neříká ani jednoduché pravidlo, že každý bývalý reprezentant dostane tolik a tolik korun k penzi. Podle Měšce by mělo jít přibližně o stovku lidí a peníze by šly přes Národní sportovní agenturu formou dotace. To už nezní jako důchodová dávka, ale spíš jako zvláštní státní ocenění s úředním filtrem.
Dobré jméno země je zásluha, ale není jediná
Sportovci dělali republice jméno. To je pravda. Když člověk slyšel hymnu po vítězství, i doma u staré televize ho občas píchlo u srdce. Jenže dobré jméno země nedělali jen olympionici. Dělala ho i zdravotní sestra na noční, učitelka na vesnici, horník, pečovatelka, řidič autobusu nebo dělník, který čtyřicet let vstával za tmy a v důchodu se bojí vyúčtování za plyn.
A tady bude část veřejnosti bručet. Ne proto, že by lidé bývalým sportovcům nepřáli. Ale proto, že český důchodový systém už dnes působí na mnoho seniorů jako špatně seřízená váha. Někomu ukáže skoro dost, jinému málo, a pak se ještě přijde s novou zvláštní kategorií. Podle Českého statistického úřadu byl průměrný starobní důchod v prosinci 2025 ve výši 21 175 korun. Průměr, jak víme, je potvora. Jednomu přidá pocit slušnosti, druhému schová jeho osmnáct tisíc a studené ruce v kuchyni.
Je fér říct, že některé sportovní kariéry opravdu zničí běžnou pracovní dráhu. Vrcholový sport často nečeká na diplom, praxi ani slušné odvody. Člověk reprezentuje stát ve věku, kdy jiný sbírá roky do důchodu. Jenže stejně tak stát dlouho neumí pořádně ocenit péči o blízké, nízkopříjmovou práci nebo profese, kde si lidé zdraví odpracují až do šroubku.
Rozhodovat bude nastavení, ne slavnostní řeči
Zákon o podpoře sportu už dnes říká, že sport je veřejně prospěšná činnost a stát ho podporuje mimo jiné přes Národní sportovní agenturu. V aktuálním znění je to vidět v e-Sbírce. Přidat do systému další podporu tedy právně možné je. Otázka je, jak bude vypadat v praxi.
Jestli má jít o pomoc lidem v nouzi, pak musí být jasné, kdo na ni dosáhne, podle čeho se bude posuzovat příjem, majetek, zdravotní stav a sportovní zásluhy. Jinak se z toho stane další úřední šero, kde se slušný člověk bojí zeptat a šikovnější si poradí rychleji. Těch šer už máme v dávkách a penzích dost.
Také by se nemělo tvářit, že renta pro úzkou skupinu vyřeší problém stáří po sportovní kariéře. U současných mladých sportovců je možná důležitější vzdělání, pojištění, druhá profese a normální návrat do práce. Renta pro pár starších zasloužilých lidí může být lidské gesto. Systémová oprava to ale není.
Pomoc ano, ale bez zapomínání na ostatní
Já bych bývalému olympionikovi v bídě pomoc neupírala. Naopak. Stát umí utratit peníze za horší věci než za člověka, který ho poctivě reprezentoval a na stará kolena nemá klid. Ale měla by u toho zaznít jednoduchá věta: pomoc pro výjimečné nesmí sloužit jako výmluva, proč se neřeší obyčejní.
Protože většina důchodců žádnou medaili doma nemá. Má pracovní knížku, staré ruce, někdy vdovský důchod a lékovku na stole. Nikdo jim nebude děkovat na tribuně. Přitom i oni drželi tuhle zemi pohromadě, jen bez kamery a stupňů vítězů.
Připravovaná úprava může být slušná, pokud bude přesná, střídmá a opravdu sociální. Ne jako politická medaile navíc, kterou si někdo připne před volbami. Bývalým reprezentantům v nouzi pomozme. Ale nevyprávějme u toho ostatním seniorům, že na ně přijde řada až někdy potom. Stáří bez peněz totiž nečeká na slavnostní ceremoniál.
