Článek
Nejstarší senioři mají dostat víc. Konečně
Když se mluví o přidání lidem po osmdesátce, nebudu dělat, že je to špatně. Není. Ve vysokém věku už člověk nemá moc možností, jak si peníze obstarat sám. Nepůjde na brigádu do skladu, nepřidá si noční směnu a většinou už ani nemá sílu obíhat úřady.
Podle Ministerstva práce a sociálních věcí má nově přijít věkové navýšení důchodu o 500 korun vždy při dosažení 80, 85, 90 a 95 let. Při stých narozeninách má jít o 1 000 korun. Dnes se důchod automaticky zvyšuje hlavně při 85 letech, takže posun k osmdesátce by pro řadu lidí znamenal peníze dřív.
A dřív je ve stáří podstatné slovo.
Kdo má přes osmdesát, neplánuje život po pětiletkách. Řeší léky, pečovatelskou službu, dopravu k lékaři, zuby, brýle, telefon a někdy i obyčejné teplo doma. Pětistovka z mladého pohledu nevypadá slavně. Z pohledu starého člověka to může být rozdíl mezi tím, jestli si koupí všechno potřebné, nebo zase něco odloží.
Jenže pozor. Tohle přidání pomůže jen těm, kteří se daného věku dožijí. A ostatní důchodci? Ti budou dál čekat na standardní valorizaci a na to, jestli se z politických slibů stane skutečný zákon.
Valorizace zní lépe, ale peněženka pozná až výsledek
Další návrh se týká valorizací. Ministerstvo práce uvádí, že by se do valorizace mělo započítávat 50 procent růstu reálné mzdy místo dosavadní jedné třetiny. Na papíře to vypadá jako lepší ochrana životní úrovně důchodců. A ano, smysl to má.
Jenže důchodce nežije na papíře. Žije v obchodě, u lékaře, v bytě s účtem za energie a v lékárně, kde doplatek umí zkazit celý den.
Podle Českého statistického úřadu pobíralo ke konci roku 2025 starobní důchod 2,346 milionu lidí a průměrný plný starobní důchod činil 21 175 korun. To je částka, ze které se dá žít slušně hlavně tehdy, když má člověk levné bydlení, rozumné zdraví a ještě trochu štěstí. Jakmile jedno z toho chybí, i valorizace se rychle rozpustí.
Proto bych byla s nadšením opatrná. Vyšší započítání růstu mezd je dobrý směr, ale samo o sobě neznamená, že důchodci přestanou počítat každou stokorunu. Zvlášť ti, kteří jsou hluboko pod průměrem. Ti na hezké formulace slyšeli už mockrát.
A někdy už mají právem dost.
Věk 65 let se slibuje, ale zatím se odkládá
Největší háček je u důchodového věku. Současná pravidla podle České správy sociálního zabezpečení počítají s postupným růstem věku odchodu do penze až na 67 let. To je platný stav, podle kterého se lidé mají řídit, dokud se zákon skutečně nezmění.
Ministr práce Aleš Juchelka dříve pro iROZHLAS mluvil o návrhu, který by věk znovu zastropoval na 65 letech, změnil valorizace a přidal nejstarším seniorům. Jenže později se ukázalo, že zastropování nemá přijít hned, ale až s další vlnou změn a spolu s úpravami pro náročné profese.
A tady se člověk zarazí. Protože pro padesátníka nebo šedesátníka není důchodový věk teoretická položka. Je to otázka, kolik let ještě vydrží v práci. Jestli zvládne směny. Jestli ho zaměstnavatel vůbec bude chtít. Jestli mu zdraví dovolí čekat.
Část důchodců si tedy může polepšit docela konkrétně. Hlavně ti nejstarší. To je dobrá zpráva a nebudu ji shazovat. Jenže velká část lidí pořád sleduje hlavně politickou mlhu kolem věku odchodu do penze. A ta mlha je únavná.
Stát by měl přestat dávkovat naději po kapkách. Když chce lidem říct, že jim přidá, ať řekne komu, kdy a kolik. Když chce snížit důchodový věk, ať ukáže zákon a peníze. Ne další slib na později.
Protože starý člověk nemá čas čekat na dokonale zabalenou reformu. A člověk před penzí už vůbec ne. Ten potřebuje jistotu, ne další krásnou větu, která zatím platí jen na tiskové konferenci.
