Článek
Stavba, hospoda i úklid: národnost v tom nehraje roli
Každý zná podobný příběh. Někdo pracuje na stavbě, uklízí, rozváží jídlo nebo bere směny v hospodě a část peněz dostává v obálce. Někdy jde o cizince, jindy o českého řemeslníka, který už léta říká, že „státu přece nic dávat nebude“. Ve skutečnosti je jedno, odkud člověk je. Rozhoduje jen to, zda jeho práce byla legálně přihlášená a zda se z ní odvádělo důchodové pojištění.
Práce bez smlouvy, bez přihlášení nebo s částí mzdy utajenou před úřady se do důchodového konta nepropíše. ČSSZ pak nemá evidovaný příjem ani dobu pojištění, z níž by mohla budoucí penzi počítat. Člověk sice dostal víc peněz hned, ale zároveň si odřezával kus budoucího nároku. Důchodový systém nemá paměť na to, kdo kolik tahal pytlů s cementem. Pamatuje si jen to, co je v evidenci. ČSSZ vede přehled zaměstnání, dob pojištění a od roku 1986 také evidovaných výdělků.
Pozor ale na jednu věc. Jestli měl člověk normální pracovní smlouvu, byl řádně zaměstnaný a zaměstnavatel jen neodvedl pojistné, není to jeho vina. Doba se mu pro důchod započítá a dluh vymáhá stát po firmě. Problém nastává tam, kde práce oficiálně vůbec neexistovala nebo kde byla přiznaná jen malá část mzdy. ČSSZ to říká jasně: neplacení zaměstnavatele samo o sobě nárok zaměstnance neničí.
Bez potřebných let nemusí přijít ani běžný důchod
Na řádný starobní důchod dnes nestačí dožít se důchodového věku. Člověk musí mít také nejméně 35 let důchodového pojištění, přičemž se za určitých podmínek započítávají i náhradní doby, například péče o malé dítě nebo část evidence na úřadu práce. Kdo roky pracoval načerno, má v těchto letech jednoduše díru. A díra v evidenci není kosmetická vada, ale problém, který může rozhodnout o tom, zda nárok vůbec vznikne. Zákon o důchodovém pojištění stanoví hranici 35 let pro běžný nárok.
Existují pozdější a přísnější cesty. Kdo nemá 35 let, může při dosažení řádného důchodového věku uspět alespoň s 30 lety skutečné pojištěné práce bez náhradních dob. Další možnost nastává až o dva roky později, kdy zákon připouští důchod při nejméně 20 letech pojištění, případně při 15 letech skutečně odpracované a pojištěné činnosti. To už ale není žádná pohodlná pojistka pro člověka, který se celý život spoléhal na obálky s hotovostí.
Kdo nemá ani těchto patnáct let, může ve stáří narazit opravdu tvrdě. Ne proto, že by mu stát chtěl něco „dát sežrat“, ale proto, že do systému nemá zapsanou potřebnou účast. Pak zbývá řešit jiné sociální dávky podle příjmů a majetku, nikoli čekat na klasický starobní důchod.
Bokem vyplacená mzda sníží důchod i tomu, kdo na něj dosáhne
Častější je jiný případ. Člověk sice odpracuje dost let, protože část kariéry měl normálně, ale dlouhé období dostával oficiálně minimální mzdu a zbytek v hotovosti. Důchod mu pak nejspíš vznikne, jenže bude počítán z nízkých evidovaných příjmů. Vyšší částka v obálce v důchodovém výpočtu neexistuje.
Tohle bývá nepříjemné hlavně pro lidi, kteří si ve čtyřiceti říkali, že pár tisíc navíc každý měsíc se vyplatí. Za dvacet let už nemusí vědět, kdo jim tehdy peníze dával, firma může být zrušená a svědci dávno pryč. Papír, ten starý neřád, se najednou ukáže jako cennější než hotovost, která dávno zmizela v nájmu, opravách auta a běžném životě.
Cizinec navíc nemusí nutně zůstat bez důchodu jen proto, že v Česku pracoval krátce. Pokud legálně platil pojištění v jiné zemi Evropské unie nebo ve státě, s nímž má Česko smlouvu, mohou se doby pojištění pro nárok sčítat. To ale platí pro řádně pojištěnou práci, ne pro stavbu načerno. Ministerstvo práce tuto možnost výslovně uvádí.
Kdo chce vědět, na čem je, nemusí čekat na šedesátku. V Informativní důchodové aplikaci si lze zkontrolovat evidované roky, chybějící dobu i odhad penze. Hotovost bokem může být příjemná dnes. V důchodu se ale často promění v otázku, proč člověk tolik let pracoval a stát mu je neumí najít.
