Vyhoření není jen únava: důsledky a možnosti pomoci

Syndrom vyhoření výrazně ovlivňuje nejen samotného jedince, ale také jeho okolí – rodinu, přátele i kolegy. Člověk trpící vyhořením často reaguje podrážděně, uzavírá se do sebe a jeho chování může být konfliktní. Významnou roli hraje únava, která je důsledkem dlouhodobého stresu a problémů se spánkem.
Mezi časté fyzické projevy patří bolesti hlavy a zad, svalové napětí, potíže s trávením nebo bušení srdce. Tyto příznaky mohou postupně oslabovat kognitivní funkce, tedy schopnost soustředění, paměti a rozhodování. Organismus se brání pomocí psychických obranných mechanismů.

Únik je jednou z přirozených reakcí na zátěž. Může se projevovat různě – výmluvami, vyhýbáním se kontaktu, či izolací. Někteří lidé začnou nadměrně snít nebo sahají po návykových látkách, které jim krátkodobě změní vnímání reality.

Další formy úniku zahrnují odmítání sociálního kontaktu, uzavírání se do sebe, soustředění na problémy ostatních, pláč, časté stěžování si nebo pocity, že jsou obětí okolností. Typické je také potlačování nepříjemných zážitků, návrat k dětským způsobům řešení situací, popření problémů (vytěsnění) nebo jejich bagatelizace. Časté jsou i somatické projevy – fyzické potíže, které mají psychický původ.

Další reakcí může být útok – buď verbální nebo fyzická agrese vůči okolí, či vůči sobě samému např. formou sebepoškozování. Častou formou je i tzv. projekce, kdy jedinec přenáší vlastní negativní pocity na druhé. Jindy jde o egocentrické chování, snahu upoutat pozornost, identifikaci s ideálem či racionalizaci nepříznivých událostí jako „správných“.

Syndrom vyhoření může vzniknout i kvůli nerealistickým očekáváním. Někdy jedinec nastoupí do zaměstnání s idealistickými představami, které se během reality práce rozplynou. Rutinní úkoly, nedostatek uznání nebo nemožnost profesního růstu mohou vést ke zklamání a pocitu marnosti.

Ztráta motivace často přichází po dosažení určitého cíle, kdy očekávané naplnění nepřijde. Následuje pocit smutku, beznaděje, únava a ztráta sebevědomí. Člověk může začít pochybovat o své hodnotě, uzavírá se do sebe a přestává mít chuť pokračovat dál.

Jedním z nejdůležitějších kroků je podpora ze strany rodiny a přátel. Změna životního stylu, dostatek spánku, relaxace, sport nebo masáže mohou pomoci znovu nabrat sílu. Doporučuje se také věnovat se koníčkům nebo objevit nové aktivity, které přinášejí radost.

Pro osamělé lidi, kteří pracují v nevyhovujícím prostředí, je situace o to těžší. Důležité je však včas rozpoznat příznaky vyhoření a začít je aktivně řešit – nejprve se zaměřit na akutní potíže, přehodnotit pracovní i osobní priority a nastavit si čas na odpočinek a regeneraci.

Pomoci může změna pracovního prostředí nebo přístupu k práci. Klíčem je naučit se vnímat vlastní potřeby, věnovat se sobě a teprve poté pomáhat druhým.

Stres, deprese a syndrom vyhoření mohou ovlivnit kvalitu našeho života i pracovní výkon. Je důležité nepodceňovat varovné signály a aktivně hledat způsoby, jak těmto stavům předcházet nebo je účinně řešit. Každý z nás si zaslouží žít život v rovnováze a s pocitem pohody. Pokud se cítíte dlouhodobě vyčerpaní, nebojte se požádat o pomoc – vaše duševní zdraví je na prvním místě.

Neváhejte a udělejte dnes ten první krok k vašemu spokojenějšímu a naplněnějšímu životu.

Jmenuji se Miroslava Vokounová Krepčíková a mým posláním je pomáhat lidem v náročných životních situacích. Díky dlouholetým zkušenostem v osobním poradenství jsem již mnohým pomohla najít cestu k osobnímu růstu a ke zbavení se toho, co je tížilo. Učím klienty, jak znovu získat sílu a motivaci k překonání jejich problémů. Mé mnohaleté odborné znalosti a praktické zkušenosti z pomáhající profese, mi umožňují vést mé klienty správným směrem – k naplněnému životu v radosti a spokojenosti.