Článek
Původní obyvatelé a rané osídlení
První lidé dorazili do Grónska přibližně kolem roku 2500 př. n. l. z oblasti dnešní Kanady. Jednalo se o paleoeskymácké kultury (Saqqaq, Dorset), které se přizpůsobily extrémním arktickým podmínkám. Přímými předky dnešních Gróňanů (Kalaallitů) jsou Inuité kultury Thule, kteří dorazili kolem 13. století a postupně se rozšířili po celém ostrově.
Inuité vyvinuli soběstačný způsob života založený na lovu tuleňů, velryb a rybolovu. Jejich společnost byla decentralizovaná, bez státní struktury, ale s bohatou duchovní a kulturní tradicí.
Severská kolonizace: Vikingové v Grónsku
Evropské dějiny Grónska začínají kolem roku 985, kdy norský mořeplavec Erik Rudý založil první severské osady na jihozápadním pobřeží ostrova. Grónsko se tak stalo nejzápadnější výspou vikinského světa. Osadníci byli převážně Norové a Islanďané, kteří zde vytvořili dvě hlavní oblasti osídlení – Východní a Západní osadu.
Grónsko se postupně dostalo pod vliv norské koruny a v roce 1261 se formálně stalo součástí Norského království. Severské osady však v průběhu 14. a 15. století zanikly – pravděpodobně v důsledku klimatického ochlazení (malá doba ledová), izolace, ekonomického úpadku a možných konfliktů s Inuity.
Grónsko a Dánsko: koloniální éra
Po spojení Norska a Dánska v personální unii přešla formální kontrola nad Grónskem na dánskou korunu. Skutečný návrat Evropy do Grónska však nastal až v roce 1721, kdy dánsko-norský misionář Hans Egede zahájil novou kolonizaci s cílem obnovit křesťanství mezi potomky severských osadníků – místo toho však začal obracet místní Inuité.
Dánsko postupně vybudovalo v Grónsku obchodní stanice a zavedlo monopolní obchodní systém, který trval až do 20. století. Grónsko bylo spravováno jako kolonie, jejímž hlavním účelem byl zisk z obchodu s kožešinami a rybími produkty.
Změna postavení ve 20. století
Zásadní obrat nastal po druhé světové válce. Během války bylo Grónsko fakticky izolováno od Dánska a strategicky využíváno Spojenými státy. V roce 1953 Dánsko zrušilo koloniální status Grónska a začlenilo jej jako integrální součást dánského království.
Tento krok byl doprovázen rychlou modernizací. Centralizace, přesuny obyvatel a školská politika vyvolaly dlouhodobé společenské problémy.
Autonomie a současné vztahy s Dánskem
V roce 1979 získalo Grónsko omezenou autonomii, která byla v roce 2009 výrazně rozšířena na tzv. samosprávu. Grónsko převzalo kontrolu nad většinou vnitřních záležitostí, včetně školství, zdravotnictví a přírodních zdrojů. Dánsko si ponechalo odpovědnost za zahraniční politiku, obranu a měnu.
Gróňané jsou uznáni jako samostatný národ s právem na sebeurčení. Dánština zůstává druhým úředním jazykem, avšak hlavním jazykem je grónština (kalaallisut). Vztah k Dánsku je dnes pragmatický, ale často diskutovaný – zejména v souvislosti s otázkou plné nezávislosti.
Grónsko dnes: mezi autonomií a nezávislostí
Současné Grónsko balancuje mezi ekonomickou závislostí na dánských dotacích a rostoucími ambicemi stát se plně nezávislým státem. Klíčovou roli hrají nerostné suroviny, klimatické změny a geopolitický význam Arktidy.
Historie Grónska je příběhem setkávání světů – inuitského, severského a moderního evropského – a zároveň příběhem dlouhé cesty od kolonizace k sebeurčení. Vztah s Dánskem zůstává jedním z nejzajímavějších příkladů postkoloniální transformace v současném světě.
