Bylo dřív líp? Nebo je to jen nostalgie?

Jenže když se na to podíváme trochu blíž, zjistíme, že tohle vzdychání je spíš o nostalgii než o realitě.

Naše paměť je milosrdná. Ráda vybere hezké obrazy, takže třeba dětské prázdniny u babičky nebo první lásky mládí. Vypustí ale fronty na banány nebo prázdné regály a nedostatek toaleťáku. Jenže život není jen pár vzpomínek. Když se podíváme na fakta, vychází nám jasně: dříve nebylo lépe, jen mozek to špatné už vytěsnil.

V 80. letech se Češi v průměru dožívali o 6–8 let méně než dnes. Mnohé léky byly nedostupné, zdravotnictví sice „zdarma“, ale bez přístrojů a často i bez základních medikamentů. Dnes máme nejen delší život, ale také kvalitnější péči, a to od dostupných antibiotik až po špičkové operace, které jsou hrazeny z pojištění.

A právě tohle lidé, kteří dnes volají po návratu komunismu, často přehlížejí. Ano, na zdravotnictví si někdy všichni stěžujeme, ale faktem je, že jeho úroveň je dnes nesrovnatelně vyšší než tehdy. Mnohé diagnózy, které dřív znamenaly konec, jsou dnes léčitelné. To není maličkost, to je rozdíl mezi životem a smrtí, na který někteří zapomínají…

„Dřív jsme jezdili do Bulharska a jak dobře nám bylo!“ zní častý argument. Ano, protože dál vás bez povolení nepustili, takže se člověk spokojil i s tímhle. Dnes ale můžeme sednout na vlak nebo letadlo a za pár hodin být kdekoliv v Evropě bez výjezdní doložky.

Svoboda cestovat není samozřejmost, ale výsada, kterou je třeba chránit. A někdo samozřejmě řekne: „Mně je stejně nejlíp doma, kam bych jezdil?“ A je to v pořádku. Jenže rozdíl je v tom, že dnes je to VOLBA. Ne povinnost. Svoboda cestovat není o tom, že musíte, ale o tom, že můžete.

Právě tahle možnost volby je to, co dělá život svobodnějším.

Pamatujete si, když v obchodě byl jeden jogurt? Dnes je sortiment tak široký, že občas nevíme, co si vybrat.

Někdo řekne: „Bylo to jednodušší, člověk si nemusel vybírat, stát rozhodl za něj.“ Ano, jednodušší to bylo, ale také chudší. Nebylo to o komfortu, ale o nedostatku. Dnes máme možnost volby. Od desítek druhů potravin až po to, kam pojedeme na dovolenou nebo koho budeme volit.

Dnes si taky můžeme vybrat i zdravější varianty jídla, máme potraviny pro lidi s alergiemi nebo celiakií. Dřív se prostě jedlo to, co bylo bez ohledu na zdraví nebo potřeby, a i to se podepisuje dneska na delším věku dožití.

Jasně, někdy je těžké se rozhodnout. Ale právě ta možnost rozhodnout se je tím, co dělá náš život svobodnějším.

Bydlení dnes trápí mnoho lidí. Jenže jinak než dřív, protože pokud porovnáme podmínky, dřív nebylo nic neobvyklého chodit pro vodu na chodbu nebo sdílet toaletu. Dnes máme v bytech standard, který tehdy vůbec nebyl samozřejmostí. Do téhle doby by se fakt někteří chtěli vrátit?

Dřív lidé čekali roky na pevnou linku, dnes máte internet v kapse. Dřív člověk nemohl svobodně říct, co si myslíte, dnes můžete, ať už na náměstí nebo na sociálních sítích. A pokud někdo za svoje výroky čelí postihu, není to proto, že by nebyla svoboda slova. Je to proto, že vyhrožování smrtí nebo podněcování k násilí není názor, ale útok na svobodu druhých.

Nostalgie je lidská a pochopitelná. Ale fakta mluví jasně: dnes žijeme déle, zdravěji, svobodněji a pohodlněji než kdy dřív.

👉 A právě proto je důležité, abychom se nenechali zlákat dezinformacemi ani falešnou nostalgií. Potřebujeme kritické myšlení, férovou politiku a moderní stát, který dává lidem jistoty od bydlení přes školství až po zdravotní péči. To je cesta, kterou chci prosazovat i já: aby „dobře“ nebylo včera, ale hlavně zítra.