Když se politika dělá pro „své“ – a co to znamená pro ostatní

Přitom právě konkrétní rozhodnutí, hlasování nebo přešlapy mají dopad na naše peněženky, svobody a vztahy se světem. Proto stojí za to připomenout si několik okamžiků z posledních let. Ne proto, abych někomu „nutila pravdu“, ale aby bylo možné se rozhodovat s vědomím souvislostí.

Evropské i české soudy konstatovaly, že Andrej Babiš měl vliv na Agrofert přes svěřenské fondy, do nichž firmu převedl. Jedna z kauz se týkala dotace pro zemědělskou školu, spadající do střetu zájmů. Podle Seznam Zpráv navíc stát stále nevymáhá až 4,4 miliardy korun, které byly Agrofertu vyplaceny, ačkoliv soudní rozhodnutí jsou pravomocná.

Proč mě to má zajímat?

No, každá miliarda z rozpočtu je přitom potenciální investicí do školství, zdravotnictví nebo infrastruktury. Otázka zní, zda by se tyto peníze neměly využít jinde, například na modernizaci vybavení v nemocnicích, kde lékaři někdy pracují s přístroji staršími než dvacet let.

SPD a někteří představitelé hnutí Stačilo! v posledních letech opakovaně vyjadřovali pochyby o férovosti voleb, aniž by předložili ověřitelné informace. Taková rétorika podkopává důvěru v demokracii. Předseda SPD Tomio Okamura dokonce využil svou obžalobu z podněcování nenávisti jako argument pro mobilizaci voličů. Tím se posiluje mentalita „my proti nim“, která nahrazuje debatu o faktech emocemi.

Pro běžného člověka má ale šíření nedůvěry v instituce i velmi praktický dopad: když politici dlouhodobě tvrdí, že stát a jeho pravidla nefungují, oslabují tím i tlak na férové služby pro občany. To se pak může projevit třeba u běžných úředních řízení, a to od sociálních dávek až po řešení sporů s úřady.

Tam se místo zlepšení služeb hledají viníci, a lidé čekají měsíce na rozhodnutí, které by mohlo přijít během týdnů. Vážně nám tohle vzbuzování nedůvěry za to stojí?

Analýza think-tanku Evropské hodnoty upozornila, že někteří poslanci SPD a ANO prosazují postoje, které jsou v souladu se zájmy Ruska či Číny. To není jen geopolitická kuriozita, protože takové postoje mohou ovlivnit bezpečnost, ekonomické vztahy i naši schopnost samostatně rozhodovat o vlastní budoucnosti.

V praxi to může znamenat třeba to, že když se kvůli napětí se západními státy odtáhnou zahraniční firmy, klesnou příjmy do státního rozpočtu. A čím méně peněz v rozpočtu je, tím větší tlak vzniká na škrty, a to často právě u věcí, které pocítí jako první senioři: pomalejší valorizace důchodů, zavírání menších ordinací v regionech nebo delší čekání na vyšetření u specialisty.

A pokud se zvýší závislost na ruských surovinách, výkyvy cen energií se mohou rychle propsat do cen potravin a léků. To všechno se promítne do peněženky každého seniora, ať už volí kohokoli.

Nevymáhané miliardy znamenají méně investic do škol, nemocnic a infrastruktury. Zpochybňování voleb snižuje důvěru v instituce. Prosazování cizích vlivů může komplikovat vztahy se spojenci. A neposkytnutá pomoc lidem v exekuci zhoršuje jejich životní situaci.

U nevymáhaných dotací je problém dvojí: zaprvé jde o to, že stát se vzdává peněz, které podle soudů náleží zpět do rozpočtu. Zadruhé tím dává signál, že pro vlivné platí jiná pravidla než pro běžné občany. A zatřetí, a to je pro lidi nejhmatatelnější, přicházíme o možnost využít tyto miliardy pro věci, které by se dotkly každého z nás.

Čtyři miliardy by například mohly:

Když se tyto peníze nevymůžou, nejenže se nic z toho nestane, ale zároveň se prohlubuje pocit, že „velcí“ si mohou brát bez následků. A to je vzkaz, který pak vede k ještě větší toleranci korupce, a k tomu, že místo toho, abychom měli lepší služby, platíme víc a dostáváme méně.

Většina z nás si toho všimne až tehdy, když se problém dotkne přímo nás, a to už je pozdě.

Politika není sport, kde fandíme jen svému týmu. Každé hlasování, každý projev, každý nepřijatý návrh má své reálné následky. Ať už volíte jakoukoli stranu, stojí za to si tyto momenty připomenout. Ne proto, abyste změnili barvu svého hlasu, ale abyste věděli, co už se stalo.

Je také dobré mít na paměti, že každý hlas pro Andreje Babiše je zároveň hlasem pro jeho podnikatelské impérium, které dlouhodobě čerpá veřejné dotace. Tyto peníze by přitom mohly podpořit stovky menších firem, zemědělců či podnikatelů v regionech, kteří se bez takového zázemí musí obejít a jejichž šance uspět na trhu jsou tím menší.

A nejde jen o Babiše. Kdykoli dáme moc politikům, kteří přednostně pomáhají „svým“, znamená to méně peněz a horší služby pro všechny ostatní, tedy i pro jejich vlastní voliče, kteří pak často jako první cítí, že se jim žije hůř.