Příručka za (skoro) šest mega. A přesto v ní jsou blbosti

Oficiálně jde o dobrý úmysl: sjednotit základní rady a zvýšit odolnost lidí v prvních dnech po průšvihu. Realizace projektu už teď vyšla zhruba na 5,8 milionu Kč (z toho cca 190 tisíc výroba příručky, zbytek mediální prostor); jiné texty mluví obecně o „příručce za šest milionů“. Tak či tak: skoro šest mega – a přesto se do ní dostaly věci, nad kterými zůstává rozum stát.

Příručka přímo píše: „Kuskus, instantní kaše, luštěniny, obilné vločky a další podobné potraviny stačí zalít studenou vodou a počkat, až změknou.“ Problém: některé luštěniny (hlavně fazole) musí projít tepelnou úpravou kvůli toxinům (lektiny). Doporučovat je „na studeno“ je fakticky nebezpečné. Tohle je v textu opravdu černé na bílém.

Brožura radí: vložit do mísy pytel, nasypat papír/kočkolit, po použití pytel zavázat, ještě dvakrát převrstvit a vyhodit do běžného odpadu. V paneláku to možná jinak nepůjde, ale o běžných nouzových alternativách (např. „spláchni jednou vodou z vany/dešťovkou“) se v textu nedočtete.

Kritika to označuje za absurdní, zavádějící a zcela upřímně je to hrozně nedomyšlené. Byl by takový problém mít příručku o stránku delší a věnovat se různým variantám?

Kromě zásob balené vody a konzerv by příručka měla zmínit základní nouzové vybavení: jednoduchý filtr na vodu (domácí gravitační nebo kapesní brčko/tablety), záložní zdroje elektřiny (powerbanka, měnič do auta, malá elektrocentrála) a náhradní světelný zdroj s bateriemi. To jsou věci, které se v blackoutové realitě hodí víc než odpadkový pytel do záchodu.

Příručka správně radí po návratu proudu zkontrolovat spotřebiče, ale zapomíná na zásadní věc: nezapínat hned velké žrouty jako bojler, sporák, rychlovarnou konvici nebo klimatizaci. Když se po celé zemi spustí tisíce těchto zařízení najednou, síť může opět spadnout!

Řešení je jednoduché, a sice velké spotřebiče při výpadku odpojit ze zásuvky a po obnovení proudu je zapínat postupně, s odstupem desítek minut. Nejprve spusťme světla, lednici a nabíječky, teprve potom ohřev vody nebo vaření.

Síť se tak stabilizuje a sníží se riziko další tmy. Tohle je naprosto klíčová informace, kterou by příručka měla obsahovat, jinak se můžeme točit v blackout kruzích.

Zatímco například polské příručky otevřeně řeší i válečné scénáře od úkrytu při bombardování po improvizovanou ochranu před radiací, česká verze se drží jen přírodních a technických havárií. O tom, co dělat při leteckém útoku nebo úniku radioaktivních látek, v ní není ani slovo.

Kritici to označují za velkou mezeru, protože právě tyto krizové situace jsou tradiční součástí civilní obrany. Nejde o šíření paniky, ale o to, aby lidé měli základní návod, jak se zachovat v nejhorším případě. Bez toho je příručka „72 hodin“ jen poloviční návod na přežití.

Resort přes Jana Paťawu oponuje: příručka není survival příručka, má lidi naučit základům, které si „běžný člověk může dostupně pořídit“. Zároveň úřad vyzývá k podnětům a přiznává, že text se může upravit.

Fajn, ale tohle se mělo vychytat před tiskem, protože příručka vyloženě lidem radí, že luštěniny stačí namočit. Nestačí, protože fazole jsou bez tepelné úpravy jedovaté! Tohle prostě měl někdo pohlídat.

Tahle příručka není jediný případ, kdy se ministr vnitra Vít Rakušan nadchne pro nápad, který mu někdo předloží, a v dobré víře mu dá zelenou. Podobně to bylo se „šmírovacím zákonem“ – novelou, která měla lépe chránit soukromí občanů, ale v praxi vyvolala spíš obavy z většího sledování. U „72 hodin“ je vidět stejný vzorec: základní myšlenka správná, ale detaily neuhlídal – a výsledkem je produkt, který neplní úplně to, co měl, a ještě se kvůli chybám stal terčem posměchu.

Podobně nešťastně dopadl i Rakušanův tweet „Dobrou noc“ k demonstraci islamistů v Hamburku, kdy chtěl uklidnit situaci, ale vyznělo to jako bagatelizace citlivého tématu. Stejně jako u „72 hodin“ šla myšlenka správným směrem, jen provedení selhalo. Jeho rukopis je prostě za ty čtyři roky už jasně vidět i z dálky, v mlze…

Cením, že nápad příručky přišel, ale nesnáším tahle polovičatá řešení, která navíc mohou čtenáře i ohrozit. Když příručka za (skoro) šest milionů napíše, že „luštěniny stačí zalít studenou vodou“, a přehlédne elementární fakta o bezpečném jídle, vodě a záložních zdrojích, tak je kritika zcela oprávněná.

Musí dojít k nápravě, protože jinak to dopadne jako vždycky - NÁPAD jistě dobrý, VÝSLEDKY nebyly dobré.