Článek
Ráno u nás doma probíhalo jako obvykle. Připravila jsem synovi snídani, oblékla ho, zkontrolovala batůžek a snažila se, abychom všechno stihli včas. Když jsme vyšli ven, všimla jsem si, že má trochu ucpaný nos. Už od předchozího dne občas popotahoval, ale jinak vypadal úplně normálně. Neměl horečku, běhal po bytě, měl dobrou náladu a na nic si nestěžoval.
Říkala jsem si, že to bude jen obyčejná rýma, kterou děti v kolektivu mívají poměrně často. Sama jsem si nebyla jistá, jestli jde o začínající nachlazení, nebo jen o podrážděný nos. Každopádně jsem neviděla důvod, proč by kvůli párkrát popotáhnutému nosu nemohl jít do školky.
Jenže když jsme dorazili do šatny, učitelka si syna prohlédla a zeptala se mě, jestli je nemocný. Vysvětlila jsem jí, že má trochu rýmu, ale jinak mu nic není. Odpověď mě zaskočila. Řekla mi, že nemocné děti do školky nepatří a že by si ho měla vzít domů.
V tu chvíli jsem nevěděla, co říct. Nechtěla jsem se s učitelkou hádat před ostatními rodiči, ale zároveň jsem si neuměla představit, jak budu na poslední chvíli řešit hlídání a vysvětlovat v práci, proč nemohu dorazit. Především jsem ale chtěla vědět, jestli má školka skutečně právo odmítnout dítě jen proto, že má rýmu.
Cestou domů mi hlavou běžela spousta otázek. Vždyť malé děti mívají rýmu několikrát do roka. Někdy jim teče z nosu pár dní, jindy se potíže táhnou déle. Kdyby mělo každé dítě s rýmou zůstat doma až do úplného vymizení všech příznaků, znamenalo by to pro řadu rodičů opakované absence v práci. Na druhou stranu jsem chápala, že školka musí chránit ostatní děti a že nikdo nechce, aby se po třídě šířila infekce.
Rozhodla jsem se proto zjistit, co vlastně říká zákon. A zjistila jsem, že odpověď není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá.
Mateřská škola má podle § 29 odst. 2 školského zákona povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí při vzdělávání a souvisejících činnostech. Podle § 30 odst. 1 písm. c) školského zákona navíc upravuje podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví ve svém školním řádu. Musí tedy myslet nejen na dítě, které právě přichází do třídy, ale také na všechny ostatní, které s ním budou trávit celý den.
Důležitý je i zákon o ochraně veřejného zdraví. Podle § 7 odst. 3 musí mateřská škola zajistit oddělení dítěte, které vykazuje známky akutního onemocnění, od ostatních dětí a zajistit nad ním dohled dospělé osoby. Pokud se tedy dítě během pobytu ve školce začne jevit jako akutně nemocné, školka nemůže jeho stav jednoduše ignorovat.
Jenže co když má dítě pouze rýmu?
Právě tady je potřeba rozlišovat. Neplatí totiž, že každá rýma automaticky znamená zákaz vstupu do mateřské školy. Záleží na konkrétním zdravotním stavu dítěte, na tom, zda se u něj projevují známky akutního onemocnění, a také na případném riziku pro ostatní děti. Jinak může vypadat situace, kdy dítě jen mírně popotahuje a jinak si hraje, a jinak chvíle, kdy má výrazné příznaky infekce, je unavené, má horečku nebo se jeho stav zhoršuje.
Zároveň jsem zjistila, že školka nemůže rozhodovat zcela libovolně. Ministerstvo školství zdůrazňuje, že případné omezení docházky musí souviset se skutečným ohrožením bezpečnosti a ochrany zdraví ostatních dětí. Je přitom třeba přihlížet také k právu dítěte na vzdělávání a hledat přiměřené řešení.
To pro mě bylo důležité zjištění. Znamená to totiž, že nestačí automaticky prohlásit každé dítě s rýmou za nemocné a bez dalšího ho poslat domů. Současně ale ani rodič nemůže s jistotou tvrdit, že rýma nikdy není důvodem k odmítnutí docházky. Rozhodující jsou konkrétní okolnosti a pravidla, která školka oprávněně stanovila.
Začala jsem se zajímat také o školní řád naší mateřské školy. Právě tam mohou být uvedena pravidla týkající se ochrany zdraví a přivádění dětí s příznaky onemocnění. Jako rodič bych je neměla ignorovat. Pokud školní řád stanoví, že dítě s příznaky akutního onemocnění nemá do kolektivu docházet, je potřeba toto pravidlo respektovat. Zároveň by ale mělo být jasné, jak se postupuje v konkrétních situacích a podle čeho se posuzuje zdravotní stav dítěte.
Napadlo mě také, co by se stalo, kdybych syna s rýmou přivedla do školky opakovaně, přestože by mě učitelky upozorňovaly, že jeho stav není vhodný pro pobyt v kolektivu. Mohla bych kvůli tomu přijít o místo ve školce?
I tady je odpověď složitější, než by se mohlo zdát. Podle § 35 školského zákona může ředitel mateřské školy rozhodnout o ukončení předškolního vzdělávání mimo jiné tehdy, pokud zákonný zástupce závažným způsobem opakovaně narušuje provoz mateřské školy. Zákon přitom stanoví i požadavek předchozího písemného upozornění.
To ale rozhodně neznamená, že když jednou přivedu dítě s rýmou, automaticky ho ze školky vyloučí. Jednorázová situace sama o sobě takový následek neznamená. Případné ukončení vzdělávání musí odpovídat zákonným podmínkám a nelze ho používat jako okamžitý trest za jednu spornou situaci.
Když jsem si to všechno srovnala v hlavě, došlo mi, že nejrozumnější je neřešit podobné situace hádkou v šatně. Pokud by mi učitelka odmítla dítě převzít pouze kvůli rýmě, chtěla bych klidně vědět, z jakého konkrétního důvodu tak rozhodla a jaké ustanovení školního řádu se na situaci vztahuje. Pokud bych měla pochybnosti, požádala bych o vysvětlení ředitelku školky.
Samozřejmě bych zároveň nepřehlížela skutečný zdravotní stav svého dítěte. Pokud by mělo horečku, bylo malátné, výrazně kašlalo nebo vykazovalo další známky akutního onemocnění, nechtěla bych ho do kolektivu posílat jen proto, že si nemohu dovolit zůstat doma. Zdraví ostatních dětí je důležité a nikdo nechce, aby se nemoc šířila mezi celou třídou.
Přesto si myslím, že mezi rodiči a školkami by mělo být více porozumění. Rodiče někdy řeší náročnou pracovní situaci, nemají dostupné hlídání a snaží se skloubit zaměstnání s péčí o děti. Učitelky zase nesou odpovědnost za zdraví celé skupiny a nemohou přehlížet příznaky, které mohou ukazovat na infekční onemocnění. Ani jedna strana by neměla automaticky předpokládat, že ta druhá jedná ze špatného úmyslu.
Dnes už vím, že samotná rýma ještě automaticky neznamená, že dítě do školky nesmí. Záleží na jeho stavu, na možném riziku pro ostatní a na pravidlech konkrétní mateřské školy. Stejně tak ale chápu, že školka musí mít možnost reagovat, pokud má důvodné obavy o zdraví dětí.
A tak by mě zajímalo, jak to funguje u vás. Odmítli vám někdy ve školce dítě kvůli rýmě, přestože nemělo horečku a jinak mu nic nebylo? Považovali jste takový postup za oprávněný, nebo vám připadal přehnaný? Myslíte si, že by měly školky mít jasnější pravidla, aby rodiče předem věděli, kdy dítě do kolektivu může a kdy už ne?
