Článek
Bolest, která nenašla úlevu: příběh matky, jež skončila v hlubinách Macochy
Některé tragédie končí ve zprávách, jiné rezonují dál – tiše, ale neúprosně. Když byla na dně propasti Macocha nalezena žena bez známek života, mnozí zprvu netušili, jaký příběh se za tím skrývá. Později se ukázalo, že šlo o Lenku Šimůnkovou, matku jedné z obětí loňské střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Tímto činem jako by uzavřela vlastní kapitolu, kterou psala od chvíle, kdy její dcera Eliška zahynula v jedné z nejtemnějších událostí novodobé české historie.
Střelba na fakultě v prosinci 2023 šokovala celou republiku. Čin pečlivě připravený studentem, který zabil 14 lidí, měl dalekosáhlé důsledky nejen pro přímé oběti, ale i pro jejich rodiny. Lenka Šimůnková byla od samého počátku jedním z nejvýraznějších hlasů pozůstalých. Svůj žal přetavila v aktivitu – kritiku, výzvy k odpovědnosti, veřejná vystoupení i osobní snahy o změnu. Často mluvila o selhání systému, o nedostatečné komunikaci ze strany policie, o zmatku, který podle ní přispěl ke ztrátě její dcery.
Od ledna začala vystupovat výrazněji – nejen v médiích, ale i veřejným gestem, když nechala vyvěsit billboard mířící na nejvyšší představitele vnitřní bezpečnosti státu. V jeho středu stálo jednoduché a palčivé sdělení: „Moje dcera zemřela, protože systém selhal.“ Tento krok vyvolal ostré reakce, ale i podporu. Lidé začali více přemýšlet nad tím, co se děje s těmi, kteří po tragédiích zůstávají – často sami, vyčerpaní, bez skutečné opory.
V médiích se krátce po její smrti objevily informace, že se u ní zhoršil psychický stav. A i když měla možnost odborné pomoci, nebylo to dost. Tady se opět ukazuje problém, který je v české společnosti dlouhodobě přehlížen – dostupnost a kvalita psychologické a krizové péče pro oběti a jejich blízké. I ti, kteří se odhodlají pomoc vyhledat, často narazí na čekací lhůty, anonymitu systému a pocit, že jejich bolest je jen jedna z mnoha.
Lenka Macochu znala – místo tragédie navštěvovala, trávila zde čas v tichu, možná v hledání odpovědí. Nakonec se stalo i dějištěm jejího posledního rozhodnutí. Možná to pro ni byl akt zoufalství, možná symbolické rozloučení se světem, který jí vzal všechno, co mělo smysl.
Příběh Lenky Šimůnkové není jen osobní tragédií, ale i varováním. Ukazuje, jak hluboké rány může zanechat násilí a jak málo často myslíme na ty, kteří nesou jeho následky dlouhodobě. Nejde jen o jednorázovou podporu, ale o systémovou změnu – o schopnost být tady, naslouchat, pomáhat, když je to nejvíc potřeba.
Smrt matky, která přišla o dítě při brutálním útoku, je těžké vnímat jinak než jako důkaz selhání – nejen bezpečnostního systému, ale i lidské sounáležitosti. Zůstává za ní ticho, bolest, ale také výzva k tomu, abychom nezapomínali. Protože tragédie nekončí s poslední zprávou ve večerních novinách.
Použité zdroje:
blesk.cz – Na dně propasti Macocha našli mrtvou ženu
cnn.iprima.cz – Do Macochy skočila matka jedné z obětí střelby na FF
