Článek
Jasně, někdo možná řekne, že v opozici přece náhodou zevluje jeden agrobaron ovládající potravinářský trh, ten už ale dávno není premiér, navíc pro druhé a blaho obyvatel by se rozkrájel a vlastně ani ten Agrofert přece neřídí. Ale my dobře víme, že Babiš je tak trochu jako základní přísada české politiky – vždycky tam někde je. I kdyby byl na druhé straně Zeměkoule nebo odletěl s Elonem Muskem na Mars, najde si způsob, jak nám zdražit máslo. Proč by to ale dělal? Vždyť má miliard, že ani neví, co s nimi. Má, ale co přinese větší potěšení, než přidat další na účet? Zvlášť když to jde tak snadno.
Ale proč se omezovat jen na Babiše? Máme tu přece právě premiéra Fialu! Sice nemá s cenou másla taky nic moc společného, ale každý ví, že ideální česká odpověď na jakýkoli problém je jednoduchá: „Fijalová drahota, octup! Nejhorší vláda na světě, co odírá vlastní lidi.“ Protože když Fiala rezignuje, zlevní máslo, rohlíky se začnou rozdávat zdarma a ráno nám před dveřmi nechá usměvavý pošťák čerstvé koblihy, pokud je zrovna nebude rozdávat v metru.
Ale zpět k tomu máslu. Máslo je dnes symbolem luxusu – zapomeňte na zlato, drahé kameny a luxusní auta. Měřítkem finanční úspěšnosti je teď počet kostek másla ve vaší ledničce. A nebojte se, až budete ve frontě platit 80 korun za kostku, máte právo cítit se jako milionáři. Kdo má dnes doma dvě kostky másla, už je skoro oligarcha. A Čech je člověk vychytralý, když uvidí ceny másla raketově růst, počká si na slevu na „sympatických“ 50 korun s množstevním omezením a nakoupí si aspoň 5 kostek do zásoby - přece se nenechá odírat!
Nejlepší na tom je, že ekonomové přicházejí se složitými vysvětleními. Prý jde o globální inflaci, vyšší ceny energií a klimatické změny. Přitom sousední státy včetně Polska nebo bohatého Německa mají máslo o třetinu levnější. Ale kdo by to poslouchal? My přece chceme jednoduchá řešení! Tedy – žádná složitá analýza, prostě Babiš nám zdražil máslo, a proto musí Fiala rezignovat - shodují se všichni při čekání na tradiční sobotní autobusový zájezd do příhraničního polského supermarketu. Kdyby šel dosluhující premiér ještě dál a odešel i z ČR, třeba bychom dostali aspoň tu slevu na tavený sýr nebo na Milku krátce předtím nastřelenou na 85 korun.
Nakonec se můžeme těšit na další objev: až nám zdraží i sůl, mouku nebo ocet, už víme, na koho ukázat prstem. Tak si, při hlubokém sahání do peněženky kvůli obyčejnému kusu másla, vzpomeňte na Babiše, poděkujte Fialovi, a hlavně si dejte pozor, ať se vám ten nový poklad vedle pěti dalších v ledničce do jara nezkazí. Do té doby můžeme vyhlížet, jaké další skvělé slevové akce, na které se budeme moci kvůli domnělému zdražování zuřivě vrhnout, řetězce připraví. Dovedete si totiž představit něco lepšího než lovení bezkonkurenčně vysokých slev? Já vám řeknu, že už se nemůžu dočkat, až zase v obchodě zjistím, která základní potravina byla v oslnivé slevě, a proto potkávám už jen prázdný regál. Pocit nedostatku a exkluzivity je dokonán, řetězce se radují. Sice je všeho dostatek a nestojíme už frontu na banány - máme něco lepšího.
