Článek
Naopak, jako by jí ta rutinní činnost přinášela klid a vyrovnanost. Když kolegyně při obědě řešily, jak těžké je vyjít s penězi, paní S. jen pokrčila rameny a s úsměvem poznamenala: „Vždycky se to nějak zvládne,“ a začala na Temu hledat novou kabelku.
Měla totiž tajemství. Po nocích vedla druhý život jako placená společnice. Z mladé úřednice s uhlazeným účesem a brýlemi se večer stala „Sofie“, žena, která muže okouzlila svým odvážným profilem na síti, jednoduchým pohledem na svět, veselou povahou a ochotou nechat se poučovat.
Zbytečná vysoká a nepochopený svět
Paní S. vystudovala pochybný obor na státní vysoké škole. Dělalo jí sice radost hrát si na „vysokoškolačku“, ale postupně zjistila, že její diplom je ve světě práce zcela bezcenný. Na úřadě ji pro značný nedostatek sice přijali, ale většina kolegů s maturitou rozuměla administrativním procesům nebo základním programům lépe než ona. „Ty jsi taková veselá duše,“ říkali jí, když s obrovským nadšením vysvětlovala, že právě pochopila, jak se správně vyplňuje tabulka a mění rozměr buňky.
To, co jiní vnímali jako nevýhodu, se ale v jejím nočním životě proměnilo v přednost. Muži, kteří si ji najímali, byli často úspěšní a vzdělaní, ale zároveň unavení z toho, že musí doma nebo v práci neustále dokazovat, že jsou ti nejchytřejší. Sofie pro ně byla osvěžující změnou. Nepředstírala, že všemu rozumí. Naopak – byla vděčným posluchačem, když jí s nadšením vysvětlovali i ty nejjednodušší věci, srdečně se smála i tomu, co vtipné být nemělo.
„Aha! Takže takhle funguje jízdenka v mobilu? A to tam můžu i hledat odjezd autobusu? To je fascinující!“ vykřikla jednou při schůzce s klientem, který jí nevěřícně vykládal, jak funguje pražská MHD. Nadšeně mu kladla otázky, které by většina lidí považovala za triviální, ale pán se najednou mohl cítit jako mistr světa.
„Jsi jako houba, která nasává moudrost,“ řekl jí s úsměvem a nepochopenou ironií. A právě to na ní její klienti obdivovali nejvíc – její dětskou radost z poznávání nových věcí, i když to byly základy, které by většina lidí už dávno znala.
Den versus noc
V práci si její kolegyně občas šeptaly o tom, jak si může dovolit tolik nového oblečení nebo dovolené. „Třeba si šetří,“ říkala jedna. „Nebo má nějaký bohatýho chlapa,“ hádala druhá a nebyla daleko. Pravda ale byla, že paní S. svou úřednickou rutinu nikdy nevyměnila, protože jí to bavilo. „Je to takový můj stabilní bod,“ říkala sama sobě. Papírování jí dávalo smysl, i když v tom často chybovala a potřebovala kolegy, aby jí vysvětlili základy. Navíc okolí si mohlo myslet, že má počestnou práci, a měla plno námětů k hovoru, kterými večer uvolnila atmosféru a klienta obšťastnila zdáním normálnosti a nevinnosti.
Dokonce i někteří spolupracovníci věděli o jejím druhém životě. Pan N., trochu starší úředník, si jí jednou všiml, jak večer nastupuje do taxíku v odvážných šatech. Místo, aby to oznámil vedení, sebral odvahu a při obědě ji pozval do kina. Paní S. to přijala jako zábavné zpestření. Po kině se mu svěřila, že pracuje jako společnice, ale pro něj to byla spíš kuriozita. Od té doby jí pravidelně přinášel zákusek nebo vtipkoval o tom, že si pro nízký plat nemůže dovolit její služby. To ale paní S. nevadilo - peníze nedělají mezi přáteli dobře, takže za to nic nechtěla a brala to jako součást práce, chcete-li pracovní benefit.
Fascinující zážitky
Jednoho večera ji stálý klient vzal na setkání s přáteli. Paní S. tam rychle zapadla díky své přirozené radosti a zvědavosti. Když si hrála s jeho dětmi, ptala se na tak základní věci, že to dospělí brali jako vtip a její mateřský instinkt. „A proč se ta hračka jmenuje takhle?“ nebo „Tohle se dává do mikrovlnky?“ Děti ji měly rády, protože jim nikdy nepřipadala jako dospělá, braly ji za součást své skupiny.
Vždy si ale dávala pozor, aby si od klientů držela citový odstup. Nikdy nikoho nenazývala pravým jménem, když o něm vyprávěla, a nechtěla si vytvářet příliš úzké vazby, ačkoliv to se příliš nedařilo. Věděla, že její noční práce je rolí, kterou hraje, aby si zajistila pohodlný a vzrušující život plný zážitků, které by jí její denní zaměstnání nikdy neposkytlo.
A tak paní S., která ráno zápasila s kopírkou a gramatikou na úřadě, byla v noci múzou dychtivých mužů. Její kolegyně jí záviděly množství bot a kabelek, aniž by tušily, že za nimi stojí ne její intelekt, ale právě jeho absence – kombinovaná s nenapodobitelnou schopností udělat ze své naivity přednost. A samozřejmě poctivá práce.
